Vláda zemědělců nad venkovem končí

17. 2. 2003

Česká republika nemá generální vizi o budoucnosti své vesnice Již dnes je třeba se připravovat na čerpání peněz z podpůrného programu Evropské unie LEADER, který navazuje na projekt SAPARD. Předlistopadový obraz české vesnice jako komunity ovládané a ve většině případů také zaměstnávané místním JZD pomalu mizí.

Česká republika nemá generální vizi o budoucnosti své vesnice

Již dnes je třeba se připravovat na čerpání peněz z podpůrného programu Evropské unie LEADER, který navazuje na projekt SAPARD.

Předlistopadový obraz české vesnice jako komunity ovládané a ve většině případů také zaměstnávané místním JZD pomalu mizí. Zemědělské podniky musely v zájmu zachování konkurenceschopné ekonomiky své produkce výrazně redukovat počty zaměstnanců, některé z nich zmizely ze světa podnikání úplně. Lidé ale na vesnici zůstali. Respektive - kdo může, snaží se uprchnout do města. Co ale s těmi, kdo na vesnici zbyli?

Venkov se změnil

Jedinou cestou je vytváření nových podnikatelských možností, k tomu je ale třeba investovat do rozvoje infrastruktury a změnit pohled na podnikání na vesnici. To znamená zbavit se vize, kterou stále ještě prosazují čelní představitelé produkční zemědělské lobby, že pro život obce je důležitá především zemědělská výroba. Jenže: Podle tajemníka Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) Michala Pospíšila v současné době již zemědělci přestávají být vůdčími osobnostmi na venkově. Zemědělství a venkov jsou sice spojené nádoby, ale ne tak, že tyto pojmy splývají. A samozřejmě jde přitom o peníze. „Lidé si pletou prostředky směrované na venkov s prostředky na rozvoj venkova. Není to totéž,“ zdůrazňuje Pospíšil, podle jehož slov „chybí definice takového podnikatele na venkově, který není přímo zemědělec“.

Výzva i pro Evropu

Přibližně stejný filosofický problém přitom řeší i stávající Evropská unie. V praxi jde o obhajobu principu, proč ze zdrojů určených původně pouze pro zemědělce platit nezemědělcům, respektive neplatit za produkci, ale za důstojnou existenci lidí na venkově. Zemědělci se přitom „svých“ peněz logicky nechtějí vzdát, a odtud také pramení základní impulzy k co nejvyšší a nejdelší konzervaci dosavadní zemědělské politiky, a v tuzemských poměrech až manipulující tlak zemědělců na co nejvyšší přímé platby. Zatímco totiž přímé platby jsou peníze stoprocentně směrované na zemědělskou produkci, takzvané strukturální fondy EU nemusí nutně zemědělci získat. A navíc k jejich čerpání musí vytvářet příslušné podnikatelské projekty.

Peníze budou, ale na co?

Po vstupu do EU získá naše země na projekty rozvoje venkova desítky milionů eur. Kdo však bude jejich konečným příjemcem, je zatím trochu ve hvězdách - nárok na tyto prostředky totiž nevzniká automaticky. Jednotlivé projekty se musí jednak „vejít“ do národních programů rozvoje venkova a musí projít poměrně složitou administrativou. Prvotní financování je přitom na příslušném podnikateli, Brusel ale bude na projekty rozvoje venkova přispívat 80 procenty. V letech 2004 až 2006 by mělo jít podle ministerstva zemědělství (MZe) na rozvoj venkova celkem 18 miliard korun, z toho 14,4 miliardy ze zdrojů Evropské unie. „Dalších 1,7 miliardy korun se ročně nabízí venkovu v rámci Sektorového operačního plánu,“ uvádí dokument MZe s názvem „Co nám přinese vstup do EU“. Stručný komentář k uvedeným číslům je nicméně s pojmem „rozvoj venkova“ poněkud v rozporu a zcela ilustruje současný přístup ČR: „Rozšířené financování venkovského rozvoje povede k modernizaci zemědělských farem.“ Čili je to opět o zemědělství. Venkov je ale pojem neskonale širší.

Rezervy v komunikaci

Venkov přitom podle Pospíšila trpí především špatnou komunikací a až zbytečnou konkurencí mezi ministerstvem zemědělství a ministerstvem pro místní rozvoj (MMR). Na MMR je například velký přetlak žádostí na zdroje z programů SAPARD, které není možné uspokojit. Samozřejmě, protože většinu programů, jejichž strukturu ještě nastavoval předchozí „produkční“ ministr zemědělství Jan Fencl, je zaměřena spíš na oblast zemědělské výroby a k ní se vážících činností. Současný ministr Jaroslav Palas, který je v posuzování pozice tuzemské zemědělské produkce daleko realističtější, již v podstatě nemůže s dohodnutými typy programů nic dělat. Rezerv v komunikaci je přitom víc. Od dubna loňského roku má ČR plně akreditovanou platební agenturu SAPARD ČR, zaměřenou nyní i do budoucnosti k administraci bruselských peněz ze strukturálních fondů, což jsou a budou především prostředky na rozvoj venkova. Kromě toho ale musí mít ČR také platební agenturu na distribuci prostředků na podporu zemědělské produkce a o to v současné době usiluje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Pomineme-li skutečnost, že dvě agentury jsou na malou ČR dost velký luxus, zůstávají praktické otázky: Agentura SAPARD má již v současné době funkční regionální strukturu sedmi pracovišť, a logické by bylo, kdyby byla tato „strukturální“ pracoviště identická s pracovišti na distribuci produkčních peněz. Současná agentura SAPARD a budoucí agentura SZIF však vůči sobě vystupují v zásadě jako konkurenti.

Koncepce, koncepce…

Většina zasvěcených odborníků se shoduje, že jak na MMR, tak na MZe chybí samostatné odbory zaměřené na strategii rozvoje venkova, které by podle Pospíšila „vytvářely iniciativy na možnosti čerpání zdrojů z EU na rozvoj venkova. Možná by to chtělo nějaký fond zaměřený obecně na venkov, ne jenom na zemědělství,“ domnívá se Pospíšil. Základním cílem by mělo být vypracování jednotné koncepce, například typu „vize voda,“ která propojuje zemědělské a obecně venkovské aktivity.

Kolik se vyplatí peněz

Ačkoli prostředky programů SAPARD nejsou samospasitelné, do současné rozvojové aktivity venkova určité zdroje přinesly. Je jen škoda, že řada i realizovaných projektů přímo s rozvojem venkova nesouvisí. V polovině ledna bylo na projekty SAPARD proplaceno zhruba necelých 70 milionů korun, podle tiskového mluvčího ministerstva zemědělství Martina Severy by mělo být v prvním letošním čtvrtletí uvolněno dalších asi 700 milionů korun. V loňském jarním kole bylo předloženo 881 projektů a žadatelé se ucházeli o 3,26 miliardy korun. Schváleno bylo 465 projektů v hodnotě zhruba 1,5 miliardy. V rámci druhého kola příjmu žádostí bylo na sedmi regionálních pracovištích agentury SAPARD předloženo celkem 908 žádostí, Národní výběrová komise z nich následně vybrala k financování 435, což podle Severy představuje sumu 1,375 miliardy korun. Nejvíce žádostí bylo schváleno v rámci opatření 1.1 - Investice do zemědělského majetku (102) a opatření 1.2 - Zlepšování zpracovávání a marketingu zemědělských produktů a produktů rybolovu (99). V rámci „povodňového“ kola bylo předloženo celkem 190 žádostí. Komise doporučila k financování 114 projektů, což představuje celkovou částku přibližně 229 milionů korun. Pro opatření 1.1 - Investice do zemědělského majetku bylo schváleno 43 žádostí, pro opatření 1.2 - Zlepšování zpracovávání a marketingu zemědělských produktů a produktů rybolovu 10 žádostí, program 2.1 - Obnova a rozvoj vesnic a venkovské infrastruktury splnilo 39 žádostí a 2.2 - Rozvoj a diverzifikace hospodářských činností zajišťující rozmanitost aktivit a alternativní zdroje příjmu 22 žádostí. V rámci posledního kola, které odstartuje v dubnu letošního roku, je pro žadatele připraveno k proplacení 655 milionů korun.

Není jen SAPARD

Další zdroje by měly být k dispozici až po vstupu ČR do Evropské unie, nicméně jeden zatím dosud v ČR nepříliš známý program a finanční zdroj existuje. Jde o projekty v rámci iniciativy LEADER, o které již informoval Profit v závěru loňského roku. LEADER bude sice v plné míře možné využívat také až po vstupu do Evropské unie, neboť nebyl v rámci předvstupního období kandidátským zemím nabídnut. Lze však patrně nastartovat pilotní projekty, a to zřejmě již v průběhu letošního roku. Projekt LEADER je přitom klasický „průřezový“ program, určený nejen zemědělcům, ale hlavně na obecný rozvoj venkova. Dominantním akcentem je podpora regionálních aktivit všeho druhu, včetně regionální produkce. Čerpání finančních prostředků v rámci LEADER je ponecháno na regionální úrovni s žádoucím investičním podílem soukromého sektoru, a to nad 50 procent. Další možnosti, především ale ve specifické oblasti, skýtá venkovu také čerpání evropských podpor z Fondu ISPA, který je zaměřen k financování projektů v oblasti dopravy a staveb ozdravujících životní prostředí. Pro ČR je v tomto Fondu každoročně k dispozici kolem 70 milionů eur.