Státní dluh České republiky dosáhl 493,2 miliardy korun, což je lehce pod magickou hranicí půl bilionu korun. Veřejný dluh, tedy zadlužení státu po započtení deficitů zdravotních pojišťoven, jiných mimorozpočtových fondů a veřejnoprávních celků, je zhruba o 70 miliard korun vyšší.
Po přičtení neuhrazené ztráty České národní banky z předchozích let veřejný dluh převyšuje oficiální státní dluh o více než 100 miliard korun. Každý občan tohoto státu tak nese na bedrech dluh v průměrné výši převyšující 60 tisíc korun. V letošním roce zaplatíme jen na úrocích z veřejného dluhu více než 30 miliard korun, což je téměř 4200 korun na ekonomicky aktivního jedince. Přestože 500, lépe řečeno 600 miliard dluhu je obrovská částka, jde „pouze“ o 24 % hrubého domácího produktu České republiky. Připomeňme, že podmínkou pro vstup do eurozóny je dluh nižší 60 % HDP, přičemž někteří členové měnové unie snížili veřejný dluh pod tuto úroveň jen pomocí různých účetních triků. Problémem České republiky je rychlá kumulace dluhu, který na konci roku 2006 přesáhne bilion korun. Jistě, dluh zřejmě nikdy splacen nebude, stát ho před sebou povalí jako kouli po vzoru známého brouka. Úroky z dluhu však platit budeme. V roce 2006 platba úroků přesáhne 55 miliard korun, což bude 7600 korun na ekonomicky aktivního jedince. Domácí ekonomika potřebuje skutečnou reformu veřejných financí jako sůl. Problémem je fakt, že reforma se dotýká všech bez rozdílu, zatímco rostoucí zadlužování budou splácet ekonomicky aktivní jedinci, či spíše mladší generace. Díra ve státních financích tak může přinést mezigenerační problémy. Mladých je málo a mají před sebou tolik práce…
