HLAVNÍ ANALYTIK RAIFFEISENBANK A EXMINISTR FINANCÍ PAVEL MERTLÍK: Pokud chce pravostředová koalice splnit sliby, musí její vláda připravit rozsáhlé výdajové škrty. Říká to bývalý ministr financí sociálnědemokratické vlády a hlavní analytik Raiffeisenbank Pavel Mertlík. * Reagují trhy nějakým způsobem na podpis koaliční smlouvy a první zasedání poslanců po volbách?
HLAVNÍ ANALYTIK RAIFFEISENBANK A EXMINISTR FINANCÍ PAVEL MERTLÍK: Pokud chce pravostředová koalice splnit sliby, musí její vláda připravit rozsáhlé výdajové škrty. Říká to bývalý ministr financí sociálnědemokratické vlády a hlavní analytik Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Reagují trhy nějakým způsobem na podpis koaliční smlouvy a první zasedání poslanců po volbách?
Nikoliv. Finanční trhy reflektují zvýšené politické riziko související s povolební nejistotou. Zároveň ovšem považují demokracii v České republice za stabilní, a složitá povolební vyjednávání vnímají jako běžnou součást demokratického procesu, obvyklou v zemích s poměrným volebním systémem. Ostatně po deseti letech menšinových nebo téměř menšinových vlád v Česku není divu, že si trhy na složitou politickou situaci zvykly. Politická nejistota ovšem podporuje současné krátkodobé „letní“ oslabení kurzu koruny.
Očekáváte, že již nyní vznikne stabilní vláda, nebo dojde k dalším pokusům?
Očekávám, že stabilní vláda vznikne na druhý nebo třetí pokus. Do té doby nás ale dozajista čekají rozličné politické peripetie. Časově to tipuji na srpen až září.
Koaliční smlouva obsahuje sliby mnoha nových výdajových programů a vedle toho slibuje snížení daní. Jaký to bude mít dopad na státní rozpočet? Koaliční smlouva neobsahuje žádné kvantifikace, kromě slibu zrušit některé daně. Rozpočtově nejvýznamnější je slib zrušit daň z dividend, ale makroekonomicky viditelný dopad by mělo mít i zrušení daně z nemovitostí u zemědělské půdy. A možná i daně z kapitálových výnosů. V každém případě, má-li být dodržen koaliční slib o plnění maastrichtských kritérií nejpozději v roce 2008, pak bude muset vláda připravit masivní výdajové škrty v rozsahu desítek miliard korun. Nad sto miliard pak v případě snížení sazby daně z příjmu právnických a fyzických osob na 15 či 16 procent a avízovaného snížení odvodů sociálního pojištění. Může se vůbec podařit české ekonomice za těchto podmínek splnit maastrichtská kritéria? To záleží - tedy alespoň co se týče rozpočtového kritéria - na skutečném nastavení sazeb daní a odvodů sociálního pojištění. A samozřejmě i na nastavení výpočtu daňového základu a odpočitatelných položek u přímých důchodových daní. Také na správnosti kalibrace odhadu dopadů těchto daňových změn na daňové příjmy. Reálné to je, avšak v žádném případě bez uvedených masivních rozpočtových škrtů kompenzujících snížení zdanění a dodatečné rozpočtové výdaje. Pokud se vláda odhodlá k velkým škrtům ve státním rozpočtu v zájmu toho, aby jeho schodek výrazně nenarostl, u kterých položek je lze čekat nejvýrazněji?
Koaliční smlouva uvádí explicitně jedinou oblast, a to sociální dávky - konkrétně ty, které podle signatářů koaliční smlouvy nabourávají motivaci k práci. Úhrn sociálních plateb státu bez penzí a úhrad zdravotní péče ze zdravotního pojištění činil loni zhruba 127 miliard korun. V letošním roce a v dalších letech ovšem nezanedbatelně vzroste vlivem předvolebních zvýšení peněžité dávky v mateřství, rodičovského příspěvku a porodného.
Neměly by se úspory konečně dotknout i státního sektoru?
Bezesporu lze uvažovat o úsporách i cestou snižování zaměstnanosti ve veřejném sektoru. Ve všech relevantních oblastech státního nákupu zboží a služeb a kapitálových výdajů lze ale očekávat naopak spíše zvyšování výdajů, ať je to obrana, bezpečnost, školství nebo dopravní infrastruktura. Ostatně koaliční smlouva řadu takových nových výdajů specifikuje. Co se týče transferů podnikům, tam by bezesporu významný prostor pro škrty byl. Za poslední roky totiž nebývale vzrostly a v mezinárodním srovnání jsou v České republice zcela mimořádně vysoké. Loni jejich objem dosáhl 236 miliard korun, tedy bezmála osmi procent HDP, téměř tolik jako důchody. Ale pochybuji o tom, že tam bude zároveň i ona příslovečná „politická vůle“.
Jak se tváří koaliční smlouva na přijetí eura? Koaliční smlouva o tom mlčí. V případě zvládnutí daňové reformy tak, aniž by příliš narostl fiskální deficit, by mohl být rok 2010 nadále reálný. Česká republika má v současnosti dobré výchozí předpoklady pro plánované přijetí eura a pokud bude daňová reforma zvládnuta, pak je přijetí eura čistě otázkou politického rozhodnutí vlády. Předvolební vyjádření představitelů ODS se v této věci omezila na neustále opakovanou mantru „není to otázka pro toto volební období, proto přijetí eura nemáme ve volebním programu“. Povolební vyjádření občanských demokratů ani jejich koaličních partnerů na toto téma zatím neexistují. Vraťme se k rovné dani. Koaliční smlouva ji obsahuje, není ale jasné, zda bude na úrovni 15 procent. Jaké to bude mít dopady na českou ekonomiku? Těžko říci. Kvůli absenci jakékoli kvantifikace nelze zatím odhadnout, jak se změní efektivní míra zdanění. Osobně si myslím, že není z makroekonomického pohledu důležité, zda u daně z příjmu fyzických osob budou čtyři daňová pásma s mírnou progresí jako v současnosti, nebo jenom jedno. Důležitá je křivka progrese, tedy rozklad daňového břemene mezi různé příjmové skupiny, a ovšem jeho výška. To ale závisí nejen na sazbách, ale i na daňovém základu a odečitatelných položkách. Z hlediska růstu HDP bude ale nejspíš dopad změn u daně z příjmů fyzických osob neutrální neboli žádný. Rovná daň by se měla týkat i DPH, kde koaliční politici údajně dohodli řadu výjimek pro zavedení nulové daně.
Nulová sazba je nereálná. Reálné je uvažovat o novém nastavení základní a snížené sazby daně z přidané hodnoty, které se pravděpodobně přiblíží. I když zatím nevíme, jaké zde má koalice plány, v každém případě v koaliční smlouvě zveřejněný seznam zboží pro sníženou sazbu neobsahuje řadu národohospodářsky významných položek, jež jsou ve snížené sazbě dnes. Jde o teplo, vodné a stočné a stavební práce. Jejich přesun do základní - vyšší -sazby by znamenal významné zvýšení příjmu státu z této daně. Daň z přidané hodnoty bezesporu je v plánu nové koalice hlavním nástrojem kompenzace výpadku daňových příjmů z jiných daňových titulů.
Součástí předvolebních slibů bylo i zjednodušení daňového systému. Co se podle vás může budoucí vládě v této věci podařit?
Velmi málo, nejspíš nic. Naopak, budou dále sílit tlaky na zvyšování počtu odpočitatelných položek. Zejména odbory určitě zesílí svůj tlak na „zrovnoprávnění“ zaměstnanců se živnostníky v možnosti snižovat daňový základ o různé položky životních nákladů.
Očekáváte další rozšíření daňových paušálů?
Ne.
Otevírá koaliční dohoda cestu k zahájení penzijní reformy? V jaké podobě?
Myslím, že ano, a za její silnou stránku považuji to, že otevírá prostor pro zavedení takzvaného druhého pilíře, tedy povinného penzijního spoření. V textu koaliční dohody druhý pilíř není explicitně zmíněn, ale použité formulace jej připouštějí. Čekám, že v tomto volebním období vznikne nakonec třípilířový penzijní systém, a to bez ohledu na politické uspořádání. Je to z pohledu dlouhodobé stability penzijního systému a minimalizace jeho rizik nejlepší řešení.
Snížení daňové zátěže není jediným velkým zásahem do budoucí podoby státního rozpočtu. Jaký bude mít dopad očekávané snížení pojistných sazeb? Přikročí k němu podle vašeho názoru vláda?
Snížení sazeb sociálního pojištění koaliční smlouva slibuje - neříká o kolik, v předvolební diskuzi zástupci ODS a KDU-ČSL hovořili o osmi procentních bodech. Takový krok by ovšem měl okamžitý negativní účinek na stabilitu prvního pilíře penzijního systému - tedy průběžného financování důchodů. Ten by se z dnešního přebytku dostal do deficitu. Myslím si proto, že k tomu spíše nedojde.
Jak hodnotíte navrhovanou reformu zdravotnictví? Je bezesporu nejpropracovanější částí koaliční smlouvy a je jí věnován mimořádný prostor. Je založena na posílení konkurence mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotnických služeb, a na definování standardů zdravotní péče hrazené veřejným zdravotním pojištěním. Tento zásadní prvek se v podobném programovém dokumentu objevuje poprvé a pokud bude realizován, pak bude znamenat principiální počin. Umožní sestavovat kredibilní rozpočtový výhled hospodaření zdravotních pojišťoven, poskytovatelů zdravotnických služeb i pojištěnců. Ti si na jeho základě budou moci pořídit doplňkové soukromé zdravotní pojištění k pokrytí zdravotnických služeb, které nebudou zahrnuty do povinného standardu. Zásadní otázkou ovšem je, jakou má takováto radikální reforma šanci. Nutně totiž narazí na tuhý odpor těch, kteří z dnešního deformovaného „trhu“ zdravotnických služeb profitují. DOC. ING. PAVEL MERTLÍK, CSC.
**Narodil se v roce 1961. V letech 1998 až 2001 byl místopředsedou vlády pro hospodářskou politiku a ministrem financí (1999-2001). Předtím pracoval v České národní bance, v Ústavu prognózování, na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Vysoké škole ekonomické. Publikoval řadu odborných studií, zejména z oblasti teorie cen, a empirických analýz procesů transformace centrálně plánovaných ekonomik. Je ženatý, s manželkou Danou a syny Tadeášem a Arnoštem rád lyžuje a jezdí na kole.
