Je po volbách, ale ne jasno. Voliči zase dali politikům úkol takřka nesplnitelný. V okamžiku, kdy dokončujeme toto vydání týdeníku EURO, jsou známé jen odhady volebního výsledku, a ty představují hodně těsné vítězství pro modročernozelenou koalici o jediný mandát.
Neobvykle vysoká volební účast přitom dávala sociálním demokratům velkou šanci zvítězit a skutečně sestavit vládu stojící na podpoře KSČM, tak jak to naznačovaly poslední předvolební průzkumy. Voliči nakonec rozhodli jinak. Měl pravdu Václav Klaus, když před časem v rozhovoru pro týdeník EURO (22/2006) prohlásil: „¨Bývalo téměř svaté, že negativní kampaň prohrává volby“? Nebo spíše Paroubkovo otevřené spojenectví s KSČM provedlo za ODS, kdysi slavnou „mobilizaci“ voličů, jimž je i sedmnáct let po listopadu 1989 proti mysli, že by komunisté měli mít skutečný vliv na chod země? Tahle varianta je velmi pravděpodobná, rozhodně pravděpodobnější než to, že zabralo lákadlo rovné daně či že veřejnost se přesytila manýrů ve stylu ředitele zeměkoule, jimiž hýřil Jiří Paroubek.
Otevření prostoru pro reformy mělo být oním zcela rozhodujícím faktorem sněmovních voleb a je nyní na Mirku Topolánkovi, nakolik se mu to podaří. Bude zřejmě potřebovat každý jednotlivý hlas. Programově by to snad neměl být až takový problém. Každopádně lidovci ani zelení nebudou bránit poklesu přímých daní a vzestupu daní nepřímých. Rozhodně i po dílčím součtu výsledků bylo jasné, že voliči zvolili rovnou daň z příjmu, ale o DPH ještě bude velká diskuse. Lidovci mají v tomto případě jasnou bariéru, a pokud do toho budou mluvit i zelení, můžeme se s rovnou DPH nejspíše rozloučit. Nicméně určitý koktejl z toho namíchat možná půjde. Nižší výběr DPH z potravin a dalších méně daněných položek by mohly nahradit ekologické daně na energie, samozřejmě v rozhodně menší míře, než si plánují bursíkovci.
Soulad se určitě podaří najít i v případě reforem zdravotnictví a hlavně penzí. ODS bude ale donucena přijmout povinné spoření, z čehož budou mít jistě radost banky a další finanční instituce, ale zároveň je to určitá jistota pro opravdu dlouhodobou stabilitu nového penzijního systému.
Přestože první zahraniční ohlasy akcentovaly, že druhá postkomunistická země bude mít euroskeptickou vládu, nečekají Černínský palác žádné překotné revoluce. Topolánek je v zahraniční politice realistou a ví, jak je pro Česko důležité udržovat solidní pozici v Bruselu. O tom, že vláda ODS nebude chtít ani slyšet o exhumaci ústavní smlouvy, však není pochyb, stejně jako o tom, že bude hlasitým zastáncem vstupu Bulharska i Rumunska.
V domácí politice se však po volbách velkého klidu asi nedočkáme. Z Kubicovy bomby bude ještě dlouho padat smrtonosný prach. Vysoký volební zisk ČSSD sice naznačuje, že aféra na voliče této strany moc nezapůsobila, ale vyšetřování bude pokračovat a řada zveřejněných dokladů naznačuje, že bude opravdu co šetřit.
Diskuse o Paroubkově přátelství s rodinou Kočkovou potom není nic, co by si odcházející premiér mohl zrovna v této situaci dvakrát přát. Prohrané volby zatřesou s Paroubkem tak jako tak a korupční biolihová kauza, zasahující zatím zejména zemanovské křídlo ČSSD, mu může sebrat podporu z této strany. Vyšetřování Grossova vlivu na vysoké policejní důstojníky zasáhne i druhou vlivnou skupinu ve straně. Navíc první místopředseda Bohuslav Sobotka čelí jinému vyšetřování. Je pro změnu v podezření, že chtěl poškodit stát ve prospěch ČSOB v kauze takzvaných pohledávek s právními vadami. I když socialisté jen těžko budou hledat náhradu za Paroubka, jeho pozice zřetelně oslabí a je otázkou, zda skutečně bude schopen stát v čele sněmovní opozice.
To Mirek Topolánek má úplně jiné starosti. Má za sebou čtvrté jednoznačně vyhrané volby a může stranu uchopit pevnou rukou. A možná se začnou objevovat „talenti“, které poněkud komicky sliboval Paroubek. Jedním z nich může být diplomat Alexandr Vondra, ale nové hvězdy mohou vzejít i mezi ekonomy. Například Mojmír Hampl, kterého Sobotka vymetl z České konsolidační agentury, se při své obhajobě dostal tak říkajíc na politickou půdu. Ale mohou se objevit i zcela jiná dosud neslyšená jména.
A další zase celkem právem skončí v zapomenutí. Zběsilé obsazování pozic lidmi z ČSSD v posledních týdnech před volbami jistě neušlo Topolánkově pozornosti, a ta personální „noc dlouhých nožů“ přijde. Bude zároveň první zkouškou toho, zda je Topolánek na svou funkci dost zralý. Veřejnost bude velmi pečlivě sledovat, zda není jedna růžová figura měněna za modrou, ale zda jde skutečně o příchod kvalifikovaných osob.
