Vize světa + 4 °C

Oteplení o čtyři stupně Celsia by se v současné mrazivé době mohlo zdát jako vítaná zpráva. Prosolených vrstev sněhové břečky na chodnících a silnicích se ale tak snadno nezbavíme. Klima se prý ohřeje až v následujících padesáti letech.
Po kodaňském klimatickém summitu se počítalo se zvýšením teplot o dva stupně Celsia. I když se mezinárodní týmy vědců sdružených pod britskou Royal Society vystavují riziku obvinění z ekoterorismu, rozhodly se ukázat o něco horší budoucnost. Pokud se jejich vize světa + 4 °C naplní, máme se na co těšit.
Jednoduše řečeno, planeta Země už nebude vypadat tak, jak ji známe. Až miliarda lidí může přijít o střechu nad hlavou, miliony o půdu pod nohama. Pro zhruba tři miliardy obyvatel planety se pitná voda stane téměř nedosažitelnou. Přírodní katastrofy budou silnější a častější, rozšíří se mnohem více nemocí. A změní se ekosystém: řada druhů úplně vymizí, jiné se přemnoží, zemědělství se posune do jiných sfér a s tím i cena potravin. To vše povede k rozsáhlým migracím lidí i celých národů.

Méně jídla, větší pískoviště

Oteplení nebude všude probíhat stejně, čtyři stupně představují globální rozměr. V severní Africe by mohla teplota vzrůst o šest stupňů a zároveň má dojít k výraznému snížení srážek. Nejen Sahara, ale i další pouštní oblasti se mohou rozrůst v podstatně větší „pískoviště“.
Klimatické změny navíc zvýrazní sezonní výkyvy. Mezi červnem a srpnem se citelněji zahřeje severní polokoule, nejvýrazněji na severu Asie, Kanady a USA. V oblastech Jižní Evropy a centrální Asie se oteplí až o osm stupňů a srážky klesnou o deset procent. To je dobrá zpráva pro plánování dovolené, pro zemědělství ne.
Odborníci ukazují změny v zemědělství na příkladě subsaharské Afriky. Ve většině oblastí dojde ke zkrácení vegetačního období okolo dvaceti procent, v jihovýchodní Africe dokonce o více než polovinu. Produkce kukuřice poklesne o devatenáct procent, fazolí ubyde dokonce o 47 procent. Zemědělství na celém světě bude muset odolávat zvýšené poptávce, která by mohla narůst až o sto procent. Ostatně demografické odhady počítají, že nakrmit bude třeba na devět miliard lidí už v roce 2050. A se snižující se produkcí poroste cena potravin.
To je nepříjemná představa, vzhledem k tomu, že už letos má být hladem ohrožena více než miliarda lidí. Náklady na zajištění potravy budou podstatně růst, i pro její obstarání ve světě „jen“ o dva stupně teplejším se počítá se zhruba 60 miliardami dolarů ročně.
Kromě podvýživy pak budou lidstvo ohrožovat rozšiřující se průjmové nemoci nebo malárie. Podle zprávy organizace DARA by kvůli těmto faktorům mohlo během následujících deseti let v subsaharské Africe a jižní Asii zemřít zhruba pět milionů lidí, převážně dětí.
Jednou z nejdůležitějších součástí ekosystému, která znečištěné ovzduší jakž takž čistí, jsou deštné pralesy. Spoléhat se na ně ale nemůžeme. Už teď jsou ohroženy rozšiřováním zemědělské půdy a z něj vyplývajícím kácením, a postupující oteplování jim situaci komplikuje. Nejvíce ohrožené budou oblasti jihovýchodní a východní Amazonie. Omezí se schopnost tamní vegetace dále růst a rozšiřovat se, a pralesů tak bude ubývat.
Podobný osud čeká také karibský region. Na špatné vyhlídce ohledně lesů zřejmě nic nezmění ani to, že by se díky klimatickým změnám mohly rozrůstat například lesy v oblasti Konžské pánve, v západní Africe a na Madagaskaru. Jde v podstatě o posun lesů do oblastí, které už byly odlesněny a jsou výrazně kultivovány, takže jim v rozmachu lidská činnost nejspíš zabrání.

Voda jako problém

Snad ještě palčivějším problémem bude voda. Její nedostatek by se měl projevit v okolí většiny říčních koryt. Už teď je situace napjatá v nejobydlenějších oblastech jihovýchodní a východní Asie, v okolí Nilu a na východě Spojených států. Snad kromě povodí Gangy, kde může být v roce 2060 vyšší počet srážek, se klimatické vlivy spojí s růstem populace tak, že dostupnost vody bude stěží dostačovat zvyšující se poptávce. A to se týká třeba i Dněstru a Dunaje.
Nedostatek vody tak na jednu stranu přinese sušší půdu, na druhou stranu bude na lidstvo útočit zvyšující se hladina moří. Ta by se podle všeho měla zdvihnout až o dva metry. Svou existenci proto mají spočítanou ostrovní státy jako Kiribati, Nauru a Tuvalu, Marshallovy ostrovy, Bahamy či Maledivy.
K tomu se musí připočítat ohrožení pobřežních oblastí, kde je populace hojně zastoupená. Kromě jihovýchodní Asie a nilské delty jde o pobřeží Severní Ameriky a západní Evropy a o atlantickou část Jižní Ameriky. Celkem by mohlo zmizet až 1,8 milionu kilometrů čtverečních půdy, a místo pobytu by tak muselo změnit na 187 milionů lidí. Aby se zabránilo ohrožení pobřežních měst, uvažuje se o vybudování hrází a o kultivaci pobřeží. Náklady představují 270 miliard dolarů ročně.
Dopady stoupající hladiny moří jsou o to nejistější, že si experti zatím nejsou jistí, jak se zachovají ledovce v Arktidě, Antarktidě a Grónsku. Pokud by tály rychleji, budou změny výraznější. Zvyšující se hladina oceánů se přelije i do řek. Spolu s výraznějšími sezonními výkyvy naroste pravděpodobnost výskytu vln tsunami, drsnějších záplav, výskytu hurikánů a podobných extrémních jevů.

Stěhování národů

Jak se na budoucnost o čtyři stupně teplejší budou muset připravit lidé, je dokonale vidět na událostech poslední doby. V případě přírodních katastrof mají lidé migrovat jen dočasně, ale do Katrinou poničeného New Orleans se spousta obyvatel ještě nevrátila. Město Houston přijalo z celého státu Louisiana na 200 tisíc uprchlíků, nebylo ale připravené na jejich dlouhodobý pobyt. Teď se musí vyrovnávat se zvýšenou kriminalitou, užíváním drog a rasismem. Nemohou za to však pouze přistěhovalci, vždyť cílová oblast jim nebyla schopna poskytnout dlouhodobé ubytování nebo práci.
Vědci počítají s tím, že migrace kvůli oteplování bude ve většině případů vnitrostátní. Vlády tak budou muset zajistit lidem podmínky pro přestěhování. I lidem tak chudým, že by se z ohrožené oblasti ani nemohli odstěhovat pro nedostatek prostředků. Adaptovat se budou muset i cílové oblasti, kterým k vyrovnávání se s klimatickou změnou přibude starost se skokově rostoucí populací. Státy jako Čína nebo Mozambik už se stěhováním obyvatelstva podle předpokladů klimatických změn začaly.
Migrace může v některých státech probíhat i přes hranice. To bude pro budoucnost komplikovanější i proto, že jednotlivé státy zaujímají k imigraci spíše restriktivní politiku. Je to vidět na hranicích USA s Mexikem, nebo Indie s Bangladéšem.
Posunům obyvatelstva se podle vědců budou muset přizpůsobit nejen státy samotné, ale rovněž Organizace spojených národů či pojetí mezinárodního práva, které uprchlíky z důvodů klimatických změn prakticky nezná. Svět si kromě toho možná bude muset zvykat na existenci virtuálních států. Zmiňované ostrovní země jako Bahamy se asi nenechají odepsat jen proto, že přijdou o území, teritoriální vody jim navíc zůstanou. Jejich občané budou žít v jiných zemích, i vláda může fungovat v exilu. Otázkou zůstane, jaká pravidla svět vymyslí.
Sami vědci z Royal Society upozorňují, že změny jsou zatím těžko předvídatelné. Možná je to přirozená psychologická reakce lidí na podobně nepředstavitelné zprávy – přehlížet je nebo popírat. Odborníci přesto ve vědeckých pracích poukazují na potřebné změny ve vzdělávání, fungování elit a ve stylu práce státníků. Nemusejí se přitom vést sáhodlouhé diskuse o tom, zda za oteplování může člověk, nebo jestli jde o přirozené přírodní změny. Prostě se připravme na nejhorší.