Nekřič „hop!“, dokud nepřeskočíš, říká se. Jak hluboká moudrost. Ještě před pár týdny to vypadalo, že banky budou hromadně vracet v minulosti vybrané bankovní poplatky. Tedy soudě alespoň podle nadšených výkřiků, které jsem sledoval na Facebooku.
Teď se představa miliard plynoucích zpět na účty klientů bank pomalu, ale jistě rozplývá. Banky totiž vyhrály další spor. Naposledy dal soud za pravdu Komerční bance, která tvrdila, že poplatek je legitimní cenou za služby, nikoli neoprávněným podrazem na klienta. Tím jsme se zatím dostali na plichtu 2:2.
Dvakrát – jednou u soudu a jednou v arbitráži – zatím vyhrál klient, dvakrát žalovaná banka. Tedy přehlédneme-li, že v posledních letech banky vyhrály tisíce sporů s klienty, kteří nespláceli úvěr. Soud v takových případech rozhodl, že nezdárný klient musí bance zaplatit nejen jistinu, ale právě i poplatky. Pokud bychom počítali i tyto případy, poměr by se výrazně otočil zhruba na 10 000:2 pro banky.
Takže to, co mělo být podle strany zastupující klienty bank zcela jasné, zatím není jasné vůbec. Čím to? V podstatě jde o poplatky jako takové až na posledním místě. Ve skutečnosti má celá právní bitva mnohem širší rozměr.
Je to vlastně spor o svobodu a míru regulace. Spor smluvní volnost versus státní ochrana spotřebitele. Spor, zda se spotřebitel smí svobodně rozhodnout, že chce kouřit, i když ví, že to není zdravé. Zda smí pít pivo, i když ví, že alkohol je návykový. Zda spotřebitel smí rozhodovat o svých penězích a podepsat takovou úvěrovou smlouvu, která je v danou chvíli pro něj podle jeho názoru nejlepší. Anebo zda mu to stát regulací zakáže, protože se domnívá, že smlouva není pro spotřebitele výhodná.
Spor svoboda versus regulace nemá v českém právním řádu jasného vítěze, proto ta zdánlivá prozatímní plichta. Mám ale vážné obavy, a nemám z toho radost, že plichta se brzy může proměnit v prohru spotřebitelů. Jedno je totiž jasné už teď. Výsledkem tohoto sporu nejspíš bude, že banky do budoucna změní své chování a přestanou poplatky účtovat. Zlepší se situace spotřebitelů? Ani náhodou.
Dal jsem si tu práci a propočítal pár modelových příkladů. Zjištění není potěšující. Zrušením bankovních poplatků se poplatky přesunou do úrokových sazeb. U malých úvěrů zvýšení úrokové sazby a zrušení poplatku dost možná znamená, že klient hypoteticky zaplatí bance celkově méně.
Jenže u velkých úvěrů, jako jsou hypotéky, navýšení úrokové sazby znamená, že klient i bez poplatku bance zaplatí celkově víc než v minulosti. Jinými slovy, boj „za práva klientů“ povede k tomu, že klienti jako celek zaplatí v budoucnu bankám na úrocích víc než dnes za kombinaci úroků a poplatků, ale přitom získají celkově nižší objem úvěrů.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Next Finance
Čtěte také:
Ve hře o poplatky vyhrávají banky nad klienty 2:1
Zuno bank: výzkum potvrdil nechuť Čechů platit bankovní poplatky
