Bitva o vracení bankovních poplatků připomíná nekonečný příběh, který se stále více komplikuje. Původně se vše zdálo triviální. Firma zastupující nespokojené klienty bank ukazovala na první vyhrané spory spotřebitelů s bankami a lákala další, aby se přidali. Ale pak se něco změnilo. Banky se dostaly do vedení. Bojovníci s poplatky tvrdili, že první spotřebitelé šli do sporu s bankami sami a nebyli dobře připraveni. Jenže k dnešnímu dni už banky vyhrály sto sporů. Prohrály dvakrát.
Argumenty soudů jsou jasné. Soudkyně v jednom ze sporů například pronesla, že byla-li smlouva uzavřena, má být i zachována. A že poplatek není v rozporu s dobrými mravy. Ostatně kdyby soudy řekly, že smlouva neplatí, znejistily by celou ekonomiku. Najednou by mohlo být zneplatněno kdeco jen proto, že klient nerozuměl smlouvě. Zpochybnily by se platby za stovky miliard. Nešlo by jen o banky, ale i o telefonní operátory, distributory energií a tak dál.
Když právníci zastupující nespokojené klienty neuspěli u prvních soudů, hodlají se nyní obrátit na Ústavní soud. Tvrdí, že smlouva mezi klientem a bankou nebyla svobodnou dohodou a že silnější strana nadiktovala straně slabší platbu „za nic“. Vše ještě rámují evropskými souvislostmi a tvrdí, že v zahraničí u stejných případů spotřebitelé nad bankami vyhrávají. Podle českých soudů však zahraniční případy byly podobné, ale pořád dost odlišné od těch českých, takže z nich pro českou justici nic neplyne.
Někdo by možná mohl říct, že ať dopadne kauza jakkoli, spotřebitel díky ní stejně vyhrál, protože banky pod tlakem poplatky postupně ruší. Ale je to pravda? Myslím, že banky by poplatky zrušily, i kdyby žádné podobné hnutí nebylo. Ač to tak nemusí vypadat, mezi bankami je velká a tuhá konkurence. Podstatně větší než třeba mezi telefonními operátory a zrovna u nich jsme loni viděli boj o klienta, který skončil revolucí v cenách neomezených tarifů.
Klient může být spokojen, pokud si mezi produkty může vybírat tak, že uzavře smlouvu buď s poplatky, nebo bez nich. Rozhodně totiž automaticky neplatí, že úvěr bez poplatků je výhodnější. Nemá-li klient poplatky, má vyšší úrokové sazby. A naopak. Nic není zadarmo. Tím to ale nekončí. Zástupci nespokojených klientů bank tvrdili lidem, že se mají bez váhání s finančními domy přít, protože na tom mohou jen vydělat. Buď jim banka vrátí peníze a zaplatí náklady na vedení sporu, anebo náklady sporu zaplatí firma, která klienty zastupuje. Firma by v takovém případě vydělávala na poplatcích za právní služby. No jo, jenže ono se zdá, že tento byznys model nefunguje. Kdo by si nyní, při kurzu 100:2, vsadil proti bankám? Půjdou bojovníci do dalších stovek tisíc sporů? Kdo pak bude platit tisíce prohraných pří?
Autor je hlavním ekonomem společnosti Next Finance
Čtěte také:
Boj o poplatky pokračuje, žalobu si vysloužila i ČNB
Spory o bankovní poplatky míří k Ústavnímu soudu, klienti se odmítli vzdát
