Z dluhopisových trhů se v minulých týdnech „vypařilo“ přes 450 miliard dolarů kvůli propadu cen dluhopisů. Naopak výnosy těchto cenných papírů, které se pohybují opačným směrem než ceny, vyletěly prudce vzhůru. Konkrétně u německých desetiletých dluhopisů výnos v minulých dnech vyskočil na více než 0,7 procenta, což byl čtrnáctinásobek úrovně, na níž byl před měsícem.
Byl prudký propad cen přehnaný? Nebo jde o korekci nepřirozené situace na trhu s dluhopisy, které investorům nepřinesou v desetiletém horizontu skoro nic? Spíše to druhé. Ještě před pár týdny investoři tu a tam dokonce platili za to, že mohli některým státům půjčit. Důvodem bylo zahájení kvantitativního uvolňování Evropskou centrální bankou, která nasype během letošního a příštího roku do eurozóny astronomický bilion eur.
Stlačení výnosů u státních bondů až do záporných hodnot považovala za naprosto umělé a nesmyslné i velká finanční jména. „Myšlenka, že platíte vládám za to, že vlastníte jejich dluh, je prostě šílená,“ komentoval tehdejší situaci finančník Alan Howard, který řídí Brevan Howard Asset Management. Dluhopisový král Jeffrey Gundlach se zase nechal slyšet, že uvažuje o sázce na pokles německých dluhopisů.
Části investorů evidentně došlo, že v době, kdy ekonomika eurozóny ožívá, nejsou podobné výnosy udržitelné. A to zvláště v situaci, kdy se očekává, že americká centrální banka naopak začne zvyšovat úrokové sazby. Výsledkem těchto úvah byl v posledních dnech prodej státních dluhopisů, jehož následkem byl již zmíněný pád cen a růst výnosů.
A protože prodejů bylo hodně, dluhopisoví investoři se postupně dostali do situace, kdy ten, kdo prodá dříve, prodá výrazně lépe. Na trhu vypukla panika, která přispěla k dalšímu urychlení pádu cen dluhopisů. Prvotní příčinou byly ovšem extrémně nízké výnosy způsobené divoce roztočenými rotačkami ve Frankfurtu. Právě ony vyvolaly přehnaná očekávání investorů.
Příklad s dluhopisy celkem jasně ukazuje, že měnová politika centrálních bank má své limity. Investoři mohou místo nákupu cenných papírů se záporným výnosem raději držet peníze v očekávání, že se zvýší úrokové sazby. Jinými slovy, budou spekulativně držet hotovost. Tuto situaci popsal už John Maynard Keynes jako „past likvidity“. Pokud se centrální banky dostanou do této situace, účinnost jejich kroků se rapidně sníží. Peníze budou totiž držet spekulanti a nedostanou se do ekonomiky.
Centrální bankéři se však ještě nemusejí strachovat. Výnosy dluhopisů dvanácti zemí v celkovém objemu neuvěřitelných dvou bilionů dolarů se stále drží pod nulou, což svědčí o trvajícím vlivu kvantitativního uvolňování. Rozhodně by však neměli brát změnu chování hráčů na trhu na lehkou váhu. Takový přístup by se jim mohl vymstít. A to velmi rychle, jak ukázaly dluhopisy.
Čtěte také:
Ethan Kapstein: Obnovme důvěru v budoucí růst
