Krabička cédéček s největšími hity osmdesátých let leží na černém stolku pod zarámovaným diplomem pro nejlepšího manažera České republiky z prvního roku dvacáté prvního století. Na vedlejší skříňce je vystavena fotomontáž wimbledonského vítěze: tělo má Peta Samprase a hlavu generálního ředitele loděnické společnosti GZ Digital Media Zdeňka Pelce. Vášnivý tenista a zřejmě nejdéle sloužící generální ředitel v republice poprvé přišel do této budovy jako ředitel, tehdy ještě národního podniku Gramofonové závody, na jaře roku 1983. Již dvacet dva let, během nichž se změnil nejen režim a politické reprezentace, ale několikrát i vlastníci firmy a technologie záznamu zvuku, vede továrnu vyrábějící hudební, datové i obrazové nosiče Zdeněk Pelc.
Bylo mu teprve 32 let a s hudebním průmyslem neměl žádné zkušenosti. Dokonce si už ani nevzpomíná, jakou muziku tehdy poslouchal. „Byl jsem vedoucím marketingového oddělení v kladenské Poldovce, tedy tehdy se tomu říkalo průzkum potřeb, když mě pozvali na výběrové řízení na místo ředitele Gramofonových závodů. Vyhrál jsem, měsíc jsem docházel do Loděnic jako asistent a pak už jako generální ředitel. Tenkrát jsem seděl přes chodbu v protější kanceláři,“ vzpomíná Zdeněk Pelc na své začátky. Jak si vysvětluje, že právě on byl vybrán? „Musela to být nějaká náhoda, protože tehdy se třicetiletí nestávali řediteli. Navíc jsem v době, kdy se o tom rozhodovalo, nebyl ani v partaji. Do komunistické strany jsem pak samozřejmě musel vstoupit. Možná jsem byl i pokusným králíkem, protože Gramofonové závody byly na tu dobu bezvýznamným - na Poldovce byl větší nejen provoz, ale i odbor - ale zároveň dost problematickým podnikem, kde se kradlo.“
Vlastník tahá za delší konec.
Zdeněk Pelc pochází z Kladna z ocelářské rodiny. Vystudoval hutní průmyslovku a pak Vysokou školu ekonomickou, kde si udělal aspiranturu na téma strategické řízení. „Dnes se strategiemi ohání každý, tenkrát to bylo nové slovo,“ říká o studiích, k nimž se ještě jednou vrátil. „Před dvěma roky jsem dokončil speciální tříletý studijní program pro manažery a vlastníky firem na Harvardu, kam mě poslali američtí vlastníci firmy. Trávil jsem tam vždy dva měsíce v roce.“
Do firmy vstoupili američtí investoři ze společnosti Winslow Partners na podzim roku 1997. Manažerem Winslow Partners býval i Stanislav Spurný, který si před třemi lety v rozhovoru pro týdeník EURO velmi pochvaloval tuto investici a zejména ředitele z Loděnic Zdeňka Pelce. Ostatně nebylo divu, neboť společnost GZ Digital Media při ročním obratu 1,2 miliardy korun vykazuje provozní zisk na úrovni dvaceti pěti procent z tržeb a investorům vrací 60 procent ročně. Celkem již Winslow Partners, založená bývalým prezidentem americké Exim Banky Kenem Brodym, získala nazpět šestinásobek vložených prostředků. Sympatie zřejmě byly oboustranné, protože nyní již Stanislav Spurný není zaměstnancem Winslow Partners, ale právě firmy GZ Digital Media.
„S našimi vlastníky mám opravdu velmi dobré vztahy. Na začátku jsme měli na některé věci rozdílné názory, ale to jsme si vyříkali,“ pochvaluje si Pelc. O co konkrétně šlo? „O způsob financování. Já jsem nikdy neměl v podniku úvěry, vždycky jsme se financovali z vlastních zdrojů. Oni tvrdili, že lepší je držet nějakou rozumnou zadluženost, že návratnost jejich prostředků je pak rychlejší. Tehdy říkali, že to bude mým vzděláním z českých socialistických škol. Tak jsme se dohodli a oni mi zaplatili ty tři roky studia na Harvardu.“ A přesvědčili ho? „Jasně, že ano. Vlastník vždycky tahá delší konec.“
Vojenská výroba v gramofonových závodech.
Jedním ze zákazníků firmy GZ Digital Media je i společnost Microsoft, jejíž generální ředitel pro Českou republiku Jiří Devát Zdeňka Pelce chválí a obdivuje: „Zdeněk je výborný manažer, a ač je jeho kariéra zdánlivě nudná, nebojí se jít do nových věcí. Kvůli americkým investorům šel v padesáti studovat do USA, kvůli Microsoftu vybudoval v továrně ´vojenskou výrobu´.“ GZ Digital Media jsou jediným autorizovaným replikátorem softwarového gigantu v zemích střední a východní Evropy, což s sebou nese velmi přísná bezpečnostní opatření. U vstupu, kde jsou zvlášť dveře pro vcházející a vycházející, jsou bezpečnostní rámy a ochranka kontrolující tašky, zvenku i zevnitř budovy jsou umístěny desítky viditelných i skrytých kamer.
Zdeňka Pelce s Jiřím Devátem spojuje nejen výroba datových CD pro Microsoft, ale také restaurace v Dučicích za Kladnem. Oba dva si podnik se zvěřinovými specialitami velmi oblíbili. „Zdeněk je jeho pravidelným hostem a musím na něj prozradit, že jeho láska k tradiční české kuchyni se trochu pere s jeho láskou k tenisu,“ dodává Jiří Devát.
Majitel dučické restaurace Bedřich Štekl se s ředitelem z Loděnic zná již desítky let. „Jeho tatínek a můj tatínek byli spolupracovníci ve spojených ocelárnách. Zdeněk je z perfektní rodiny, slušně vychovaný, velmi nadaný a schopný. Byl jedním z nejlepších už na fakultě. Dnes by mohl být příkladem všem, kdo mají v krvi socialistický syndrom lenosti, všem, kdo chtějí za málo práce získat hodně,“ říká restauratér Bedřich Štekl a dodává, „on je tvrdý svým ocelářským původem. Proto všechno ustál.“
Soumrak a úsvit vinylů.
Hodně pracovat je krédem Zdeňka Pelce. Kromě práce si prý udělá čas jen občas na tenis a na své čtyři děti. Jím řízená společnost jede 24 hodin denně sedm dnů v týdnu, zavírá jen na Štědrý den a na Silvestra. „Mašiny ženeme nonstop, nedržíme ani státní svátky. Nevím, co to je za nápad vyhlásit ve středu svátek Cyrila a Metoděje! Průmyslový podnik jeden den výrobu zastavuje a jeden den pak do ní zase najíždí, to jsou hrozné ztráty.“
GZ Digital Media produkuje denně 300 tisíc nosičů, 200 až 300 různých titulů, z nichž naprostá většina je určena pro zahraniční trh. Vyrábí nejen CD a DVD, ale stále ještě i vinylové desky. „Dělávali jsme ročně šestnáct milionů vinylů, pak to kleslo téměř na nulu – v roce 1994 to bylo 200 000 kusů – a dnes už jsme zase na čtyřech milionech! Všude ve východní Evropě zlikvidovali stroje na jejich výrobu, my jsme je zachovali, zájem se vrátil a nyní je to jeden z našich nejlepší byznysů. Ty stroje nežerou žádné peníze, je to investice zaplacená před třiceti lety a od té doby jenom vydělává,“ říká Zdeněk Pelc.
Mašiny hnané nonstop a návrat k vinylům mohou jistým způsobem symbolizovat osobnost šéfa gramofonových závodů. Pracovitost a konzervativnost. Nejenže stále sedí ve stejném ředitelském křesle, ale také stále spí ve stejné posteli. Pořád žije v domě, kde se narodil, vyrostl a kde vychovával své děti. „Když se člověk hodně věnuje své práci, není těžké zůstávat dlouho ve jedné pozici. Někdo si myslí, že by lidé měli více rotovat, ale to není můj problém. Pro americké spolužáky na Harvardu jsem byl v tomto směru exotem. Já však sázím víc na stabilitu.“
