Vítkovická klička

Potravinářská firma získala miliardu na nákup olejnin od zemědělců

Ústecká Setuza se částečně vymanila z vleklé finanční krize, během níž na českém bankovním trhu marně sháněla peníze na provozní financování i rozvojové projekty. K řešení problému využila zkušeností odborníků, kteří se kromě jiného podíleli na restrukturalizaci společností Vítkovice, Zetor a Železárny Hrádek. Na nákup řepkového a slunečnicového semene teď získá miliardu korun od Raiffeisenbank. Úvěr ovšem nedostane do rukou přímo Setuza, ale zcela účelově založená společnost Oleofin, přes níž potečou všechny peníze k dodavatelům (pěstitelům olejnin) a opačným směrem i platby od odběratelů finálních produktů (viz schéma). V tomto směru bude Oleofin plnit podobnou roli jako Osinek ve Vítkovicích, RA Traktor v Zetoru či Capitoll Partners v Železárnách Hrádek, kde bylo k řešení krize také využito systému obchodních vztahů nazývaný „tolling“. Setuza uzavřela s Oleofinem tollingovou smlouvu koncem července.
„Jde vlastně o systém financování zásob, v menší míře i pohledávek. Je vhodný nejen pro firmy, které se ocitly v určité krizi jako Setuza, ale i pro rychle rostoucí firmy, jež nejsou schopny utáhnout svůj vlastní rozvoj. Lze ale předpokládat, že s postupnou stabilizací české ekonomiky pravděpodobnost použití tohoto finančního produktu bude klesat,“ soudí předseda představenstva Oleofinu Václav Novák. Tento odborník na krizový management je znám zejména z dob šéfování Vítkovicím, v minulosti ale řídil i Českou zbrojovku, Obchodní tiskárny, Expandia Holding či Stavostroj. Oleofin je propojen s manažerskou firmou M.L. Moran, jejímž rozhodujícím vlastníkem je právě Novák se Zdeňkem Šmejkalem, bývalým finančním ředitelem Vítkovic.

Bankovní pomocníci.

Bankéři prostředníka potřebují. „Banky nemohou z regulatorních důvodů nakupovat materiál a pak jej prodávat. Proto je třeba, aby v transakci vystupoval Oleofin, který bude mít po celou dobu zásoby Setuzy ve své bilanci,“ vysvětlil Radim Joker z Raiffeisenbank, proč jejich ústav neúvěruje Setuzu přímo a používá ne zcela standardní formu spolupráce.
Princip tollingu, jako způsobu mimobilančního financování oběžných aktiv, je jednoduchý: Oleofin zůstane po celou dobu majitelem zpracovávaných surovin, které pro něj Setuza na základě mandátní smlouvy bude nakupovat, zpracovávat a následně prodávat. Potravinářská firma za to následně obdrží zpracovatelskou odměnu . Výhodou je zachování přímé vazby mezi dodavateli a zákazníky Setuzy na jedné straně a poměrně vysoká míra zajištění pro Oleofin i Raiffesenbank formou vlastnictví zpracovávaných surovin na straně druhé. „Podmínkou pro použití tollingu je komoditní charakter suroviny i finálních výrobků, které je v případě jakýchkoliv komplikací možné prodat na trhu,“ upozorňuje místopředseda představenstva Oleofinu Zdeněk Šmejkal. Tollingová smlouvu je uzavřena na tři roky. „Poté předpokládáme, že se situace v Setuze natolik stabilizuje, že přejde na standardní provozní financování,“ dodává Šmejkal.

Pád IPB a Nemeth.

Finanční potíže Setuzy začaly již s pádem IPB, kdy se zpřetrhaly úvěrové linky. Právní nástupkyně ČSOB se s majiteli firmy nedokázala dohodnout na další formě spolupráce, výsledkem čehož byla tvrdá válka i na poli mediálním. Banka trvala na okamžitém splacení téměř dvoumiliardové pohledávky a potravinářská firma hledala cesty, jak se ze závazků elegantně vyvléci. Nakonec Setuza formou směnek odkoupila část údajné „Nemethovy pohledávky“ (pojmenované po pražském advokátovi Věslavu Nemethovi) vůči IPB a provedla zápočet. Ten ale ČSOB nikdy neuznala. Pohledávka pak byla převedena do České konsolidační agentury, kde je dodnes. I s příslušenstvím již dosahuje výše přes tři miliardy korun. Právě v těchto dnech se jedná o tom, že by ji převzal Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond a následně kapitalizoval. Jedním z důsledků vleklé bitvy Setuzy s bankéři bylo i to, že domácí finanční instituce se k firmě otočily zády. V současnosti jí úvěrují jen dvě zahraniční banky: slovinská Nova Ljubljanska banka (v níž rozhodující podíly drží slovinský stát a belgická KBC) a ženevská filiálka ruské banky Rosbank z impéria oligarchy Vladimira Potanina (EURO 25/2004) Tyto banky letos Setuze poskytly dohromady 700 milionů korun. Generální ředitel František Janů říká, že i s penězi, které získal Oleofin od Raiffeisenbank, je teď firma schopná bez větších problémů profinancovat výrobu v nové olejářské sezóně. „Jsme schopni zaplatit prvovýrobě za surovinu a dosáhnout našeho cíle - měsíčně zpracovat 35 až 40 tisíc tun olejnatých semen. Věříme i ve velice slušné hospodářské výsledky,“ prohlašuje Janů.

Další v pořadí.

Václav Novák se Zdeňkem Šmejkalem už prý jednají s dalšími potravinářskými firmami o možnosti vyvedení části oběžných aktiv z jejich rozvah. „Mělo by se opět jednat o společnosti produkující výrobky komoditního charakteru. Jména ale zatím neřekneme,“ ponechává si tajemství Novák.