Když průměrný Singapuřan opustí své klimatizované kondomium (byty 2+1 v evropském pojetí jsou v Singapuru chápány jako sociální), přejede v klimatizovaném autě do klimatizované kanceláře. Z ní po pracovní době opět přejede do stejně klimatizovaného shopping centra. Z nich je nyní jednoznačně nejpopulárnější VivoCity, obchodní komplex zabírající plochu čtyřikrát větší než největší české nákupní centrum v pražských Letňanech. Pro veřejnost byl otevřen koncem loňského roku a za prvních šest týdnů od zahájení provozu jím prošlo 5,9 milionu lidí. Vzhledem k tomu, že Singapur má zhruba 3,5 milionu obyvatel, je to pozoruhodné číslo.
Autorem VivoCity je pětašedesátiletý japonský architekt Tojo Ito, jeden z nejoriginálnějších architektů současnosti. Jeho domy v sobě spojují modernistickou eleganci a střídmost s neotřelou hravostí i smyslem pro humor. Charakteristické pro Ita je, že dokáže překvapit i tam, kde pro překvapení zdánlivě není žádný prostor.
Jeho nejznámějšími realizacemi nejsou muzea či koncertní síně (katedrály soudobé architektury, ačkoliv i ty má na svém kontě), ale právě obchodní domy. Tedy stavby, u kterých se většinou na architekturu příliš nedbá. Populární je zejména jeho obchodní dům Tod’s na tokijském bulváru Omotesando, jehož nosná konstrukce vytváří na fasádě stylizovanou siluetu stromu.
Také v Singapuru se Ito snažil vyvarovat tradičního krabicového stylu nákupních středisek a spojil v roztodivných elipsách vše, co mohl. „Nechal jsme se inspirovat polohou budovy na břehu oceánu. Evokuje představu mořských vln, kde se jednotlivé prostory intuitivně spojují,“ vysvětluje svůj koncept Ito. Proto ani pojízdná schodiště nejsou úhledně a prakticky zarovnaná po sebou, nýbrž tvoří vějíř, v němž si lidé mohou krátit přepravní čas prohlížením ostatních návštěvníků centra. Na střeše Ito vytvořil 200 metrů dlouhé vodní brouzdaliště, v němž je vody sotva po kotníky. Největším lákadlem vedle „vodní střechy“ je sál s nejširším (22,4 metru) filmovým plátnem v Asii.
Ito patří mezi přední architekty současnosti, je držitelem Zlatého lva z architektonického bienále v Benátkách i Královské medaile udělované britskou obcí architektů.
