Vládní propadák

O zelené karty není zájem. Zatím ji dostal jediný cizinec.

Projekt zelených karet budil už od počátku velkou pozornost. Zaměstnavatelům měl v době hospodářského růstu usnadnit získávání pracovních sil na pozice, na něž se Češi příliš nehrnuli, a cizincům měl pomoci bez zbytečných byrokratických průtahů získat v Česku legální práci. Odpůrci karet zase hlasitě varovali před nekontrolovatelným příchodem tisíců cizinců, kteří našincům vezmou práci a začnou vytvářet ghetta. Po prvních měsících se ukazuje, že očekávání i obavy byly úplně zbytečné. Zahraniční pracovníci zelené karty nechtějí. Na vině není pouze ekonomická krize, ale především špatně připravený zákon.
Statistika ministerstva zahraničí a ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) přitom dokládá, že cizinci mají o práci v České republice stále zájem. Od počátku roku podalo žádost o běžné pracovní vízum do ČR 7944 osob, přičemž žádostí o zelenou kartu bylo jen 58. „Dosud bylo vyhověno šesti žadatelům, z nichž jednomu byla již zelená karta vydána,“ uvedl pro týdeník EURO mluvčí MPSV Jiří Sezemský. Nejoptimističtější plány exministra Petra Nečase (ODS) – nalákat na zelenou kartu deset tisíc cizinců za rok – se tak rozhodně naplnit nepodaří.

Žádné výhody Důvod nezájmu je jednoduchý. Zelené karty sice na papíře slibují cizincům oproti běžným pracovním povolením jisté výhody (například rychlejší vyřízení žádosti), současně ale přinášejí nová omezení a rizika. Karta je totiž vázána pouze na jednoho zaměstnavatele, kterého si cizinec musí najít ještě před svým příjezdem do Česka. Je na něm tedy vlastně ještě více závislý než jako držitel pracovního víza. Bez svolení zaměstnavatele nemůže v prvním roce měnit práci a okamžitě po propuštění musí odjet. Dokonce i v případě, že jej zaměstnavatel po příjezdu vůbec nezaměstná nebo nesplní inzerované podmínky.
Takový postup ale nevyhovuje ani samotným zaměstnavatelům. Dopředu vlastně přebírají odpovědnost za pracovníka, jehož nikdy neviděli. „Navíc firmy mnohdy nemají know-how na to, jak se o zahraniční dělníky postarat. Je třeba jim pomoci s orientací v nové zemi, zařídit účet, ubytování,“ vyjmenovává důvody, proč ani firmy zelené karty neupřednostňují Libor Novotný, vedoucí personálního oddělení agentury Zetka-Auto. Ta zprostředkovává zahraniční pracovníky pro mladoboleslavskou Škodovku. Zákon totiž agenturám nedovoluje cizince se zelenými kartami zaměstnávat, což je hlediska pružnosti pracovního trhu velkou nevýhodou. Zaměstnavatelé často zahraniční pracovníky potřebují jen na kratší dobu nebo opakovaně, proto pro ně je mnohem atraktivnější dočasně zapůjčená pracovní síla s vízem. „Domnívám se, že aktuální stav je důkazem toho, že na projektu není něco v pořádku,“ říká Andrea Grutová, manažerka daňového oddělení společnosti PricewaterhouseCoopers. Jedním z důvodů malého zájmu z obou stran je podle ní také úzký výběr zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni o zelenou kartu požádat. „Chybí mezi nimi například Rusko, Indie či Jihoafrická republika,“ myslí si Gruntová.

Ilegálové? Dobrý byznys Odborníci, kteří v Česku pomáhají cizincům, jsou přesvědčeni, že je dobře, že se předpovědi ministerstva o desítkách tisíc nově dovezených pracovníků do montoven nepotvrdily. Přestože šlo o jeden z hlavních záměrů, nepřinesl projekt zelených karet žádné zlepšení ani v případě nelegálního zaměstnávání a zneužívání cizinců.
Výzkumy a fundované odhady o nelegálně zaměstnaných cizincích však chybí. Bývalý ministr Nečas před rokem jejich počet odhadoval na 250 tisíc. Cizinecká policie přitom ve statistikách ročně vykazuje zhruba deset tisíc nelegálních cizinců celkem a ministerstvo vnitra počty vyšší než desítky tisíc opakovaně odmítá. „Stát tvrdá data o vlivu migrace na ekonomiku nezjišťoval a analýzy pro systematická dlouhodobá řešení tak bohužel chybí,“ vysvětluje Jan Schroth, projektový manažer Mezinárodní organizace pro migraci. Samotným cizincům je navíc často úplně jedno, jestli pracují legálně nebo nelegálně. Stát jim stejně daně ani odvody, jak je zvykem v jiných vyspělých zemích, při návratu domů nevrací.

Za všechno může krize Vinu na neúspěchu programu však nenese pouze exministr Nečas a jeho resort. Projekt připravovalo několik ministerstev najednou – průmyslu a obchodu, vnitra i zahraničí - a jejich zájmy jdou často proti sobě. „Vypadá to, jako by cílem zelených karet bylo na jedné straně uspokojit volání lobby montoven a průmyslu přípravou slibovaného zákona za velkého mediálního ohlasu, na straně druhé nakonec po dvou letech připravit zákon v podobě, jež v praxi nic neřeší,“ je přesvědčen jeden z odborníků na migraci, který nechtěl být jmenován. Řešením situace by mohlo být především zpřísnění podmínek pro personální agentury a zvýšení kontrol a postihů za nelegální zaměstnávání. Ministerstvo, které po Nečasovi vede Petr Šimerka, však zatím přes hrozby žádnou licenci agenturám neodňalo a systém kontrol zaměstnavatelů je neefektivní. Tématem se zabývá i Evropská komise, která v jednom z legislativních návrhů zvažuje opatření, aby cizinec, jenž udá svého nelegálního zaměstnavatele, získal za odměnu možnost najít si novou práci a zůstat. Stále totiž existuje mnoho oborů, které i v době ekonomické krize o cizince stojí a zjednodušení zaměstnávání kvalifikovaných pracovníků by uvítalo. „Zájem o zahraniční dělníky je nyní minimální. Na druhou stranu je velká poptávka po zdravotních sestrách, kvalifikovaných svářečích a dalších. Je ale velmi komplikované je kvůli administrativním překážkám do Česka dostat,“ potvrzuje ředitelka personální agentury Manpower Jaroslava Rezlerová. Úředníci jsou však, zdá se, spokojeni. Podle vyjádření mluvčích MPSV nepředpokládá v nejbližší době přehodnocení či změnu režimu zelených karet, a ministerstvo vnitra dokonce považuje nastavení systému zelených karet jako efektivní. Špatně připravený zákon a nezájem cizinců i zaměstnavatelů si tak mohou nyní resorty omlouvat ekonomickou krizí.

* FAKTA
Nikdo neví**
(Kolik je v Česku nelegálních zaměstnanců?)
- Exministr Nečas v roce 2008 jejich počet odhadoval na 250 000. - Cizinecká policie jich ve statistikách ročně vykazuje zhruba 10 000.
- Ministerstvo vnitra počty vyšší než desítky tisíc opakovaně odmítá.