Antimonopolní úřad oznámil udělení stomilionové pokuty prodejcům pohonných hmot. Někdo se raduje z vítězství zákona nad kartelem, jiní se chytají za hlavu nad nesmyslnou exhibicí byrokratických svalů státu. Na konkurenčním trhu se vždy projevuje tendence směřovat k jednotné ceně (tzv.
cenové vůdcovství), což vůbec nemusí být výsledkem kartelové dohody. Pro firmy by nebylo efektivní dennodenně propočítávat náklady a stanovovat marže. A tak raději v určitém pásmu kopírují okolní ceny. Udělovat proto pokutu pouze na základě shodných cen může pouze byrokrat, který nechápe principy fungování trhu. O stíhání prodejců benzinu ze strany antimonopolního úřadu lze říci, že se odehrává na základě politické objednávky. Mezi indicie patří rozhovor poskytnutý ministrem hospodářství Jiřím Rusnokem deníku MFDnes. Zde dštil oheň a síru na úřad za to, že si dovolil zkoumat poskytnutí tzv. veřejné podpory Nové huti a doporučil, aby se raději věnoval společným cenám pohonných hmot. Úřad poslušně sklapl podpatky a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. A samozřejmě přitom všem nezapomněl přitakávat vládě na tzv. veřejné podpory placené z prostředků daňových poplatníků. Nejhumornější bude, až úřad předloží kalkulaci, o kolik zvýšila „kartelová dohoda“ cenu. Jako Marxové ze škatulky budou ze socialistických učebnic vyskakovat pojmy oprávněné náklady, obvyklý zisk a přiměřená cena. Až úřad spočítá ztrátu jedné až dvou korun na litru, zajisté veřejnosti vysvětlí částku 14 až 15 korun na litru, kterou si zcela nezpochybnitelně přivlastňuje stát formou berní. Kdo je tady zlodějský monopol?
