PREZIDENT SVAZU PRŮMYSLU A DOPRAVY JAROSLAV MÍL: Profesionálním politikům by pomohlo, kdyby mezi sebe pustili víc podnikatelů. Zkušenosti z reálného života nenahradí letité vysedávání v politických klubech, výborech či komisích. Říká to člověk, který ví o podnikání své -prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.
PREZIDENT SVAZU PRŮMYSLU A DOPRAVY JAROSLAV MÍL: Profesionálním politikům by pomohlo, kdyby mezi sebe pustili víc podnikatelů. Zkušenosti z reálného života nenahradí letité vysedávání v politických klubech, výborech či komisích. Říká to člověk, který ví o podnikání své -prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.
Volby jsou za námi. Nyní začínají jednání o tom, co bude preferovat nová vláda. Takže nejdřív obecně -jak se díváte na současnou situaci?
Optimista by řekl, že je fajn, že už nebude stojedničková levicová většina. Pesimista zase, že jde o tragédii, protože se nerýsuje stabilní většinová vláda. Dejme tomu pravostředová. Já bych to ale tak fatálně neviděl. Projevilo se totiž jedno. Lidé ve velké míře ukázali, že jim určitá vulgární kampaň ani způsob vlády nevyhovuje a chtějí změnu. To je jedna věc. Druhou stránkou samozřejmě je, že nebude-li silná vláda, důležité věci se zpomalí a v řadě případů rozmělní. To moc dobrá zpráva není.
Která cesta, jaký vývoj by byl teď výhodný pro podnikatele? Za sebe bych považoval za chybu cestu velké koalice. Tam se malé problémy stávají velkými a ty velké se neřeší. Dokazuje to situace v Německu. Nebo starší příklad -poválečné velké koalice v Rakousku. Velmi kompromisní dohody vedly ke stagnaci a nízké funkčnosti vládní správy. I naše předpokládaná „stovková“ vláda si bude muset prostě umět poradit. A konkrétněji - co třeba institut vicepremiéra pro ekonomiku? Byl funkční, měl by se zachovat? Vicepremiér, který neřídí ministerstvo nebo nemá silnou pozici v rámci politické vládnoucí strany, je v hodně obtížné situaci. Řadu zásadních věcí musí řešit přes premiéra, což věci zdržuje. Je to spíš funkce směrem do zahraničí a zastřešující určitou poradenskou funkci pro předsedu vlády. Třeba za Pavla Mertlíka se ta funkčnost vytratila, naopak zase Martin Jahn svou činnost výrazně zviditelnil díky mediálním zkušenostem. I u něj se ale ukázalo, že prosadit reálné kroky na podporu podnikání je téměř nemožné. Co nejrůznější vládní, mezirezortní a ministerské komise či rady (i za účasti podnikatelských svazů) - jak pomáhají podnikatelům? No, to je zásah. Nejdříve snad pochvalu. Určitě kvalifikovanost, entuziasmus a úsilí těch lidí, kteří se práci v těchto orgánech věnovali, zaslouží uznání. Druhá věc ale je, jestli existuje vůle skutečně výsledky těchto komisí realizovat. A to nedělají komise, ale ti, kteří je ustavili. Mám pocit, že řada z nich vznikla proto, aby se proces zdržel a nakonec nemuselo být konáno. Mnoho věcí, které tyto komise doporučí, jsou zjevné a tak elementární, že mohly být uskutečněny i bez jejich rozborů. Proč tedy vznikaly a vznikají?
Myslím, že šlo často o snahu vytvořit orgán, který by dal „kulaté razítko“. Nějakou autorizaci pro politika, že problém řešili odborníci a on to může prosazovat s oporou jejich názorů. Stejně ale mám pocit, že to často postrádá vůli problém řešit. Spíš jde o to veřejnosti předvést, že se na věci pracuje.
Určitě ale počítáte s tím, že na novou vládu vznesete nějaké požadavky. Máte už nějakou „kuchařku“ - co zaprvé, zadruhé, zatřetí? Vezmu-li operativní věc, kterou je třeba okamžitě řešit, musíme se zaměřit na získání peněz ze strukturálních fondů Evropské unie. I když řada optimistů to tak nevidí, nic se neděje. Za poslední dva roky jsme v čerpání zřetelně neúspěšní. A nyní se rozhoduje o rozdělování prostředků na roky 2007 až 2013. Potřebujeme rychle operativního zástupce státní správy, který by se na to plně zaměřil. Tedy nikoliv politika, ale nějakého státního tajemníka, který by pracoval s evropskou agendou, volby-nevolby? V zásadě je to správná myšlenka, ale žádný státní tajemník nebo supermanažer by to asi dnes nezachránil. Bohužel už v počátku udělala dosavadní vláda zásadní chybu. Schválila programy, jichž je víc než dvacet, a tím se nedokáže soustředit na tři, pět zásadních. Které to jsou? První je jistě infrastruktura, kde bychom potřebovali získat co nejvíce peněz. Celá pětina peněz, které požadujeme, ale má mířit na „měkké“ programy ministerstva práce a sociálních věcí. Přitom tento rezort nedokáže na zvýšení zaměstnanosti využít ani stávající prostředky a v jejich návratnosti je naprosto nejhorší. Jak byste to řešil vy? Vezměme to jako příklad z podnikové praxe. Když budete stavět novou fabriku, nejvíc peněz ušetříte na rozboru strategických rozhodnutí: co vyrábět, kde stavět, jakou nastavíte kapacitu. Když se to udělá kvalifikovaně a s jasnou vizí, je jasno. Až pak se můžete věnovat drobnostem, jestli mít zlaté nebo stříbrné kliky. Ale strategické rozhodování musí být na začátku. Tak to mělo být i u programů Evropské unie - neotevírat jich přes dvacet, ale jen nějakou pětici zásadních. Ostatní zatím financovat z národních zdrojů. Námitka, že to Unie nechce, svědčí o tom, že to neumíme vyargumentovat a Bruselu vysvětlit. Už dávno nemělo fungovat ministerstvo pro místní rozvoj. Není potřeba. Měl by to řešit nějaký ministr pro evropské záležitosti nebo Úřad vlády, který má pro to dostatečné kompetence. Tolik k problému, co hoří. A ty další? Je potřeba výrazně zjednodušit daňovou soustavu, snížit vedlejší náklady práce, zprůhlednit pracovní zákonodárství. Takové kroky povedou ke zvýšení zaměstnanosti a uvolní podmínky pro podnikání. A určitě nesmíme zapomenout na odstranění všech zbytečných překážek a bariér. Nechci ani použít slovo debyrokratizace. Čím dřív to vláda udělá, tím dřív se prostor pro lidi i podnikatele uvolní. Poroste zaměstnanost, ekonomika, životní úroveň. To musí vláda prosadit bez velkých kompromisních dohod s opozicí. Ty je nutné uzavírat v oblastech typu občanského zákoníku, změn volebního zákona nebo penzijní reformy. Tam je potřeba dojít ke konsenzu, který zaručí stabilitu těchto zákonů. Pomohlo by, kdyby v parlamentu či vládě bylo více podnikatelů? Určitě ano, věřím tomu. Zkušenost s reálným životem by pomohla daleko víc, než když jsou ve sněmovně či vládě lidi, kteří nikdy v podstatě reálně nepracovali. Ani jako zaměstnanci, ani nikoho nezaměstnávali. Ta životní nezkušenost je ohromná a projeví se. Mám vyhraněný názor a jsem zastáncem toho, že věkový limit, který je nastaven pro Senát, by měl platit i pro Poslaneckou sněmovnu. Prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek do sněmovny kandidoval. Vy takové ambice nemáte?
Všechny podobné nabídky jsem vždy s díky odmítl. Politika je tvrdé řemeslo a má pro mne jednu velkou nevýhodu. Máte-li štěstí, tak jedno procento vašeho úsilí je pozitivně oceněno. A lidé potřebují čas od času vidět výsledek své práce.
Přesto - nemyslíte, že byste jako poslanec či ministr mohl protlačit víc pro podnikatelské prostředí v České republice?
Ministr má určitě větší exekutivní pravomoc. I když zdaleka ne takovou, jak si lidé myslí. Jako poslanec máte možnosti přímo ovlivnit podnikatelské prostředí ještě menší. Jako politici ale mají třeba větší možnost obhajovat své postoje na veřejnosti a ovlivňovat ji spíš než obyčejný podnikatel.
Takže, když do politiky, tak jako ministr?
Fascinuje mne, kolik lidí si myslí, že být členem vlády je něco, pro co stojí za to žít. Nevím, jak k tomu přišli - možná jde o touhu být vidět v televizi nebo mít svého šoféra. Pro mne to není. A nová vláda bude mít těžkou práci nejen kvůli vyrovnané síle ve sněmovně.
V čem konkrétně myslíte, že bude muset bojovat mimo půtek s opozicí?
Musí vrátit důvěru celému státněsprávnímu a soudnímu aparátu. To je velký úkol. Pak si musí poradit s ohromným legislativním marasmem a zaplevelením našeho právního řádu. Jeho důsledkem je malá důvěra veřejnosti v právní stát. To je zřejmé i na množství zásadních zákonů, které byly přehlasovány levicí těsně před volbami. Je jich víc než za celý rok a možná i celé volební období. Považuji to za nepřijatelné, nezodpovědné, trestuhodné.
Hodně právních norem k nám ale přichází i z Bruselu. Umíme dostatečně lobbovat za podnikatele i na evropské úrovni?
V Bruselu je třeba lobbovat podstatně víc. Nemohu říct, že bychom to dostatečně uměli. Ale je třeba se smířit s tím, že budeme úspěšnější až za nějakých deset let. Je to i o čase, musí dorůst kvalifikovaná státní správa. Tam jsme zatím hodně pozadu. Velký vliv zatím nemáme. Je to i kvůli tomu, že měníme názory jako jarní počasí. Nemáme potom punc spolehlivosti. Jako třeba když předseda vlády slíbí, že bude s některými státy hlasovat pro přijetí rozumnější směrnice o službách a druhý den hlasuje opačně. To vede k rozladění našich zahraničních partnerů.
Když je o tom řeč - věříte, že se trh služeb vážně uvolní?
Osobně jsem přesvědčen, že ne. Jsou to kosmetické změny a Unie stále volnému trhu brání. Přitom by tu měla být k něčemu jinému, než aby nařizovala, zda mají být v restauracích dotykové nebo bezdotykové kohoutky u umyvadel.
Nerezignujeme my sami na rozvoj služeb? Stále máme hospodářství zaměřené na průmysl.
Neviděl bych to tak špatně. Vždyť i vedle dosavadní převahy průmyslových zón už vznikají i logistická centra. Spíš bych státu vyčítal, že k nám neláká příliš výrob s vyšší přidanou hodnotou, jde spíš o montovny. Třeba Hyundai podle mne neměl dostat investiční pobídky, pokud by sem nepřenesl i vývojové centrum. To ale zůstalo v Německu. Čeští podnikatelé takové úlevy nikdy nezískali. Našim podnikatelům ale není třeba nějak výrazně pomáhat. Je třeba jim jen dát prostor a rovné podmínky. Oni chtějí podnikat sami.
JAROSLAV MÍL Osmapadesátiletý absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT získal v roce 1998 titul MBA na britské Sheffield Hallam University. Bývalý předseda představenstva a generální ředitel společností Elektrárny Opatovice a ČEZ je od dubna 2005 prezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Je ženatý, má syna a dceru. Vloni na podzim byl vyzván ke kandidatuře na funkci předsedy Českomoravského fotbalového svazu. Nabídku nakonec nepřijal. Fandí Spartě.
