Vládní vyhláška o cenovém moratoriu na nájemné je zřejmě protiústavní. Evropský soud ve Štrasburku bude rozhodovat o tom, zda současná právní úprava poškozuje práva majitelů domů na přiměřený zisk. Kritikům vládního moratoria vadí především fakt, že jde o zjevné zneužití zákona o cenách, který cenové moratorium ve výjimečných případech připouští.
Vládní vyhláška o cenovém moratoriu na nájemné je zřejmě protiústavní. Evropský soud ve Štrasburku bude rozhodovat o tom, zda současná právní úprava poškozuje práva majitelů domů na přiměřený zisk.
Kritikům vládního moratoria vadí především fakt, že jde o zjevné zneužití zákona o cenách, který cenové moratorium ve výjimečných případech připouští. Takovým případem by podle místopředsedy vlády Petra Mareše mohl být pumový útok či napadení al-Kajdou. Mluvčí Sdružení majitelů domů Robert Axamit shodně upozorňuje na skutečnost, že cenové moratorium nebylo nutné ani v tak krizové situaci, v jaké se ocitla republika po záplavách. Nyní však bylo moratorium vyhlášeno pouze proto, že se vyskytli dva majitelé domů, kteří chtěli výrazně zvýšit nájmy. „Je to dostatečný argument pro zavedení moratoria?“ ptá se Axamit. Zároveň se pozastavuje nad nelogičností kroků, které vláda v celé věci podnikla. Na jedné straně místopředseda vlády pro legislativu Pavel Rychetský tvrdí, že majitelé domů by neměli se svými požadavky naději na úspěch u soudu, na straně druhé přijímá proti údajně neexistujícímu nároku protiopatření. Podle poslankyně Hany Marvanové, která je expertkou Unie svobody jak na ústavní, tak bytové právo, by zřejmě majitelé domů skutečně neměli příliš velkou šanci na to, aby se u soudu zvýšení nájemného domohli. K jeho změně je totiž třeba souhlasu obou smluvních stran, a toho se od nájemníků nelze dočkat dříve, než bude platit zákon o nájemném.
Regulace nájmu skončí možná až u Evropského soudu
Ušlého zisku za léta, kdy neexistenci zákona nahrazovaly vyhlášky o zvyšování regulovaného nájemného, se budou někteří majitelé domů domáhat na českém státu soudní cestou. Nepočítají s tím, že uspějí. Hned poté se však chtějí obrátit k Evropskému soudu do Štrasburku. Stěžovat si budou na popření vlastnických práv, hrubé finanční poškozování a na nedostatečnou ochranu investic. O případném podání stížnosti k Ústavnímu soudu bude tento týden rozhodovat i senátní klub ODS. Stížnost má podporu předsedy ODS Mirka Topolánka. S moratoriem nesouhlasí ale ani koaliční partneři ČSSD. Podle našich informací ministři za US-DEU i KDU-ČSL byli překvapeni až pobouřeni, když se od ministra financí Bohuslava Sobotky o návrhu moratoria dozvěděli. Na zasedání vlády hlasovali proti. Podle jejich představ měla vláda vyzvat majitele domů k rozumnému postupu a vyčkání zákona o nájemném. Lidovecké a unionistické ministry zároveň překvapilo, že legislativní rada vlády se nenamáhala ani s písemným právním zdůvodněním, proč by se moratorium mělo přijmout. Místopředseda vlády Pavel Rychetský, který podle informací Profitu vnutil moratorium „po stranické linii“ Sobotkovi, na zasedání kabinetu pouze sdělil, že podle právního posudku legislativní rady vlády je moratorium právně v pořádku. Jeho původním záměrem bylo moratorium šestiměsíční. Existenci právního posudku moratoria se Profitu nepodařilo potvrdit. Na úřadu vlády ani na ministerstvech financí a místního rozvoje neměl o tomto dokumentu nikdo nejmenší tušení.
Na jaře čeká vládu souboj o zákon
Boj se v koalici s největší pravděpodobností svede i o konečnou podobu zákona o nájemném, který se již připravuje několik let. Ve hře jsou zatím dvě varianty. První, kterou připravuje ministerstvo pro místní rozvoj, předpokládá růst regulovaného nájemného až o 15 procent do doby, než by se srovnalo s dosavadním nájmem tržním. Naopak ministerstvo financí připravuje daleko „měkčí“ verzi zákona, podle níž by nájemné rostlo pouze o 10 procent ročně, a to až do dosažení „místně obvyklého nájemného“.
Pokračování na straně 2, rozhovor na straně 5
Dokončení ze strany 1
Podle moratoria není po dobu tří měsíců možné v bytech s nájemným regulovaným před rokem 2003 zvyšovat ani snižovat nájemné, a to ani dohodou obou zúčastněných stran. Pokud by taková dohoda byla v době moratoria podepsána, nově sjednaná výše nájemného by začala platit až po jeho skončení. Pokud by došlo k porušení moratoria, musel by majitel částku, o kterou nájemné zvýšil, vrátit, případně by mohl zaplatit pokutu ve výši až jeden milion korun. Přestože vláda je přesvědčena o tom, že moratorium je v souladu se zákonem, nemusí to být pravda, protože právní konstrukce okolo celého problému jsou poměrně složité. Soudce Ústavního soudu Miloš Holeček v rozhovoru s Profitem odmítl s ohledem na zásadu nepředpojatosti vyslovit před projednáváním právní názor na ústavnost vládního nařízení. Z kuloárů však víme, že vyhlášení moratoria vzbudilo mezi ústavními soudci nevoli. Považují je za další pokus vlády o obcházení rozhodnutí Ústavního soudu. Cenové moratorium je z věcného hlediska jiný právní akt, než byla původně zrušená vládní vyhláška o úpravě nájemného. Proto by o ní nemohl rozhodnout Ústavní soud pouze na základě doplnění stížnosti, i kdyby byla podána. Takto bylo možno postupovat v případě druhé ústavní stížnosti, která směřovala proti cenovému výměru ministerstva financí. Přestože jej krátce před rozhodnutím Ústavního soudu ministerstvo financí změnilo, stačilo pouze stížnost doplnit. Ústavní stížností proti moratoriu by se musel Ústavní soud zabývat od samého počátku, Holeček nicméně připustil, že je stejné právní validity, neboť v rozsudku z června 2000 bylo jedním z důvodů zrušení vyhlášky právě to, že regulaci nájemného určuje podzákonná norma. Z toho důvodu je rovněž sporné, zda by v případě soudního sporu byl obecný soud povinen se cenovým moratoriem řídit. Věc by nakonec musela stejně doputovat k Ústavnímu soudu.
