Nastoupit by měli především SlovanéPorodnost v ČR klesá, populace stárne. V roce 2030 mají podle prognóz na českém trhu práce chybět zhruba 422 tisíce osob v produktivním věku. Vláda je chce nahradit prověřenými imigranty. Česká republika není ve stárnoucí Evropě žádnou výjimkou.
Nastoupit by měli především Slované
Porodnost v ČR klesá, populace stárne. V roce 2030 mají podle prognóz na českém trhu práce chybět zhruba 422 tisíce osob v produktivním věku. Vláda je chce nahradit prověřenými imigranty.
Česká republika není ve stárnoucí Evropě žádnou výjimkou. Na rozdíl od západních států však nemá tolik zkušeností s přílivem zahraničních pracovníků, kteří situaci na trhu práce vyrovnávají. Připomeňme si, že Německo by bez Turků hospodářského zázraku tak rychle nedosáhlo. Jak se zdá, česká společnost bude muset na svou xenofobii zapomenout. Jinak jí bude hrozit, že na jednoho ekonomicky aktivního člověka bude připadat jeden důchodce. Odvody na sociální zabezpečení by pak musely dosahovat závratné výše, která by mohla vyvolat mezigenerační válku.
Migrace volná, nebo řízená?
Nechceme-li tedy přesilu chudých důchodců, budeme muset migraci v příštích dvaceti letech začít přijímat jako běžný a potřebný jev. Z nedávného výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění vyplývá, že z národností žijících na našem území jsou občané nejvíce nakloněni Slovákům, následují Poláci, Němci a Židé, ale tam už počet kladných odpovědí klesá. Nejkritičtěji vnímají Češi občany bývalého SSSR, balkánských zemí a Vietnamce. Má se tedy postoji společnosti řídit další průběh migrace, nebo se jí má nechat volný průběh? Vláda je přesvědčena, že migraci je nutné řídit. Pod patronací Vladimíra Špidly ještě jako ministra práce a sociálních věcí vznikl pilotní projekt pro aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Na pětiletém projektu si má ČR vyzkoušet, zda dokáže zalepit díru na trhu práce a vyřešit budoucí problémy důchodového systému.
Výběr bezproblémových jedinců
V důvodové zprávě se praví, že záměrem systému je výběr takových uchazečů o přesídlení do ČR, u nichž existují předpoklady bezproblémové integrace. A kteří vzhledem ke svému vzdělání a dalším kvalitám budou pro společnost dlouhodobým přínosem. Žádná ze zemí Evropské unie dnes nemá dlouhodobou imigrační politiku, všude řeší nedostatek lidí v určitých profesích jen nárazově. Česko se při tvorbě politiky aktivního získávání zahraničních pracovníků inspirovalo québeckým systémem, protože Kanada je zkušená imigrační země. Devět kritérií a jejich bodové hodnocení, to je základ navrhované procedury, podle které se bude každoročně vybírat skupina cizinců vhodných pro přestěhování do ČR. Optimální věk je nastaven v intervalu 23 až 38 let, což se zdá velmi přísné - québecký model má o deset let vyšší hranici. Vládní návrh však poukazuje na fakt, že mladí lidé se lépe integrují do společnosti. Čím vyšší vzdělání, tím více bodů. Z kritérií vyplývají maximální body těm, kdo dokončili vzdělání na české nebo slovenské škole. Podle stejného klíče se hodnotí jejich jazyková vybavenost. Boduje se rovněž geografická blízkost mezi bydlištěm žadatele a místem práce v ČR - čím blíže, tím lépe. Nejlepší předpoklady pro splnění všech těchto kritérií mají tedy jednoznačně slovanští zájemci. Asijští uchazeči budou mít zřejmě smůlu.
Je to sociální inženýrství
Sociolog František Vrátník považuje něco podobného za utopii. „Trh práce by se měl imigrantům volně otevřít. Výběr zavání sociálním inženýrstvím, hlavně však nevyřeší problémy na trhu práce. Bude sice hezké, že zde najdou domov spořádané rodiny ukrajinských vysokoškoláků a vzdělaných lidí z Balkánu, kde je ale záruka, že právě oni budou chtít dělat nekvalifikované práce? Česká republika není Kanada, která je cílem imigrantů. Pro ČR bude vždy typické přechodné působení zahraničních pracovníků. Z hlediska potřeby trhu se mi projekt jeví jako zbytečný, z hlediska lidského jako diskriminační,“ míní sociolog.
Z neřízené imigrace prý těží podnikatelé
„Ideální imigrační politika rozhodně není politika úplné otevřenosti, protože pak bychom se dostali do područí trhu práce a sobeckého rozhodování zaměstnavatelů, kteří sledují jen svůj zisk,“ argumentuje Michal Meduna, který má na MPSV na starosti realizaci projektu. Uvádí příklad, kdy zaměstnavatel sáhne po zaměstnanci z nejchudší části Afriky, protože ten bude ochoten pracovat za otřesných podmínek a skoro zadarmo. „Jakmile by se takový cizinec otrkal, jeho nároky porostou, bude chtít lepší podmínky a větší mzdu. Jenže pak už není pro zaměstnavatele atraktivní. Takže by přijal zase někoho jiného, komu by opět nevytvořil podmínky k integraci,“ konstatuje Meduna. Přitom právě integrace do společnosti by měla být hlavním zájmem státu. Centrální regulace proto musí podle Meduny existovat. Stát tím chrání nejen zájmy cizinců, ale hlavně vlastních občanů, pro které by levní cizí pracovníci představovali sociální dumping.
Tři roky na zkoušku
Tříletá zkušební doba pro nejúspěšnější uchazeče bude představovat povolení na nečisto. Během uvedené doby příslušné orgány provedou důkladnou bezpečnostní prověrku; zdravotní prohlídka určí, zda žadatel nebude přílišnou zátěží pro systém veřejného zdravotního pojištění a bude možné prověřit i u zaměstnavatele, obce a dalších subjektů, zda údaje, na jejichž základě byl žadatel vybrán, jsou pravdivé. Během posledního půlroku tříleté zkušební lhůty může uchazeč požádat o udělení povolení k trvalému pobytu.
Podnikatelé se cítí dotčeni
„Upřímně řečeno, nevím, čeho chce vláda tímto projektem docílit. Na jednu stranu tvrdí, že na trhu bude zapotřebí půl milionu pracovních sil. Na druhou stranu chce jejich příchod administrativními příkazy omezovat. A poněkud mě uráží představa podnikatele, který vykořisťuje nebohé Afričany. To mají na ministerstvu zvláštní představy o kultuře podnikání. Oni si myslí, že si nedokážu cizince na práci vybrat sám, ale že mi ho musí nejdříve otestovat? Mně je úplně jedno, jaké měl můj zaměstnanec vysvědčení a kde chodil do školy. Mě zajímá jenom to, jestli není kriminálník. Jestli umí pracovat, to si už zjistím sám,“ říká šéf stavební firmy Vladislav Bláha.
