Jihovýchodní Asie se během posledních let stává v případě Čechů čím dál vyhledávanější oblastí. Důvodů pro to je hned několik. Jde především o exotické prostředí a také relativně dobrou cenovou dostupnost. Ať už se ale jedná o Thajsko, Vietnam, Indii nebo Čínu, vždy je potřeba pamatovat na to, že ještě před zahájením vaší cesty si musíte obstarat vízum. Tedy alespoň v naprosté většině případů.
Ačkoliv všechny výše uvedené země leží na druhém konci světa, lze se do nich z Prahy dostat pouze s jedním přestupem. Do Číny pak dokonce z letiště Václava Havla létá pravidelná přímá linka, a to hned do několika tamních měst. Dostat se do jihovýchodní Asie tak pro Čechy nikdy nebylo snazší.
Thajsko
Ko Samui, Phuket, ale i Bangkok – to vše jsou velice pádné důvody, proč by každý alespoň jednou za život měl navštívit Thajsko, respektive Thajské království, jak zní oficiální název této téměř sedmdesátimilionové země.
Pakliže si na tento výlet vyčleníte méně než 30 dní, žádné vízum navíc dokonce ani vyřizovat nemusíte. Pro takto krátkou návštěvu si vystačíte pouze s cestovním pasem, jehož platnost je v okamžiku vstupu více než šest měsíců. Platí to však pouze v případě, že se sem dopravíte letecky a účel vašeho pobytu zde bude ryze turistický. Rozhodnete-li se naopak využít jakéhokoliv pozemního hraničního přechodu, pak se tato doba zkrátí na polovinu. Současně s tím nicméně musíte prokázat, že máte u sebe finanční prostředky ve výši alespoň 20 tisíc thajských bathů (cca 14,2 tisíc korun) na osobu, respektive 40 tisíc (28,4 tisíc korun) na celou rodinu, případně ekvivalent v některé ze světových měn.
Lhůtu 30 dnů (nikoliv jednoho měsíce!) je možné jistým způsobem prodloužit, v takovém případě nicméně české ministerstvo zahraničí doporučuje obrátit se v Thajsku na příslušný imigrační úřad. Pokud se každopádně pro tuto variantu rozhodnete, je dobré pamatovat na to, že celková délka vašeho pobytu v této jihoasijské zemi může v rámci šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců činit maximálně 90 dní.
Aby ale těmto případům předcházely, rozhodly se tamní autority počínaje rokem 2015 významně zpřísnit kontroly na svých hraničních přechodech. Je proto nutné počítat s tím, že letmá návštěva některé okolní země a následný návrat do Thajska by mohly vzbudit jisté podezření, v jehož důsledku vám místní pohraniční stáž opětovný vstup zkrátka a jednoduše zakáže.
Pakliže tedy ještě před odletem samotným víte, že se v Thajsku nejspíš zdržíte déle než 30 dní, je nezbytným a zároveň i nejpraktičtějším řešením zažádat o udělení víza. Učinit tak můžete na thajských velvyslanectvích a konzulátech nacházejících se v Praze. Žádat přitom můžete o vízum jednovstupové i vícevstupové.
Jaký je mezi nimi rozdíl, napovídá už jejich samotný název. V případě prvního máte nárok pouze na jednorázový vstup do země, přičemž jeho platnost je stanovena na dobu tří měsíců od okamžiku vydání a umožňuje vám v Thajsku strávit maximálně 60 dní.
V rámci druhé možnosti můžete v této jihoasijské zemi strávit rovněž 60 dní, do království jako takového lze nicméně vstoupit opakovaně. Jinými slovy, během vaší návštěvy smíte vycestovat i jinam, avšak pokaždé, když se tam vrátíte, můžete v Thajsku setrvat znovu celých 60 dní. Platnost vícevtupého víza činí hned šest měsíců.
Aby vám obě tato víza mohla být vystavena, je nezbytné uhradit na ambasádě poplatek ve výši 800 (jeden vstup), respektive 4 000 Kč (více vstupů). Doba vyřízení je u prvního jeden týden, v případě druhého bývá delší.
Poslední věcí, na kterou je při návštěvě Thajska potřeba pamatovat, je vaše přihlašovací povinnost. Tu musíte splnit během 24 hodin od chvíle, kdy jste na území tohoto království vstoupili, a to tak, že zavítáte na nejbližší imigrační úřad nebo policejní stanici. V naprosté většině případů nicméně tuto povinnost za vás vyřídí majitelé ubytovacího zařízení, v němž budete pobývat.
Vietnam
Přijde-li vám Thajsko třeba až příliš komerční destinací, pak můžete zkusit alternativu v podobě sousedního Vietnamu. Ten nabízí například krásu světoznámé zátoky Ha Long, legendární Ho Či Minovo město, proslulé kaskádové zahrady, respektive rýžová pole v oblasti Sapa a mnoho dalšího.
Hned na úvod je však potřeba zdůraznit, že bez víza se do Vietnamu nedostanete. Dokonce ani jako turisté. Bude-li však vaše návštěva krátkodobá, tedy do 30 dní, lze si jej obstarat elektronicky, a to na stránkách tamního imigračního úřadu.
Toto elektronické vízum vám umožní vstoupit do země pouze a jen jednou, přičemž tak musíte učinit na vybraných mezinárodních letištích (např. v Hanoji, Ho Či Minově městě, Da Nangu, Nha Trang a řadě dalších), případně přístavech či hraničních přechodech. Jejich celý výčet je pro zájemce uveden na stránkách velvyslanectví ČR v Hanoji.
Společně s přiloženou pasovou fotografií a datovou stránkou vašeho pasu, jehož platnost podobně jako v případě Thajska nesmí vypršet ani půl roku po příjezdu do země, je potřeba uhradit ještě poplatek ve výši 25 amerických dolarů (cca 570 korun). Žádost by pak měla být vyřízena během několika dní, přičemž vízum se následně odevzdá na letišti, v přístavu, případně hraničním přechodě místním úředníkům, kteří vám na oplátku dají do vašeho pasu razítko.
Plánujete-li ve Vietnamu setrvat déle, pak se neobejdete bez takzvaného Visa Upon Arrival. To má hned několik podob – může se jednat o jednovstupové, vícevstupové, měsíční i 90denní. Všechna víza přitom mají dvě věci stejné, a sice že k jejich získání dochází až po příletu na některé z vietnamských letišť a je k němu potřeba mít rovněž schvalovací dopis od tamního imigračního úřadu.
Schvalovací dopis za vás vyřídí například agentury Vietnam Visa Provider nebo Vietnam Visa.
Ve skutečnosti je agentur pochopitelně o poznání více, nicméně obě výše zmíněné jsou certifikované, a tak máte alespoň jistotu toho, že nenaletíte žádnému pochybnému zprostředkovateli.
Samotný schvalovací dopis byste měli emailem obdržet v horizontu dvou tří dnů. Jeho cena se odvíjí od celkové délky vašeho pobytu ve Vietnamu. Spodní hranice je v současnosti 21 amerických dolarů (cca 480 Kč), horní pak 55 (1 250 Kč) na osobu. Je-li osob více, cena jedné žádosti se postupně snižuje. Dopis si minimálně dvakrát vytiskněte, neboť jej poté budete předkládat na letiště po příletu, přičemž i zde je pak potřeba uhradit poplatek, a to ve výši 25, nebo 50 dolarů (570, nebo 1 140 Kč) – opět v závislosti na délce pobytu a počtu povolených vstupů do země.
Poslední možností, jak získat vízum do Vietnamu, je prostřednictvím samotného vietnamského velvyslanectví v Praze. Tam lze vyřídit všechny druhy víz, tedy jak turistická, tak obchodní, přičemž vízum jako takové obdržíte ještě před vycestováním do země a hranice smíte překročit v podstatě na jakémkoliv legálním přechodě.
Nevýhodou této alternativy je především její cena. Za její vyřízení zaplatíte v závislosti na zvoleném typu od 2 000 do 3 600 Kč. Pakliže jej potřebujete vyřídit urgentně, počítejte s další pětistovkou.
Jediným místem ve Vietnamu, respektive na území patřícímu Vietnamu, kde žádné vízum nepotřebujete, je ostrov Phu Quoc. Abyste tuto výjimku mohli uplatnit, musíte se na tamní mezinárodní letiště dopravit letadlem a stejným způsobem musíte ostrov následně i opustit. Zamířit odtamtud na vietnamskou pevninu bez víza legální není.
Indie
Nejste-li držitelem diplomatického pasu, pak se coby občan České republiky na své cestě do Indie bez víza neobejdete. Jak tedy na to?
Opět v první řadě záleží na tom, jak dlouho v této druhé nejlidnatější zemi světa plánujete zůstat. Pokud vaše návštěva bude kratší než 60 dní, lze o vízum zažádat elektronicky prostřednictvím této webové stránky. Zda vašemu požadavku bylo vyhověno, či nikoliv, se dozvíte během 72 hodin. Součástí žádosti musí být přiložená fotografie a sken datové schránky vašeho pasu. A pokud jde o cenu takto podané žádosti, je potřeba počítat s částkou 80 amerických dolarů (1 820 Kč) navýšenou o zhruba 2,5 procenta, které tvoří bankovní poplatky.
Elektronické vízum se vztahuje pouze na ty případy, kdy účelem návštěvy je turistika, návštěva příbuzných či přátel, krátkodobá lékařská péče, respektive příležitostné obchodní setkání. Cestovatel je povinen mít pas, jehož platnost vyprší po více než šesti měsících po příletu do země, a bude disponovat zpáteční letenkou, případně dostatečnou výší peněžních prostředků na její zakoupení.
Seznam letišť a přístavů, ve kterých může dotyčný vstoupit na území Indie, je uveden na stránkách českého ministerstva zahraničí.
Pakliže po obdržení emailu budete mít v kolonce Aplication Status uvedeno „Granted“, vaší žádosti o udělení elektronického víza, respektive elektronického cestovního povolení bylo vyhověno. Samotné vízum totiž obdržíte až v Indii. Pokud tam bude naopak „Rejected“, znamená to, že jste neuspěli a musíte požádat o vízum klasické.
Také o něj se žádá prostřednictvím webové stránky. Zde se vytiskne a posléze doručí na indické velvyslanectví v Praze. Její vyřízení trvá zhruba týden. Získat klasickou formu víza kdekoliv jinde (např. na hraničním přechodu či letišti) možné není.
Velký důraz je přitom potřeba klást na to, pro jaký účel má být vízum vydáno. Existují totiž rozdílné formy, a sice konferenční vízum, filmové, pracovní nebo obchodní. Pokud tamní úřady zjistí, že povaha vašeho pobytu v Indii neodpovídá účelu, pro nějž vám bylo vízum vystaveno, hrozí vám vyhoštění ze země. Samotná cena za vydání klasického víza přes ambasádu činí 2 120 Kč.
Ti, kdo na Indický poloostrov míří, by rovněž měli mít na paměti, že do některých oblastí této rozlehlé země se tak či tak nedostanou. Cizincům je vstup zapovězen například do oblasti kolem sporné indicko-pákistánské hranice, ale i některých svazových států na severovýchodě Indie a vysokohorských míst. Kompletní výčet těchto oblastí lze najít na této webové stránce.
Čtěte také:
Chystáte se do Kanady? Pak potřebujete vízum. I když vlastně jak kdy
Rusko si své hranice střeží pečlivě. Bez platného víza vám bude vstup odepřen
Čína
S Čínou, respektive Čínskou lidovou republikou, jak zní její oficiální název, má Česko přímé letecké spojení, a to hned do čtyř tamních měst – Pekingu, Šanghaje, Si-anu a Čcheng-tu. Cestování do této předaleké země se tak v posledních letech stalo o poznání pohodlnější, než jak tomu bylo v minulosti.
Abyste mohli do nejlidnatějšího státu světa legálně vstoupit, potřebuje, stejně jako ve všech předchozích případech, vízum. Za účelem jejich vydávaní začalo v říjnu loňského roku působit v pražském Karlíně čínské vízové centrum. Ovšem ještě před tím, než sem zájemci zavítají, musejí se zaregistrovat na těchto internetových stránkách a zde posléze i objednat. Pakliže chtějí požádat o víza nikoliv turistická, nýbrž diplomatická, služební a zdvořilostní, musí tak učinit přímo na velvyslanectví.
Má-li vám být turistické vízum potenciálně uděleno, je potřeba společně s podáním žádosti doložit rovněž cestovní pas, jehož platnost je minimálně ještě šest měsíců po návratu z Číny, fotokopii jeho datové stránky, pasovou fotografii, zpáteční letenku a doklad o zarezervovaném ubytování, případně zvací dopis vystavený osobou v Číně nebo nějakou tamní organizací.
Pokud je vše v pořádku, vízum vám bude vystaveno v době čtyř pracovních dní. Správní poplatek uhradíte převodem na uvedený bankovní účet, přičemž jeho výše je 1 100 Kč (v případě vyřizování víza ve vízovém centru), respektive 1 600 Kč (na ambasádě).
Délka jednotlivých typů víz se poměrně liší. Zatímco to turistické a jednovstupové obchodní může být uděleno pouze na dobu maximálně 30 dní s platností tří měsíců od okamžiku vystavení, u vícevstupového obchodního je platnost až pět let s tím, že délka jedné návštěvy nesmí v rozmezí půl roku přesáhnout 90 dní.
Samotné turistické vízum je možné po příjezdu do Číny prodloužit o nezbytně nutnou dobu, podáte-li k tomu dostatečně přesvědčivé odůvodnění. Počítat musíte nicméně s poplatkem ve výši 160 čínských jüanů (přibližně 540 korun).
Pokud překročíte délku povoleného pobytu (platnosti víza), můžete být pokutování částkou 500 jüanů za každý den (cca 1 700 korun), horní hranice je pak stanovena na 5 000 jüanů, tedy 17 000 korun.
