Vizionář a amatéři

Čeští a rakouští aktéři kauzy měli...

Celý podtitul: Čeští a rakouští aktéři kauzy měli ve zbrojní branži nulový obchodní i lobbistický potenciál

V kauze Pandur se na české straně nejvíce skloňovala jména Jana Vlčka, Petra Markvarta a Miloslava Kožnara. Až do poloviny letošního února se jejich jména v médiích – až na Kožnara – objevila málokdy. Všechny tyto muže spojuje touha vyniknout ve velkém byznysu či ve vysoké politice. Leč ani jednomu se to nepovedlo.

Parťák pro Soudka Vlček, syn geniálního šéfkonstruktéra slavného českého letounu L-39 Albartos Jana Vlčka, pracoval před rokem 1989 v Aeru Vodochody jako konstruktér. Jméno Jana Vlčka mladšího (61) se ve zbrojních kruzích objevilo začátkem devadesátých let. Byl ředitelem příspěvkové organizace ministerstva obrany X Trade, která měla armádě usnadnit obchodování s jejími přebytky a zároveň pro ni nakupovat. To, že X Trade vůbec existuje, vyšlo najevo v březnu 1992, kdy noviny přinesly informace, že federální ministerstvo obrany prostřednictvím této organizace obchoduje se zbraněmi s Libyí. Luboš Dobrovský, tehdejší ministr obrany, však toto tvrzení popřel. Po Dobrovském převzal řízení resortu 1. ledna 1993 Antonín Baudyš. Jeho náměstek Miroslav Kalousek, do jehož agendy patřil i X Trade, v červnu 1993 prohlásil, že tuto organizaci už nebudou v armádě potřebovat.
Vlček, který byl považován za vizionáře, se ale nemusel bát, že zůstane bez práce. Již předtím, než se X Trade zrušil, byl pro něj nachystaný důležitý úkol ve zbrojním průmyslu. Stal se generálním ředitelem nové zbrojařské společnosti RDP Group (zkratky slov Research, Development, Production), kterou 11. června 1993 založilo dvanáct českých podniků zaměřených na vojenskou výrobu. Předsedou představenstva byl zvolen další vizionář, tehdejší šéf Škody Plzeň Lubomír Soudek.

Náhlý pád Plány zbrojařů z RDP Group byly po třech letech sametového útlumu „speciální techniky“ velkolepé – koordinovat vývoj a výrobu moderní vojenské techniky, úzce spolupracovat s armádou s cílem vyzbrojit ji českými výrobky a do dvou měsíců (!) založit vlastní banku, která by projekty financovala. „Jan Vlček využije svých zkušeností z obchodů pro ministerstvo obrany v nové společnosti. Ví, jak to funguje, získal řadu kontaktů. Nemyslím ale, že by informace, ke kterým přišel na ministerstvu, mohl nějak zneužít,“ říkal tehdy o novém šéfovi RDP Group náměstek ministra obrany Kalousek.
Jenže od jmenování tohoto kádrového objevu resortu obrany neuplynul ani rok a Vlček byl 27. května 1994 odvolán, protože silně narazil u vlády s kontroverzním záměrem RDP Group vyvézt do Íránu vojenskou techniku. „Vzhledem k povážlivým obchodním aktivitám konsorcia RDP Group považuji za zcela vyloučenou i jeho participaci na projektech české armády,“ prohlásil ministr obrany Baudyš, čímž pohřbil velké naděje, které Vlček se Soudkem vkládali do účasti RDP Group na modernizaci tanku T-72 pro českou armádu za třináct miliard korun.
Zhruba od konce roku 1994 není o Vlčkovi ve zbrojních kruzích téměř slyšet. Nevyšel mu ani projekt šestikolového obrněného transportéru Zubr, které měly vyrábět Přerovské strojírny. Ambiciózní plán ztroskotal na nedostatku peněz ze strany státu i na technických problémech při výrobě. Zůstalo jen u prototypu. Vlček pak založil poradenskou firmu Peak CZ a pustil se do lobbistických akcí, s čímž se nijak netajil. Ale ani tehdy neuspěl. Měl blízko k politickým kruhům, zvláště v sociální demokracii. „Vlček byl nejlepší kamarád Miloše Zemana,“ řekl podle MF Dnes bývalý zaměstnanec rakouské zbrojovky Steyr Wolfgang Habitzl. Lidé, kteří Vlčka dobře znají, tvrdí, že je to chodící archiv tajných spisů.

Hvězda ČSSD z Prahy 1 V kauze Pandur, kterou otevřel deník MF Dnes, figuruje i jméno právníka Petra Markvarta (47). Dnes je považován za neúspěšného obchodníka se zbraněmi, který se údajně snažil soutěžit zejména s šéfem Omnipolu Richardem Hávou. Klíčový dopis firmy Steyr z března 2003, který kategoricky vyloučil případnou sedmiprocentní provizi pro české lobbisty, byl odeslán na adresu Všeobecné obchodní společnosti, jmenovitě Janu Vlčkovi a Petru Markvartovi, který byl jednatelem firmy. Vlček v jejích orgánech nikdy nefiguroval. Mezi spolumajiteli se však objevuje jiné jméno: Miloslav Kožnar (56).
Tento předlistopadový zaměstnanec podniku zahraničního obchodu Technoexport byl za vlády Miloše Zemana necelý rok (od června 1999 do května 2000) členem dozorčí rady Sokolovské uhelné, ale podle obchodního rejstříku pod křestním jménem Miroslav (zřejmě chyba při zápisu). V červnu 2006 se znovu objevil v Technoexportu, už ale ve funkci předsedy představenstva (měl zřejmě uhlídat proces privatizace podniku), kam ho prý dosadil šéf Úřadu vlády ČR Ivan Přikryl. Jenže Kožnara z Technoexportu v září 2007 údajně „vyštípal“ přítel Mirka Topolánka Marek Dalík. Kožnar byl jako člen ČSSD předsedou stranické organizace v Praze 1 a patřil mezi úzké spolupracovníky Jiřího Paroubka. Vyjednáváním se zástupci rakouské zbrojovky Steyr v únoru 2003 se Kožnar nijak netají. „Steyr si ale od března šel po své vlastní cestě,“ potvrdil Kožnar na nedávné tiskové konferenci.
A nakonec jedna zajímavost. Kožnar se v roce 1987 podruhé oženil, za ženu si vzal Luďku Černou. Manželství se začátkem devadesátých let rozpadlo a Černá se stala třetí manželkou českého finančníka Viktora Koženého, který se s ní v roce 2000 rozvedl.

Ambiciózní zeť O pozadí nákupu pandurů pro českou armádu hovořili před skrytou kamerou s reportérem deníku MF Dnes Jankem Kroupou dva rakouští manažeři firmy Steyr: Herwig Jedlaucnik a Wolfgang Habitzl.
Jedlaucnik je bývalý voják, později zaměstnanec firmy Steyr, kde měl sice dobře znějící funkci Regional Marketing Director, ale ve skutečnosti byl jen projektovým manažerem při prodeji pandurů do České republiky. Je zetěm bývalého šéfa a majitele Steyru Hanse-Michaela Malzachera, který v roce 2003 firmu prodal americkému gigantu General Dynamics. Od projektu Pandur pro českou armádu byl Jedlaucnik odstaven záhy po podpisu první – později vypovězené – smlouvy ministrem obrany Karlem Kühnlem, tedy po červnu 2006. V roce 2007 byl ze zbrojovky Steyr definitivně „odejit“. Poté s jeho tchánem založili obchodní firmu Malzacher GmbH, ale Jedlaucnik ze společného podniku brzy vystoupil. Podle svědectví českých byznysmenů z branže nabízel Jedlaucnik na veletrhu zbrojařských podniků IDET v květnu loňského roku svým někdejším průmyslovým a obchodním partnerům z České republiky své konzultační služby, ale této nabídky prý nikdo nevyužil.

Jaký byl motiv? Jedlaucnik tedy mohl mít motiv mstít se svému bývalému zaměstnavateli za to, že ho propustil, ale i svým někdejším partnerům v České republice za to, že si neobjednali jeho konzultantské služby. Ale tato verze není příliš pravděpodobná. Týdeníku EURO jeden významný český obchodník se zbraněmi sdělil, že si Jedlaucnik při rozhovoru s reportérem MF Dnes nejspíše skutečně myslel, že jde o nějaký obchod s pohledávkami, na kterém si jako konzultant může něco vydělat. Neobstojí prý ani verze, že Jedlaucnik „chtěl zveřejnit pravdu o zkorumpovaném tendru na pandury“, protože nemohl být u žádných takových jednání. Pokud u některých schůzek někdo mohl teoreticky být, tak to podle znalců tehdejší situace byli jedině lidé z firmy Pamco, která u projektu Pandur oficiálně figurovala. Její zaměstnanci by ale o ničem důležitém před bezvýznamným Rakušanem prý určitě nemluvili.
Jméno Wolfganga Habitzla v tendru na pandury, který začal v roce 2005, vůbec nefigurovalo. Je to také bývalý voják, stejně jako Jedlaucnik. Ve firmě Steyr pracoval zhruba dva roky bez manažerské funkce od roku 2001. Pak z podniku odešel. Proč na schůzku s reportérem MF Dnes, který se vydával za byznysmena, přišel, není jasné. Nejspíše měl podobné motivy jako Jedlaucnik.