Víme, jak spravit finance méně bolestněji, tvrdí šéf odborů
Milan Štěch (49) se narodil v Českých Budějovicích. V roce 1974 se oženil a s manželkou Ivanou má dvě děti - dcera Ivana, absolventka VŠE, je účetní, syn Milan studuje VŠE. Vyučil se strojním zámečníkem a vystudoval střední průmyslovou školu. Od nástupu do zaměstnání až do roku 1990 pracoval v závodě Škoda České Budějovice v pozicích strojní zámečník, dílenský dispečer, mistr, předseda odborů. V roce 1990 byl zvolen do předsednictva Odborového svazu KOVO, kde nejdříve vykonával funkci vedoucího metodického pracoviště pro jihočeský region a poté funkci místopředsedy svazu. Od roku 1994 byl osm let místopředsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Od dubna loňského roku je předsedou ČMKOS. V roce 1996 byl zvolen senátorem ve volebním obvodě Pelhřimov – Jindřichův Hradec, loni mandát obhájil a působí jako místopředseda výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Je členem České strany sociálně demokratické. K jeho zálibám patří zahrádkaření, sport, příroda, zejména rybníky v okolí Třeboně. EURO: Hodlá Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) na protest proti vládnímu pojetí reformy veřejných financí vést do ulic statisícihlavý dav? ŠTĚCH: Naší prioritou je vyjednávání a seriózní partner by to neměl považovat za slabost, ale profesionální schopnost. Máme mnoho odborných rozborů a zatím jednáme. Ale jednání se zadrhla více, než je zdrávo. Přispěl k tomu také místopředseda vlády Petr Mareš tím, že prohlásil, že nebude jednat do té doby, dokud se situace nezklidní. Asi reagoval na prohlášení předsedy Asociace samostatných odborů (ASO) pana Dufka, že Prahu obrátí naruby. Ale v každém případě šlápl vedle a urychlil možné akce. My pořádáme 23. června protestní akci před úřadem vlády, která bude počtem účastníků limitována. Ale chceme tím vládě ukázat, že jsme schopni spojit naše síly a říci názor na reformu i tímto způsobem.
EURO: Nepřipadá vám, že když jeden týden demonstruje asociace, druhý týden konfederace, tříštíte tím síly i dopady odborářských akcí? ŠTĚCH: Jednotná odborová organizace ROH skončila revolucí. Jsou tady odborové svazy a ČMKOS sjednocuje postup těch, které jsou jejími členy. ASO zase sjednocuje postup svých členů. My jsme dosud k dohodě o společných cílech a společném postupu nedospěli, takže je správné, když si ASO dělá svou akci a my také svou. Ale je tu velký prostor shodnout se na řadě věcí. Velice přivítáme, když například železničáři půjdou s námi.
EURO: Jaké další, počtem účastníků méně limitované akce, připadají v úvahu? ŠTĚCH: Pokud by vyjednávání nedopadlo přijatelným kompromisem, samozřejmě že sáhneme k dalším krokům. Upozorňuji, že by se někdo mohl přepočítat v tom, že masové protestní akce, jaké zažilo Rakousko či jaké občas vidíme v Itálii nebo ve Francii, Česku nehrozí. Reforma je připravená tak špatně a nevyváženě, že pokud veřejnost bude podrobně seznámena s tím, oč jde a jaké to bude mít dopady, ulice mohou být plné. Ale já si přeji opak - aby vláda pochopila, že reformu nemá připravenou dobře a udělala korekce.
EURO: Ta vaše stálá ochota vyjednávat ale může být vnímána jako váhavost. Možná že vás vláda ani nebere vážně. ŠTĚCH: Jestliže jsme měli první materiál k připomínkám v lednu, další jednání bylo až v březnu a teprve teď je de facto na stole návrh reformy jako podklad pro legislativní práci, tak je pořád ještě možné korekce provést. Pokud se někomu náš postoj jeví jako váhání, tak upozorňuji na to, že vždycky, když uděláte jeden krok, je nutné říci, co bude dál. Řekli jsme, že pokud se jednání nepodaří, budou ulice plné. Víte, že byla demonstrace v Ostravě s deseti, dvanácti tisíci lidí a nebylo to tam nijak mírné. Doufám, že do konce června dostaneme odpověď na naše návrhy a požadavky. Pokud to bude nedobrý směr, říkám, že nastoupí další věci, které pak už začínají mít svůj běh. Když lidé vyjdou do ulic, to už se potom špatně ustupuje.
EURO: Současné nebo ohlášené akce pilotů, učitelů, lékařů, železničářů za zvýšení platů jsou předzvěstí toho, že se něco bude dít? ŠTĚCH: Nespojoval bych to takto bezprostředně. Jde o mzdové požadavky odborových svazů. Konfederace jejich oprávněné nároky podporuje, ale neorganizuje. Koneckonců až na učitele a lékaře nejde o odborové svazy patřící do ČMKOS. Na druhé straně je třeba říci, že platy zaměstnanců veřejného sektoru s fiskální reformou úzce souvisí. Víte, že vláda navrhuje přidat 3,5 miliardy korun na zavedení šestnáctitřídní tarifní stupnice pro státní zaměstnance. To by znamenalo, že sedmdesáti procentům zaměstnanců se platy propadnou, aby se třiceti procentům mohlo výrazně přidat. My požadujeme, aby bylo do systému vloženo tolik peněz, aby se nikomu platy nepropadly, a naopak umožnilo to jejich růst. To bychom nepovažovali za malý výsledek.
EURO: Kolik by to mělo být peněz? ŠTĚCH: Minimálně 13,5 miliardy korun.
EURO: Co vám nejvíce vadí na vládním pojetí reformy? ŠTĚCH: Především to, že její negativní dopady se dotknou hlavně občanů s nižšími příjmy, tedy zaměstnanců, důchodců a velmi výrazné části rodin s dětmi. Neadekvátně se reforma dotkne skupiny příjmově nesilnějších občanů s velkými majetky, kteří dokonce na připravovaných opatřeních vydělají. Daň z převodu nemovitostí se měla na základě původních záměrů zvýšit, nyní se předpokládá snížení, takže stát přijde zhruba o čtyři miliardy korun. Do reformy se nedostalo zavedení dědické daně pro takzvanou první skupinu osob. Tyto daně by se týkaly hlavně osob s většími majetky. Zato nedávno ve sněmovně prošlo zvýšení daně z přidané hodnoty u některých služeb a ve vzduchu je vládní návrh na další sbližování sazeb, a tedy zvyšování cen potravin.
EURO: Co navrhujete vy? ŠTĚCH: Aby se na výdajové straně státního rozpočtu na základě analýz učinily kroky, které sníží možnost zneužívání sociálních dávek. Ale aby se zaměřily i na neodůvodněné čerpání prostředků pro různé lokální investiční akce na základě různých kšeftíků pánů poslanců. To znamená rozumně šetřit, ale nejít cestou plošných škrtů. Zároveň považujeme za nutné soustředit se výrazně na příjmovou stránku veřejných rozpočtů a zajistit, aby do daňových i pojistných systémů platily všechny skupiny občanů srovnatelným způsobem, adekvátně své příjmové situaci.
EURO: A konkrétně? ŠTĚCH: Je nemravné, aby z práce podle některých smluv zakotvených obchodním nebo občanským zákoníkem - nejznámější jsou mandátní smlouvy - nebylo placeno zdravotní a sociální pojištění. Tady by snad k pokroku mohlo dojít. Za správný mezikrok dále považujeme navrhované zvýšení odvodu na sociální pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné. Ale chceme, aby nyní předpokládaný krůček nebyl poslední a byl vypracován střednědobý program přiblížení pojistných odvodů samostatně výdělečně činných osob platbám zaměstnanců s průměrným výdělkem. Připomínám, že za první republiky museli tito lidé platit minimálně tolik, kolik špičkový pracovník ve srovnatelné profesi v zaměstnaneckém poměru. Další věc je, že 300 tisíc samostatně výdělečně činných osob neodvede ročně ani korunu daně a zbytek do 90 procent odvádí daň z příjmu rovnajícího se životnímu minimu. Myslíme, si, že kdo má poprvé IČO, potřebuje nějaký prostor, aby se mohl adaptovat. Ale účelem podnikání je tvorba zisku a není přece možné, aby lidé pět deset let vykazovali v činnosti, která je má živit, ztrátu.
EURO: Takže prosazujete minimální daň? ŠTĚCH: Ano. A jako určité vstřícné gesto vůči podnikatelům bych viděl, že by stát mohl sjednotit systém kontrol. Vím, že podnikatelé mají velké starosti s tím, že se jim na jeden den ohlásí kontrola z finančního úřadu, na druhý den ze zdravotní pojišťovny, na třetí ze sociální pojišťovny. Tyto odvody by mohly být centralizovány a mohla by být prováděna jedna kontrola.
EURO: Proč odborům vadí plánované snížení daně z příjmu právnických osob z 31 na 24 procent? ŠTĚCH: Bylo dost neseriózní, že se argumentovalo Maďarskem a Slovenskem, aniž byly účastníkům kolodějského jednání předloženy podklady, které by na modelových příkladech různých typů firem ukázaly, co lze započítat do nákladů před zdaněním zisku a porovnat skutečné daňové zatížení. Museli jsme to spočítat sami a předali jsme analýzu ministerstvu financí, které ji nezpochybnilo. Vyplývá z ní, že daň 31 procent v Česku je jako 24 procent na Slovenku a 24 procent v Česku bude jako 18 na Slovensku. Takže snížení považujeme za poměrně razantní. Středoevropské a pobaltské transformující se státy se dostávají do pozice zemí, které se nabízejí - lépe řečeno podbízejí - investorům až na principech dumpingu. Myslím, že to začíná být velice nebezpečná „soutěž“, která může způsobit komplikace před vstupem do Evropské unie i po něm. Soudíme tedy, že snížení daně z příjmu právnických osob by mělo být pomalejší a především by se mělo zvážit, komu prospěje. Firmám příliš neprospěje, prospěje jejich vlastníkům. A především zahraničním firmám, které zisky odčerpají z České republiky. Moudřejší by bylo, kdyby se autoři reformy soustředili na to, jak firmy motivovat, aby více investovaly, to znamená zrychlit odpisy, podporovat reinvestice zisku. Od řady manažerů víme, že by víc přivítali zrychlení odpisů než takovéto snížení příjmové daně.
EURO: Nedávno jste kritizoval i vládní návrh zákona o majetkových přiznáních. To je přece opatření, která by mělo odborářům vyhovovat. Tím spíše těm, kteří uvažují sociálnědemokraticky. ŠTĚCH: Nejde o zákon jako takový, ale o jeho obsah. V Česku nastaly velké majetkové změny a všichni vědí, že ne každý majetek byl získán čistým způsobem. Při takovýchto velkých majetkových změnách se většinou ve světě zavede určitá vyšší majetková daň, aby se společnost uklidnila. U nás se na jednání koaličních ekonomických expertů dohodlo, že se majetková přiznání budou týkat jenom některého majetku, a to ještě majetku nově nabytého. Pan poslanec Kalousek v tisku řekl, že je to správné proto, aby občané měli právní jistotu. To znamená, že občané, kteří si nejsou jisti, že prokáží, jak nabyli svůj majetek, by si měli být jisti, že se udělá tlustá čára a už se to nebude zkoumat? To asi pořádek ve společnosti neudělá. Majetková přiznání by měla být, ale na základě zákonů v té době platných. Zákon v té podobě, jaká je dnes na stole, znamená vlastně legalizaci všeho nečistého, co se v Česku v minulosti stalo.
EURO: Máte připravenou kvantifikaci fiskálních dopadů vašich návrhů, respektive vašich výhrad k vládním návrhům? ŠTĚCH: Tu kvantifikaci máme, ale nebudeme ji zveřejňovat. Protože kdybychom to udělali, okamžitě začne polemika ne o to, zda je to správný krok, nebo ne, ale o čísla. Mohu říci, že opatření, o kterých hovoříme, by ročně přinesla do státního rozpočtu desítky miliard korun.
EURO: Takže vy jste přesvědčeni, že díky vašim opatřením by se schodek veřejných rozpočtů dařilo umořovat? ŠTĚCH: Schodek by se výrazně snížil.
EURO: Snížil by se v takovém rozsahu, jak to předpokládá vláda? ŠTĚCH: Ano. Dosáhlo by se stejných výsledků a především by se zajistil dlouhodobější příjem do veřejných rozpočtů. Souhlasíme s rámcem reformy, aby se schodek veřejných rozpočtů snížil do roku 2006 na čtyři procenta HDP. Ale pokud se bude jen škrtat na výdajové straně a nezajistí se příjmy, myslíme si, že se reforma bude muset brzy opakovat. A přijdou další řešitelé, kteří to budou chtít zařídit zase škrty, pak přijdou na řadu důchody nebo větší podíl přímých plateb do zdravotnictví či školství. To jsou věci, které by občané měli znát a zvažovat.
EURO: Říkáte, že souhlasíte s rámcem reformy, ale vyhovět vašim požadavkům by znamenalo ji z gruntu přepracovat. Myslíte, že je to politicky průchodné? ŠTĚCH: Osobně si myslím, že sociální demokracie by realizací našich návrhů dělala to, co slíbila voličům. Takže by je měla tvrdě prosazovat.
EURO: A proč je neprosazuje? ŠTĚCH: Domnívám se, že lpí na udržení vládní koalice víc, než je zdrávo a než je pro řešení společenských problémů únosné. Také si myslím, že jednání o reformě v koalici neproběhla dobře. Vím ze zkušenosti, že vyjednávání často trvají dlouho a je třeba mít pevné nervy a dostatek argumentů. Pokud je vše hotové po dvou kolech kolodějských jednání, je to hodně brzy. Máme informace o jejich průběhu a nemyslíme si, že jednání byla vedena dostatečně profesionálně, že se při nich dostatečně odborně argumentovalo.
EURO: Ale myslíte si, že je reálné, aby vaše návrhy byly za současné situace přijaty? ŠTĚCH: Pokud vláda naše návrhy nezapracuje do svého materiálu, netvrdím, že by jich většina v Parlamentu prošla.
EURO: Je reálné, že by si vaše požadavky vzala za své současná vládní koalice? ŠTĚCH: Některé body jsou pro ni určitě přínosné, protože by z dlouhodobého hlediska pomohly stabilizovat veřejné finance. Zda vláda ustoupí, nebo neustoupí, to si musí rozmyslet sama. Na jedné straně může mít strach, že třeba paní Marvanová nebo někdo jiný nezvedne ruku pro reformu v Poslanecké sněmovně. To je pravda. Na druhé straně jestliže lidovci a sociální demokraté posadí reformu takhle, budou mít velké starosti v dalších volbách.
EURO: Z čeho jste ochotni slevit? ŠTĚCH: Pochopitelně považujeme za vhodné, aby všechny naše návrhy byly do reformy zapracovány. Ale asi by nebylo dobré, abychom řekli, že pokud nebude všechno přijato, budeme stát v ulicích. Víme, že některé věci jsou podstatnější, jiné méně podstatné.
EURO: Které to jsou? ŠTĚCH: Nebudu vám to říkat. To bych si zmenšoval vyjednávací prostor.
EURO: Dáváte vládě nějaké termíny? ŠTĚCH: Nedáváme. Ale je jasné, že jakmile dojdou návrhy zákonů do sněmovny, je to ta hranice, kdy už se prostor pro vyjednávání velmi snižuje. Pokud návrhy legislativních změn projdou prvním čtením bez využití našich připomínek, bude to pro nás signál, že se s našimi návrhy naložilo špatně a budeme na svou stranu získávat veřejné mínění. To znamená, že budeme organizovat akce, kterých si lidé všimnou.
EURO: Nepovažujete za schizofrenní své postavení, kdy jste senátorem za ČSSD a zároveň možná povedete lidi proti vládě? ŠTĚCH: Vůbec ne. Členy zákonodárných sborů jsou odboroví předáci v různých zemích světa a strany mají zájem je tam mít proto, že tím deklarují svou programovou orientaci. A pokud se ČSSD odchyluje od svého programu, nečiní mi problém, abych hájil názor odborů a de facto hájím i dlouhodobý a krátkodobý program ČSSD. Když sociální demokracie ztratí důvěru v zaměstnaneckých a odborových řadách, co jí zbude? Já sám jsem středolevě orientovaný člověk, mohl bych sice z ČSSD vystoupit nebo přerušit členství, ale to by bylo gesto, protože své názory bych nezměnil.
EURO: Také byste ale mohl složit senátorský mandát, když třeba může kvůli odchýlení se ČSSD od programu vzniknout politická nebo i společenská krize. Nebylo by to z hlediska odborových zájmů dobré?
ŠTĚCH: Skutečně nepovažuji taková gesta za vhodná. To by musel být stav, že by se mě někdo snažil zavazovat, jak mám hlasovat. Ale abych se zbavoval prostoru své názory a názory odborů prezentovat, to by bylo plané gesto.
