Co má společného případ řidičů zastavovaných policisty v civilu, s rodiči, kteří unesli vlastní dítě, a starostovým synkem, který točil beze studu masturbující spolužačku? Nastal čas utahování šroubů.
Jedete v autě. Normální povolenou rychlostí, nic neobvyklého, podezřelého, sporného, nebo dokonce nezákonného neděláte; normálně si hledíte svého jako většina lidí. Dojede vás chlapík a gestem vám ukáže, že chce, abyste zastavili. Co uděláte? Podle serveru iDnes.cz máte zastavit; co kdyby to byl policajt.
Zastavte!
Byla to podle všeho dobře míněná rada, která nemá nic polečného s tím, že server vlastní mocný muž se sklony k autoritářskému smýšlení. Klidně to mohl napsat server patřící jinému takovému výlupkovi. Tak to dnes je: když nevíte, raději počítejte s tím, že můžete taky dostat pěkně podle zákona přes hubu, jako se to nedávno stalo řidiči na Plzeňsku.
Autor tohoto textu nevěřil vlastním očím. Téměř půl života strávil v prostředí, kde policista měl nad lidmi velkou moc a úměrně tomu byl vysmíván (za zády, pochopitelně). Osmadvacet let poté, co dotyčný režim klekl, jsme na tom znovu podobně.
Nebo je to jen zdání? Čtěme dál.
Nevozte děti!
Na rodiče, kteří unesli své děti z dětského centra ve Strakonicích, byl vydán eurozatykač. Jeli v zeleném chrysleru, možná do Rakouska; kdybyste je viděli, ohlaste to na 158.
Prosím? V článku nebyla ani zmínka o tom, proč by rodiče neměli jezdit se svými dětmi zeleným chryslerem do Rakouska. Až o 24 hodin později byla do článku doplněna věta, že děti rodičům byl odebral soud. Ale původní impuls redaktorův byl se tím prostě nezabývat. Jedou rodiče s dětmi autem? Inu, nejspíš je na to třeba zatykač. Normální.
Čtěte: Esej: Korejská hra na kuřátko
To není kritika do řad konkurenčního média. Je pravděpodobné, že zprávu vložil do systému člověk motivovaný víkendovou službou, nízkým platem a vědomím, že vytváří pozadí pro inzerci, jakýsi mediální kanonenfutr. V takové chvíli nemusí být člověk analyticky nejvíc při síle. Kdyby mu agentury přihrály zprávu, že „ruský prezident Putin znásilnil na cestě do Arktidy krokodýla do oka“, asi by mu začala kdesi v amygdale blikat kontrolka a napověděla by mu, aby se podíval ještě jednou, jestli to není nějaká blbost. Ale když agentury přihrají zprávu, že rodiče jedou s dětmi autem, pročež je třeba je zhaftnout, kontrolka zůstane v klidu.
Ale třeba je to jen smůla a dál bude něco veselejšího.
Netočte video!
A vskutku - sedmnáctiletá studentka masturbuje na školní lavici a stejně starý spolužák ji přitom točí na video. Video se - jako vždy - dostane na internet, lidé si ho přeposílají a pouštějí; za chvíli vyplave na světlo, kdo je ono odvážné děvče i její umělecký guru. Škola rozdá dvojky z chování, což vypadá jako plus minus rozumný trest (masturbace na lavici je špatná pro chrupavky mladého člověka, hrozí poškození školního mobiliáře, kromě toho se masturbovat smí pouze s písemným povolením výchovného poradce a jen v prostorách tomuto účelu bezpečnostně schválených a vyhrazených podle školního řádu).
Fotr videotvůrce, naneštěstí starosta ropné ubytovny jménem Litvínov, řekl, že jeho synek byl už potrestán dost a že je to pro něho, fotra, uzavřená záležitost. Ale kdeže - pro policii to uzavřené není. „Nevíme, kdo videozáznam umístil na internet,“ řekla příslušná policejní mluvčí.
Člověk si představuje, jak taková mysl funguje. „Hele, tady se stalo něco, co by možná šlo stíhat, pojďme se na to podívat.“ „Ne, tam už si to vyřešili.“ „Nevadí, třeba bychom mohli najit něco, co by stíhat šlo.“ Kdoví, třeba z toho kouká povýšení; nebo naopak, kdyby právě tohle příslušní policisté neudělali, hrozil by jim průšvih od někoho, komu by koukalo povýšení zase z toho, že jim ten průšvih zařídí.
Prakticky vzato je to jedno. Tak či onak, nastal čas utahování šroubů. Budiž to varováním pro všechny, kdo volají po vládě tvrdé ruky - taková ruka bývá často vedena natvrdlou hlavou.
Přečtěte si další komentáře autora:
