Má se stát postarat o Jana Kavana?
Má se stát postarat o Jana Kavana: nabídnout mu diplomatický post, či vysokou funkci ve státní správě?
- ano 11,9 %
- ne 85,1 %
- nevím, nemám názor 3,0 %
Otázka Manažerského barometru uplynulého týdne zapůsobila jako červená barva na koridě. Více než 85 procent respondentů neschvaluje, aby se stát postaral o Jana Kavana a nabídl mu nějakou lukrativní funkci.
Hned první odpověď je vyčerpávající: „Schopnost pana Kavana procházet životem přes všechny jeho skutečné nebo mu přisuzované a s obecnou morálkou absolutně se neslučující činy, aniž by se alespoň trochu zastyděl, je zvráceně obdivuhodná a řadím ji mezi ty věci mezi nebem a zemí, které nikdy nepochopím. Stejně tak nechápu, jak by se vůbec někdo mohl takovou otázkou vážně zabývat.“
O „světlou“ budoucnost by se exministrovi postaral tento manažer: „Ano, ale pokud možno takové místečko, kde nadále nebude moci škodit již tak (i jeho vlastním přičiněním) zbídačené mezinárodní reputaci své vlasti, kde se definitivně a nadosmrti ztratí z dohledu. Zaplatil bych mu doživotní rentu a rakvičku na hřbitově zkrachovalých zkorumpovaných politických hazardérů.“
Jak by se měl stát vyrovnat s působením Jana Kavana na ministerstvu zahraničí, radí další ředitel: „Jediné, co může stát pro Jana Kato Kavana udělat, je počkat, až mu vyprší imunita získaná poslaneckým mandátem, a začít ho trestně stíhat. Minimálně za působení na ministerstvu zahraničí.“
Následující reakce svědčí o tom, že dotazovaná respondentka měla jasno již dávno, ale radost jí to evidentně nečiní: „Ježíšmarjá! Jen to ne. Už by konečně ta ostuda měla zmizet ze scény. Před časem jste se ptali na otázku ohledně jeho prověrky. Psala jsem, že si v klidu a pohodě doslouží svůj mandát i bez prověrky. Stalo se. Jestli já nejsem vizionářka? Ba ne, v současném politickém klimatu to ani jinak být nemohlo. Nikdo neukáže prstem, aby příště nebylo ukázáno na něho. Všichni si vzájemně kryjí záda.“
Jiný tázaný se rozhodl a o presumpci neviny se nestará: „Myslím, že post v Ruzyni či pankrácké věznici by mu slušel více. To je asi jediná štace, kterou bych byl ochoten subsidovat ze svých daní.“
Černý smysl pro humor má jiný účastník Manažerského barometru:
„Hodil by se na nějakou ekonomickou funkci, kde se rozdělují zakázky, ale jen za předpokladu, že se vrah Kajínek stane ministrem spravedlnosti.“
Ale příčinou věcí je vesměs vždy člověk. V tomto případě v tom máme prsty my – voliči: „Proč by se měl stát jakkoliv starat o občana Kavana? Občan Kavan se stal poslancem, neboť lid dal potřebný počet hlasů politické straně, na jejíž kandidátce se nacházel. Po svém volebním vítězství tato strana jmenovala občana Kavana ministrem zahraničí, v kteréžto funkci nadělal tolik průserů, že by to vystačilo dvěma generacím obyvatel průměrného okresního města. Následně se dokonce stal předsedou valného shromáždění OSN… zjevně díky skutečnosti, že při konsenzuálním obsazování klíčových funkcí v OSN (stejně jako při konsenzuálním obsazování míst kdekoliv jinde) mají šanci uspět pouze neznámí, nevýrazní a obecně neškodní kandidáti, kteří nikomu nevadí, a nikdo tudíž nemá důvod jejich jmenování vetovat (Evropská komise je dalším zářným příkladem). Tuto funkci vykonával občan Kavan jako soukromá osoba, ale stát mu - z důvodů pro mne veskrze nepochopitelných - platil i letenky pro jeho neustálé přesuny mezi United Nations Plaza a Sněmovní ulicí, byť by se zdálo logické, že náklady spojené s přítomností svého poslance by měla hradit sociální demokracie… pokud je má hradit někdo jiný než občan Kavan.“
Kavanovo působení bylo dle této odpovědi nebezpečné již dost: „Vzhledem ke všem svým předchozím skandálům je morálně nepřijatelný a jeho jmenování do státní funkce by bylo výsměchem všem snahám o očistu. Navíc hovoří špatnou angličtinou a chybí mu hlubší analytické schopnosti.“
Je ovšem šance, jak bývalého předsedu valného shromáždění OSN „odměnit“: „Má-li pan Kavan nějaké zásluhy na rozvoji státu a při hájení jeho zájmů v zahraničí je tu přece široká paleta různých státních vyznamenání a řádů, které, jak se zdá v případě jiných zasloužilých osobností, byly naprosto dostačující!“
S notnou dávkou ironie zazněl další hlas: „Stát by se měl dozajista již definitivně postarat o tak všeho schopného politika, jakým pan Kavan bezesporu je. Naši zemi v zahraniční proslavil hned několikrát, třeba silnou Francovkou, kterou se natírá krk a pak se nabourávají auta, která stojí v cestě, nebo zázračným trezůrkem, kde lze pěstovat peníze a ty se tam množí hnedle geometrickou řadou, a dokonce se některé sami konvertují do cizích měn. Nabídnout by mu však měl spíše nějaké jisté místo, kde už nebude moci škodit ani jinak nepřístojně zasahovat do věcí veřejných, takže například na Mírově by mu určitě bylo dobře. Byl by tam dozajista ve skvělé společnosti a v mnohém by se spolunocležníky byl v totální shodě. Vždyť například pan Kajínek také vždy tvrdil, že je nevinen, že se nikdy ničeho nedopustil, všechno to na něj bylo nastraženo a že se proti němu vlastně všichni spikli…“
A tečka je jako vždy nejdůraznější: „Leda že by Kavan obdržel doživotní funkci vládního skandalizátora.“
Odpovídalo 101 manažerů
