Kabinet Mirka Topolánka se už může pyšnit hned několika premiérami. Kromě toho, že je první vládou, která zřejmě půjde do Poslanecké sněmovny se žádostí o důvěru bez toho, aniž by měla zajištěnu většinu hlasů, čeká ji ještě před tím úkol téměř nadlidský -připravit takový návrh rozpočtu na příští rok, který by měl alespoň minimální šanci na schválení.
Kabinet Mirka Topolánka se už může pyšnit hned několika premiérami. Kromě toho, že je první vládou, která zřejmě půjde do Poslanecké sněmovny se žádostí o důvěru bez toho, aniž by měla zajištěnu většinu hlasů, čeká ji ještě před tím úkol téměř nadlidský -připravit takový návrh rozpočtu na příští rok, který by měl alespoň minimální šanci na schválení.
Do termínu odeslání rozpočtu do Poslanecké sněmovny zbývá necelý měsíc a dalším prvenstvím této vlády je to, že má na zpracování návrhu rekordně krátký čas. Přitom není prakticky na co navázat. Předchozí vláda Jiřího Paroubka se sice v předtuše případného udržení se u moci pokusila sestavit rozpočet na příští rok, ten však nelze označit jinak než jako další z legislativních zmetků.
Jak jinak se dá totiž nazvat rozpočet, který počítá s utracením příjmů z dosud vůbec nerozeběhnuté privatizace státních podílů v některých firmách, případně z prodeje Českých aerolinií. Samostatnou kapitolou je to, že česká ekonomika v posledních letech roste poměrně značným tempem a na poklesu deficitu rozpočtu se to prakticky nijak neprojevuje a exministr financí Bohuslav Sobotka opět navrhl schodek v řádu desítek miliard korun. Mandatorní výdaje stále rostou, zvýšené příjmy z daní se tedy takříkajíc projedí, aniž by se zpětně investovaly například do nových dálnic, do rozvoje vědy a výzkumu či do skutečně efektivní podpory podnikání.
Koneckonců i vývoj objemu mandatorních výdajů stojí za povšimnutí. Stačí se vrátit do doby před parlamentními volbami, kdy socialistická vláda s mohutnou pomocí komunistů rozdávala na všechny strany. Zavedlo se pastelkovné, výrazně zvýšilo porodné, přidáno dostali státní zaměstnanci i důchodci. Námitky ekonomů, že si tento luxus stát nebude moci dovolit, házeli ministři za hlavu.
A ejhle, uplynulo pár měsíců a zjišťuje se, že kvůli vyšším sociálním výdajům nebude na větší podporu rekonstrukcí panelových domů či na již zmíněnou výstavbu nových dálnic. Přitom pro investory směřující do této země je stav komunikací prioritou a někteří z nich si již poměrně hlasitě stěžují na nedodržení slibů daných předchozími vládami v čele se sociálnědemokratickými premiéry.
Záleží na Paroubkovi, zda se zachová jako celkem erudovaný ekonom a v předtuše komplikací spojených s hrozícím rozpočtovým provizoriem pomůže nenáviděné vládě rozpočet v nějaké reálné podobě prosadit, či zda bude nadále setrvávat v pozici malého dítěte, kterému sebrali hračku - vládní žezlo.
Paroubkův rozpočet je jen další legislativní zmetek.
