Odpůrce apartheidu disponující miliardami
Jako jednoho z nejbohatších mužů světa mohlo Harryho Oppenheimera (91) máloco překvapit. Možná ho nezaskočila ani smrt, která přišla před týdnem. Měl připraven epitaf: „Když se ohlédnu, mám za to, že v politice jsem měl pravdu, ačkoli vše, co jsem se pokusil v ní udělat, skončilo fiaskem. Na druhou stranu, jsem se často mýlil v obchodě. V součtu se to ale vyrovnává do plusu.
Přezdívalo se mu „multinational Harry a patřilo mu největší těžařské impérium světa ovládající obchod s diamanty, zlatem, platinou, uranem, vanadiem i mědí, rozprostírající se od Johannesburgu před Yukon po City of London. Přes čtvrt století byl ředitelem společnosti De Beers Consolidate a stejně dlouhou dobu i prezidentem Anglo–American Corporation. Připisuje se mu nemalý podíl na ekonomické a politické emancipaci Jižní Afriky.
Když se ho kdosi zeptal, jak by si přál, aby na něj lidé vzpomínali, odpověděl: „Jako na přívětivého a moudrého muže. I když jsem z úplně jiného těsta, chtěl bych lidem vtisknout tuto iluzi. Přívětivost ani moudrost nebývají nástrojem k otevření dveří do světa výjimečného bohatství, vlivu a moci. Harry Oppenheimer, absolvent politických studií a filozofie na Oxfordu, měl štěstí v podobě dobrého startu, který mu připravil jeho otec Ernest Oppenheimer, když si na jihu Afriky otevřel doly. „Jako kluka mě hodně rozmazlovali. Otec měl teorii, podle které hodný syn zaslouží být hýčkán, a u nehodného to nemá smysl.
Finanční postřeh a rozvážená diverzifikační strategie Harryho Oppenheimera proměnily rodinný podnik Anglo–American Corporation v mezinárodní průmys–lové a těžařské impérium s tržní kapitalizací překračující dvanáct miliard dolarů. Ačkoli firma před několika lety přesunula sídlo do Londýna, zůstává dodnes největším jihoafrickým zaměstnavatelem.
V devadesátých letech, deset roků poté, co opustil křeslo ředitele dalšího z koncernů – De Beers Consolidated Mines, měly akciové podíly jeho společností obchodované na johannesburské burze hodnotu kolem jedné miliardy liber. Další investice v bankovnictví, nemovitostech, papírenském průmyslu, uhelných dolech a třeba i v pivovarech, diamantové a umělecké sbírky, unikátní africká knihovna i nádherné domy udělaly z Oppenheimera nejbohatšího muže v Jižní Africe. Nerad o tom mluvil. „Bezpochyby jsem dostal více, než jsem si zasloužil, řekl jednou. „Ale život by byl asi hodně smutný, kdybychom dostali jen to, co si zasloužíme, ne? Prostřednictvím vlastní nadace Chairman s Fund se stal rovněž jedním z největších jihoafrických filantropů.
Narodil se v jihoafrickém Kimberley, kam jeho rodiče v roce 1902 emigrovali z Německa přes Anglii. Jako Židé neměli v této zemi větší problémy a možná vzhledem ke svému původu lépe rozuměli hnutí proti apartheidu. Patrně i proto se Harry Oppenheimer na obchodníka nezvykle angažoval v politice. Tvrdil, že je na místě vyjadřovat se alespoň k tomu, co má vliv na obchod, například k pracovní legislativě nebo politice zaměstnanosti. Byl dokonce propagátorem odborů. Přestože jej například časopis Fortune nazval „celoživotním odpůrcem apartheidu , někdy musel čelit obviněním z podpory tohoto systému. Oppenheimer však kritiky přebil šikovnými argumenty. „Vím, že si lidé myslí, že nemůžete prosperovat, aniž byste podporovali apartheid. Ale já jsem měl vždycky za to, že právě opak je pravda. Naším přičiněním se velká část černé populace usídlila ve městech, protože tam nebylo dost bílých lidí na práci. Politika apartheidu v takových podmínkách přestává být hodnověrná, vysvětloval.
V obchodě byl rozhodný, a někdy dokonce bez–ohledný. „Nebojím se přijmout rozhodnutí. Už předtím, než si plácneme, věřím v dobrý obchod. A když ho uděláme, nemám důvod kolem toho vyvolávat velký povyk, bylo Oppenheimerovým krédem.
Obchodní filozofie magnáta byla smutně jednoduchá. „Od určitého momentu se každý snaží mít úspěch více než peníze. Ale stejně tak, samozřejmě, vydělávání peněz je v obchodě jednotkou úspěchu, tudíž i toto je pro byznysmena cílem, tvrdil. Sice otřepaně avšak s novými argumenty připomínal, že peníze nejsou všechno. „Myslím si, že každý se pokouší změnit svět k lepšímu… a bylo by dost tristní počítat s tím, že každý se narodí, ožení, bude mít děti a zemře, aniž by svět alespoň o trošku změnil, filozofoval.
Oppenheimer byl ženatý, měl dvě děti. Syn Nicholas po něm převzal vedení rodinných koncernů.
