Utratit několik miliard za nevzhlednou boudu (z hlíny a papírových krabic) a vydávat ji za budovu krajského úřadu je zřejmě nemožné. Ale v řádech desítek a stovek tisíc, které kraje běžně vydají za pochybný logotyp a jeho užití (merkantilní tiskoviny, letáky, orientační systémy…), se podobně hloupě utrácí snadno.
Po vzoru měst, turistických lokalit, ale i samotné České republiky se fenomén jednotného vizuálního stylu jednoduše nemohl vyhnout ani nově zřízeným krajům. A buďme za to vděčni. Navzdory občasnému vytrubování několika jedinců o zbytečnosti takto vynaložených prostředků si „mlčící“ většina už více uvědomuje, že kvalitní grafická identita je především dobrou investicí. Hezká, moderní tvář kraje vzbuzuje důvěru nejen navenek (turistický ruch a investice), ale přívětivě působí i na vlastní obyvatele, v nichž navíc probouzí zdánlivě zapomenutý regionální patriotismus, hrdost na místo, kde cítíme vlastní kořeny. Místo svěžího závanu kreativity je však bohužel z většiny krajů cítit spíše zatuchlina.
Moderní symbolika kraje se opírá především o logotyp, jenž se ukázal jako mnohem funkčnější a praktičtější než heraldický znak vykazující hned několik zásadních nevýhod. Předně, jeho základní tvar i rámcová náplň jsou stanoveny zákonnou normou, tudíž se kraj od kraje tolik neliší. Navíc jsou jeho jednotlivá pole často osazena motivy, k nimž současná generace jen těžko hledá cestu; výmluvnost historických erbů šlechtických rodů či kapitol místní dějepravy je poměrně nízká. Heraldika tím zůstává zachována na úrovni „státnické“ a úřední, naopak dravý a prosperující region spíše diskriminuje.
Konstatování, že logotyp či komplexní grafická identita je pro kraj dobrou investicí, je platné samozřejmě pouze tehdy, splňuje-li veškerá očekávání. Tedy dokáže svou originalitou vzbudit patřičný vizuální zájem a důvěru, je nezaměnitelný - daný region dostatečně odlišuje od ostatních - a technická úroveň jeho zpracování umožňuje jednoznačné, bezproblémové užití. Tedy nejen ve všech potřebných velikostech, na různých barevných plochách, ale také různými tiskovými technikami.
Souvislosti, v jakých kraje své logotypy vybíraly, dávají do jisté míry tušit, jak zodpovědného přístupu jsou v těchto otázkách schopny. Přesně zde se další cesta dělí: ke skutečným hodnotám, nebo k laciným a rozmáchlým gestům při stíhání módních trendů. Hledat příčiny někde jinde je alibismem, žádné „museli jsme“, „nebyl jiný výběr“ neplatí. Pravidla hry jednoznačně určují kraje samy. A na výsledcích je to bohužel vidět.
(Následující logotypy naleznete v tištěné verzi magazínu E8.)
Vizuální identita v roce čtyři
Hodnocení logotypů
Specifická Praha
Své mimořádné postavení kraje–města podtrhuje i mimořádnou grafickou identitou. Ač svým pojetím subjektivně zachází do příliš zjednodušené formy, funkčně a především zpracováním se z našeho přehledu zcela vymyká. Pečlivá příprava soutěže, jasný a transparentní výběr, skvělý výsledek! (Jenž je ovšem hanebně degradován neschopností magistrátních úředníků zvolený vizuální styl dodržovat na veškerých výstupech.)
Dva kopečky, jedna barva
Tady nezabloudíte. V jednoduchosti je síla. Jednoduchá vizuální zkratka vystihující název kraje, jednoduché zpracování, jednoduchá zapamatovatelnost. V tomto kontextu zamrzí snad jen absence výběrového řízení. Porovnání s konkurenčními návrhy bývá vždy inspirující. (Kraj Vysočina)
Televizní vysílač? Proč ne!
Zajímavou dynamiku oválného tvaru piktogramu sympaticky vyvažuje jednoduchá, avšak nadčasová typografie. To vše v sympatických národních barvách… Až by se mohlo zdát, že vytvořit dobrý logotyp je věc naprosto samozřejmá. Opak je pravdou. Pochvalu zaslouží i šíře záběru krajského úřadu, jenž do svého zadání připojil komplexní zpracování včetně informačního systému. (Moravskoslezský kraj)
Modrá je voda, žlutá je slunce, zelená ta naše krajina
A nebo také ne… Neřešme, který z logotypů byl první, podobnou barevnost totiž nalezneme u spousty dalších. Samy o sobě průměrné logotypy, nikoho neurazí, ale také nenadchnou. Bohužel. Kdyby každý z krajů věnoval pečlivé přípravě výběrového řízení tolik úsilí, kolik ho vložil do výčtu všech možných výkladů jednotlivých barev, výsledkem by byl bezesporu nejen originálnější, ale také lepší logotyp. (Plzeňský, Jihočeský a Jihomoravský kraj)
Spolužáci?
Podobný přístup, podobné chyby. Oba logotypy spojuje shodná barevnost, bohužel také přinejmenším sporné zpracování. Zatímco (snad) symboly teplého a studeného vřídla se svou drsnou typografií evokují léčebný pobyt v lázeňském komplexu poloviny 80. let, podivně rozmáchlá silueta Ještědu s násilně dotvořenou, navíc chybnou, trikolórou (?) připomíná spíše krvavou stopu zraněného lyžaře. To vše okořeněno nevhodným typem písma – neklidným a špatně čitelným. V kontextu přírodního a historického bohatství obou regionů - ekonomiku nevyjímaje - silně zarážející. Tedy rozsadit a příště opisovat od pilnějších spolužáků. (Karlovarský a Liberecký kraj)
Jdu na sever, jdu na sever...
… a už jdu do… Pardubic. Toto řešení nevyvolává pochybnosti ani tak svým řekněme průměrným zpracováním, nýbrž svou ideovou náplní. Umístění symbolu Kunětické hory na vrcholek globu je skutečně originální! Ať si pardubičtí tvrdí, co chtějí, otevřenost regionu vnějšímu světu (že by jediný benefit kraje?) se dá vyjádřit mnoha jinými způsoby, než za cenu popírání elementárních geografických pravidel. Zbytek? Stokrát ohraný motiv globu ve stokrát ohrané stylizaci (eBanka?), barvy dle velmi populární EU (jsme přeci její součástí). Skutečně toho kraj s takovou historií nemůže nabídnout více? (Pardubický kraj)
Nechybí tu něco?
Žluté slunce deformované stejně přitroublým efektem à la pero-uhlo-kresba? Ne? Co třeba název kraje…?!!! Hrůzný příklad přístupu k vlastní grafické identitě. Ponechat piktogram bez typografické části, zřejmě v rámci akce „dotvoř si sám“, je stejně neuvěřitelné jako nesourodost potrhaně, zvlněně pravoúhlého piktogramu – ideově jistě úředně schváleného. Jemné detaily neschopné reprodukce v malé velikosti, nevhodně se překrývající barvy… V této souvislosti nepřekvapí, že tvorba logotypu byla automaticky svěřena (!) autorovi vítězné podoby heraldického znaku. Proč ne, že? Mimochodem, na stejné ústecké ulici, kde sídlí krajský úřad, se nachází i Fakulta užitého umění a designu. Pod svícnem bývá největší tma. Nebo si někdo nevidí na špičku nosu? (Ústecký kraj)
Jablíčko, nebo srdíčko?
Na závěr skutečná lahůdka. Tam, kde se jiní nezmohou na jeden, mají někteří hnedle dva. A jaké! Rozmělnit fatální snahu o jasnou grafickou prezentaci kraje používáním dvou ZCELA odlišných logotypů, to je přímo střelba do vlastních řad. Nutno dodat, že zbraněmi těžkého kalibru. Typografické hrátky se slovy LOVE a RAJ umocněné „originálními“ kresbami a ruční typografií, navzájem se obdivuhodně překrývající s dalším textem, vnášejí pouze chaos a tristní čitelnost. Pro cizince budiž Královéhradecký kraj místem jablečných plantáží a bouřlivého nočního života. Pro našince navrhuji rozšířit počet logotypů na čtyři. KRÁLovská koruna a silueta HRADu budou vypadat náramně… AU! (Královéhradecký kraj)
Poznámka: Zbylé tři kraje nebyly do přehledu zahrnuty. Olomoucký kraj logotyp nemá, ve Zlínském sice úspěšně proběhlo výběrové řízení, nicméně oficiální představení je plánováno na podzim tohoto roku. Konečně Středočeský kraj svůj logotyp pro jeho nevalnou úroveň nevyužívá a hodlá vypsat nové výběrové řízení.
