Zdá se, že spekulanti se řídí heslem, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Dokonce uvítali i zprávu, že zátěžovými testy ECB neprošlo 25 bank v eurozóně. 12 z nich si sice mezitím svou pozici vylepšilo, takže už kapitál nepotřebují, i tak je to ale pořád šílená zpráva. Ze 130 testovaných bank jich desetina má problémy. To je stěží důvod k radosti. Naopak se ukazuje, jak se ECB podařilo dolíváním kapitálu na trhy zamaskovat skutečný stav věcí. Dluhová krize neskončila, vře pod pokličkou.
Akcioví spekulanti si ale oddychli. Očekávali, že bude třeba do bank dolít padesát miliard eur. Nyní se zdá, že bude stačit méně než deset miliard, protože peníze pro některé řecké banky jsou už na cestě. Oddychnout si může i celá střední Evropa. Fámy o tom, že testy neprojde skupina Erste, se naštěstí nepotvrdily. Její akcie proto po zveřejnění výsledku letěly prudce nahoru.
To, že testy pro nějakou banku dopadly dobře, ovšem ještě nic neznamená. Vzpomeňme, že už v minulosti prošly zkouškami banky, které měly následně velké problémy. Je totiž velkou otázkou, zda testy byly dostatečně tvrdé a zda mají vůbec metodologický smysl. Na druhé straně platí, že přes všechny výhrady je třeba na zátěžových testech ocenit, že nastavují bankám zrcadlo a často je také varují. Peněžní domy například nezřídka považují svá portfolia za mnohem hodnotnější, než ve skutečnosti jsou.
Zátěžový test jako skrytá forma pomoci
Zátěžové testy by nejspíš dopadly hůře, kdyby se ECB ze všech sil nesnažila bankám pomoci. Ceny státních dluhopisů, jichž banky drží celé hromady, šly letos prudce nahoru, často bez racionálního důvodu. Takové Itálii vzrostl dluh, ekonomiku má v recesi, voliči odmítají reformy, země je v deflaci, její banky potřebují kapitál, ale ceny italských dluhopisů rostou.
Přesto potřebuje třetí největší italská banka Monte dei Paschi di Siena doplnit kapitál o více než dvě miliardy eur. To není málo peněz. Nikdo neví, kde je vezme, a proto se její akcie po zveřejnění testů zřítily o 21 procent a regulátor musel zakázat spekulace na další pokles ceny.
Z čeho půjčovat firmám?
Otázkou je, co s tím. Banka potřebuje kapitál. Mohla by vydat konvertibilní dluhopisy, které se započítají do vlastního kapitálu, nebo upsat akcie, nebo se spojit se zdravou bankou, nebo něco dobře prodat, nebo jí pomůže stát, nebo nějak zvýší zisk, třeba zvednutím poplatků. Nic z toho není snadné. Kdo by dnes o takovou banku stál?
Aby toho nebylo málo, chtějí politici i centrální bankéři, aby komerční banky více půjčovaly, hlavně malým firmám. Jenže z čeho mají banky půjčovat, když mají málo kapitálu? Kolečko se uzavírá. Evropa se bez bank nerozjede. A tlačit na kapitálově slabé banky nemá smysl, jen by dávaly špatné úvěry. Buďme rádi, že české banky zůstávají mimo tento cirkus pod dozorem ČNB.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Next Finance
Čtěte také:
Itálie reaguje na výtky Bruselu, příští rok chce ušetřit miliardy eur
Brusel schválil rozpočty Francie a Itálie, země slíbily snížení deficitů
