Koalici se zatím nepodařilo občany přesvědčit o nutnosti reforem
Mirek Topolánek říká: „To, s čím přicházíme teď, je jenom třetina těch chystaných reforem, pak přijdou druhá a třetí třetina.“ Ono „teď“ bylo před třemi týdny a „to, s čím přicházíme“, označil sám premiér za „Topolánkův batoh“, který je rozhodnut vynést až na vrcholek kopce, aniž by z něj cestou něco poztrácel. Uvnitř totiž bude droboť zákonných novel, a nikoli náklad zásadních reformních zákonů. Více se toho prý do začátku června stihnout nedá, má-li se stát „batoh“ principem úsporného státního rozpočtu na příští rok, jehož konečnou verzi musí vláda dodat sněmovně do konce září. První třetina „těch chystaných reforem“ tedy nebude reformou čili zásadní změnou, nýbrž „úsporným balíčkem“, s jehož pomocí se vláda pokusí zastavit krvácení veřejných financí a předejít krizi. Chirurgický zákrok, rekonvalescence a postupné zlepšovaní pacientova stavu mají být na řadě později.
Pravda, „úsporný balíček“ není atraktivní zboží. Zejména v ODS si pamatují hned na dva, jež na jaře 1997 připravila druhá Klausova vláda, a konce roku se stejně nedožila! Proč ale z „úsporného balíčku“ neudělat třeba „Topolánkovu startovací rampu“ či něco podobného, aby reagovaly i chuťové receptory diváků Novy? Od reformy lidé očekávají pozitivní změnu a osobní profit, jenž jim ale „Topolánkův batoh“ nemůže v dohlednu přinést. Když se to lidem jasně neřekne, významná část jich může být zklamaná dříve, než přijdou na pořad opravdové reformy.
„Levicové vlády vždycky slibují, že dají všem všechno - my jsme jim slíbili, že uděláme pořádek ve veřejných financích. Slíbili jsme jim reformy: daňovou, zdravotní, důchodovou. Já jsem si jistý… že když tohle splníme, tak se naši voliči na nás za to zlobit nebudou,“ prohlásil Mirek Topolánek před deseti dny v Právu, které je listem spíše levicových voličů. To jsou také občané České republiky, a když část z nich Topolánek nepřesvědčí, že má smysl si nyní třeba i maličko „utáhnout opasek“, protože za čas se jim to vyplatí, s nejbližší levicovou vládou naberou reformy zpětný chod.
Přesvědčování bude ale obtížné. Sociálnědemokratické vlády za sebou nezanechaly jen smrtonosný schodek veřejných rozpočtů a nebezpečí dluhové pasti, ale také hospodářský růst a nižší nezaměstnanost. Mnohým lidem se vede lépe než za pravostředových vlád Klausových a nepociťují potřebu jakkoli se uskromnit. Navíc když si nemuseli „utáhnout opasky“ ani za premiérství Václava Klause, ačkoli těsně po převratu s tím počítali coby s nutnou daní za příchod svobody, osmnáct let po listopadu budou restriktivní opatření pociťovat úkorně. Dokáže je přesto Mirek Topolánek pro bolestivý reformní manévr získat a jejich často přehnané a neopodstatněné obavy včas rozptýlit?
Odpověď je zatím spíše skeptická. Ze šetření STEM v první dubnové dekádě, tedy už po zveřejnění „Topolánkova batohu“, je zřejmý pokles preferencí ODS a nárůst podpory sociální demokracii; obě strany dělí už jen necelých pět procentních bodů. Preference ostatních politických stran zůstaly stabilní. Napovídá to, že ačkoli Mirek Topolánek, Jiří Čunek a Martin Bursík veřejnost ujišťují, že „batoh“ je kompromisním koaličním dílem, veřejnost jej spojuje hlavně s ODS. Jestli to další průzkumy potvrdí, byl by na koni Vlastimil Tlustý, jenž varoval před škrtáním rozpočtových výdajů předtím, než nižšími daněmi bude občanům přilepšeno do jejich peněženek. Tlustého hlas neumlká, avšak koaliční strany musejí o reformě mluvit unisono, protože jinak budou jejich argumenty nepřesvědčivé! Zatím to neplatí jak o Tlustém a ODS, tak také o poslancích Ludvíku Hovorkovi a Janu Kasalovi v KDU-ČSL.
Zhruba do čtrnácti dnů se přitom sociální demokracie chystá zveřejnit alternativní scénář reforem, v němž jako opoziční strana může slibovat hory doly, a jistě to také udělá. Jednu návnadu už dala k lepšímu. Nekrátila by prý sociální výdaje, kdyby se ocitla opět u moci. Leckomu mohou takové sliby zavonět. Kdyby se ČSSD v preferencích dotáhla na ODS v době, kdy by sněmovnou ještě neprošel Topolánkův „batoh“, předčasné volby by se rázem staly přitažlivé i pro Jiřího Paroubka.
Ruku v ruce s preferencemi stran jde popularita politiků, která se podle dubnového zjištění STEM u většiny z nich za poslední dva měsíce zhoršila. Mirek Topolánek spadl ze 42 na 33 procent kladných hodnocení, Petr Nečas ze 41 na 38, Jiří Čunek ze 42 na 32, Martin Bursík z 54 na 50, Miroslav Kalousek z 31 na 28, Jiří Paroubek zůstal na 34 a Vojtěch Filip klesl z 32 na 26 bodů. Jak asi mohou pro reformy „zapalovat“ ministři, kteří sami „nehoří“ a lidem jsou málo sympatičtí? K premiéru Topolánkovi má přitom vysloveně nepříznivý vztah plných 35 procent dotázaných, přičemž stejně je na tom předseda KSČM Vojtěch Filip a téměř totožně Paroubek. Ti ale na rozdíl od Topolánka nezodpovídají za vládu a nechystají se s ní k reformní zteči.
Mirek Topolánek asi není disponován k tomu, aby se stal miláčkem národa. Jako politický profesionál a vysoký ústavní činitel si ale nemůže vyrábět nepřátele na potkání. Jestliže si jeho koaliční parťáci myslí opak, do reformy by se raději ani neměli pouštět. Škoda jejich sil a v tom případě opět zklamané důvěry občanů.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
