Marc Evrard prochází skladištěm mezi bednami plnými hrušek odrůdy Konference. Obchodování s Velkou Británií je podle něj od referenda z roku 2016 vlastně velmi stabilní. Po výsledku hlasování sice došlo k určitým výkyvům v měnovém kurzu, ale kromě toho si největší belgická ovocnářská skupina na obchod s britskými partnery nemůže stěžovat. Tato poklidná doba ale brzy skončí.
Evrard je obchodním ředitelem skupiny Belgian Fruit Valley (BFV), která zahrnuje přes tisícovku pěstitelů ovoce. Vypočítává dlouhý seznam budoucích nejistot v obchodování s Velkou Británií, jedním z jeho klíčových odběratelů. Ve hře je uvalení vývozních tarifů, nové celní povinnosti, potravinové inspekce, či dokonce prodlevy při hraničních kontrolách. „Ve vzduchu visí hodně otazníků a každý z nich může mít zásadní dopad sám o sobě. Kdyby byly věci alespoň trochu přehlednější, určitě by nám to ulehčilo veškeré přípravy na obchodování po brexitu,“ říká Evrard.
Vidina, že by Spojené království mohlo jednotný unijní trh letos 31. prosince opustit bez jakékoli obchodní dohody, by pro britský trh znamenala obrovský šok. Evropská unie je jeho největším obchodním partnerem. Ale absence bezcelní dohody mezi EU a Británií by zasáhla i firmy na půdě Unie. Dokazují to právě belgičtí pěstitelé ovoce, stojící za třetinou světové produkce odrůdy Konference.
Belgie je z unijních států nejvíce vystavena případným škodám pramenícím z tvrdého brexitu. Odchod Velké Británie bez dohody by měl za následek desítky tisíc nezaměstnaných. Nejvíce by se propouštělo na vlámsky mluvícím severu země ve Flandrech. Ty jsou s britskou ekonomikou úzce propojeny od nepaměti, o to více během doby integrovaného evropského společenství.
Do dne, kdy skončí přechodné brexitové období a Británie po více než čtyřech dekádách definitivně opustí jednotný evropský trh a celní unii, zbývá devět týdnů. A nervozita ve flanderských firmách roste.
„Čísla hovoří jasně. Neuzavření dohody by na flanderský byznys mělo velice negativní dopad,“ říká Hilde Crevitsová, ministryně hospodářství vlámské vlády, jedné ze tří belgických regionálních vlád. „Přesně takovým ekonomickým následkům se snažíme vyhnout,“ dodává. Tento pocit sdílí celá Evropa. Podniky i samotné vlády očekávají to, co hlavní unijní vyjednavač Michel Barnier nazval „ekonomickým brexitem“. Ten nastane na konci roku a 31. ledna bude následovat odtržení Británie od EU i v právní rovině.
Nervozita ještě vzrostla, když britský premiér Boris Johnson upozornil, že Spojené království ukončí celý brexit bez obchodní dohody, pokud unie „zásadně nepřehodnotísvůj přístup“. Obě strany se připravují na možnost, že k dohodě skutečně nedojde. Jednání ale zatím pokračují.
Staleté partnerství
Obchodní vztah mezi Flandry a Británií nestojí zdaleka jen na ovoci. Velký podíl mají i nejmodernější technologie nebo chemický průmysl. Tato belgická oblast je zmenšeným obrazem toho, jak tvrdý bude dopad odchodu Británie z jednotného trhu. Přibližně osm procent flanderského vývozu zboží směřuje právě do Británie. Britský trh je pro tyto exportéry jen o něco méně zásadní než ten irský, kde končí okolo deseti procent flanderského vývozu. Toto číslo ale nevyjadřuje, jak hluboká je tržní integrace mezi tímto belgickým regionem a Velkou Británií. Ta zahrnuje i dodavatelské řetězce pro kompletní zboží jako stroje či automobily.
Přístavy v Antverpách a Zeebrugge patří k nejvýznamnějším obchodním uzlům mezi Británií a pevninskou Evropou. V Antverpách se daří i petrochemickému průmyslu, zčásti díky úzké spolupráci se Spojeným královstvím. Záliba Britů v kobercích a běhounech pak živí potomky historických flanderských tkalců po generace. Podle výzkumu profesorky Hylke Vandenbusscheové z Katolické univerzity v Lovani by tvrdý brexit bez obchodní dohody pro Belgii znamenal propuštění 42 tisíc zaměstnanců. Z toho dvě třetiny právě ve flanderské oblasti. Flandry stojí za 85 procenty celkového belgického vývozu do Británie. Podle vlámské vlády by i při uzavření jednoduché obchodní dohody Flandry čelily snížení HDP o 1,8 procenta. Je to jedna z připomínek, kolik je v sázce, zejména jedná-li se o možné povinnosti, jež ovlivní například konkurenceschopnost zemědělských produktů. Britské celní tarify na různé odrůdy hrušek by mohly dosáhnout až k 25 procentům podle toho, jak jsou plody zpracovány a v jaké části roku byly do země dovezeny.
Rizika tvrdého brexitu ale nepředstavují jen celní tarify. V ohrožení jsou možnosti přeshraničních vědeckých výzkumů nebo i efektivní spolupráce mezi britskými a unijními celními úřady, což by mohlo znamenat komplikované postupy na hranicích.
Poté co Británie odmítla unijní výzvu k obnovení přerušených jednání, visí osud vyjednávání na vlásku. Někteří z čelných představitelů EU jako například německá kancléřka Angela Merkelová stále trvají na tom, že je dohoda možná a je „v zájmu obou stran“. Británie ale musí projevit skutečnou ochotu dosáhnout nějakého kompromisu.
Rybolov krále Karla
Unie Británii mimo jiné vyčítá její neústupnost v tom, že neposkytuje dostatečné záruky spravedlivé hospodářské soutěže evropským společnostem, zejména co se týká státní podpory. Londýnu na druhou stranu vadí, že je EU rozhodnuta držet se svých práv rybolovu v britských výsostných vodách.
Belgie se toto brexitové rybářské dilema dotýká snad nejvíc. Ačkoli belgické hospodářství, a zejména jeho flanderská část, volá po brexitové obchodní dohodě, je tato země jedním z osmi pobřežních států, které usilují o udržení práva lovit v britských vodách pro své rybáře. Toto téma je zatím jednou z největších překážek v jednání.
Své nároky na rybaření v těchto vodách opírají vlámští politici o výsady, které byly tamním rybářům poskytnuty již anglickým králem Karlem II. v 17. století, aby prokázali, jak hluboko do historie jejich práva sahají. Je to jen další z příkladů, jak provázané jsou obchodní vztahy, které brexit ovlivní. Tato „Charta rybolovných výsad“, kterou zmíněný anglický vladař vydal v roce 1666, poskytuje padesáti plavidlům z Brugg v západních Flandrech věčné právo rybařit v britských územních vodách.
„Prvotní právní analýzy naznačují, že pokud nedojde mezi Unií a Británií k žádné dohodě ohledně přístupu k britskému pobřežnímu moři (12 námořních mil od břehu), bude platným právním základem stále tato charta,“ říká vlámská ministryně Crevitsová. Kdyby tento závěr vyvrátilo některé z hlubších právních posouzení, jež situaci momentálně zkoumají, Belgie by se svých práv v tomto ohledu nevzdala, tvrdí Crevitsová a dodává, že více než polovina příjmů vlámského rybolovu, tedy okolo 40 milionů eur, pochází právě z ryb chycených v britských vodách.
Luisa Santosová, předsedkyně týmu Konfederace evropských podniků (zkráceně BusinessEurope) pro jednání mezi unií a Británií, říká, že by odchod bez dohody znamenal ztrátu i základních výhod plynoucích ze vzájemné spolupráce, které jinak platí v případě obchodů s jinými mimounijními zeměmi. Například s Čínou má EU ujednání, která zefektivňují celní postupy pro osvědčené a důvěryhodné obchodníky navzdory tomu, že není uzavřená rozsáhlejší preferenční celní dohoda. „Obchodování mezi EU a Británií by bylo podstatně složitější. A pak tu jsou samozřejmě i další povinnosti, které by byly v některých případech opravdu velké. To bude mít na dodavatelské řetězce, které jsou značně provázané, tvrdý dopad,“ dodává Santosová.
Obchodní dohoda by navíc byla komplexnějším dílem než jen souhrnem jednotlivých ujednání. Poskytovala by důležitý rámec pro budoucí spolupráci. „I když bude ta dohoda velmi jednoduchá a nebude zahrnovat vše, co bychom v ní chtěli, na její základ můžeme v budoucnu navázat a dojednat, co bude třeba,“ prozrazuje Santosová. Stejného názoru je i velký počet belgických podniků: narůstající nejistota ochromuje jakékoli snahy soukromého sektoru připravit se na blížící se finální termín britského odchodu. Selhání jednání by pro některé exportéry mohlo ve výsledku znamenat neúměrně vysoká cla.
Propouštění ve zpracovatelském potravinářském průmyslu, který zahrnuje i takové belgické stálice, jako jsou čokoláda, pivo nebo mražené brambory, by byla větší než v ostatních sektorech belgického hospodářství, jak tvrdí studie Katolické univerzity v Lovani. Úplně nejvíc by pak utrpěl textilní průmysl.
Prasečí patálie
To je ale jen špička ledovce narušení celého obchodního prostředí jednotného trhu v důsledku britského odchodu. Evropská unie a Velká Británie přejdou od bezproblémového přeshraničního obchodu k celním prohlídkám, veterinárním posudkům na maso a živá zvířata a úředním procesům spojeným s DPH. Zaváděné změny budou mít různou podobu. Od těch relativně jednoduchých, jako je povinnost zažádat si v Británii o autorizační číslo pro povolený dovoz zboží, po ty složité, kdy bude potřeba vyplňovat celní dokumenty a prohlášení o bezpečnosti a ochraně zdraví.
Takže zatímco Británie vytváří v Kentu prostor pro nové vozové parky a plánuje dočasně odsunout některé povinnosti spojené s přechodem hranic ve snaze zabránit hrozbě nikdy nekončících kolon na svých dálnicích, Belgie nabírá nové celníky po stovkách a navyšuje kapacity svých přístavů.
Změny s obavami vyhlížejí i v Belgian Pork Group, největším dodavateli vepřového masa v zemi, jenž porazí 40 procent belgických vepřů. Ředitel prodeje Glenn Coolsaet říká, že jeho „superčerstvé“ výrobky jsou jedny z nejnáchylnějších na změny v tržním prostředí. Musí počítat s tím, že maso nemůže být na pultech déle než pět dní. Okolo 15 procent jeho čerstvého vývozu směřuje do Británie, kam posílá dvacet až třicet kamionů týdně podmořským eurotunelem. „Jestliže pracujete s velmi čerstvým zbožím, je každá ztracená hodina zlá,“ vysvětluje Coolsaet.
Za stávajících podmínek mohou britští zpracovatelé sídlící na jihovýchodě země, jako jsou výrobci klobás či dodavatelé šunky pro supermarkety, objednat dodávku masa z některé z vlámských poboček Belgian Pork Group a očekávat její dodání skrze eurotunel ještě týž den. „Jakmile ztratíte jeden den kvůli průtahům na hranicích, doba, kterou může maso zůstat na pultu, se zkrátí o pětinu - a to může ovlivnit i přístup zákazníků,“ říká Coolsaet. „Pokud skutečně dojde k hraničním kontrolám, bude to znamenat velká, ale opravdu velká zpoždění,“ předvídá.
Belgian Pork Group alespoň má některé importní pobočky přímo ve Spojeném království, což zredukuje případné komplikace pro spotřebitele. Ale menší společnosti mohou nová pravidla odradit od dalších prodejů do Británie v důsledku větší složitosti a extrémně nízkých rozdílů mezi náklady a prodejními cenami. Před možnými dopady varuje i Evropská komise. V červenci upozornila společnosti sídlící v EU, že „zvýšené administrativní povinnosti“ spojené s obchodováním s Británií „mohou znamenat zásadní změny v organizaci stávajícího dodavatelského řetězce“. Nedosažení dohody pak povede k „dalekosáhlým narušením“, dodává komise.
Šéf belgických producentů hrušek Marc Evrard ale zůstává optimistou a myslí si, že v rámci brexitových jednání „selský rozum nakonec vyhraje“, zatímco pozoruje, jak před ním tovární pás přepravuje tisíce lesknoucích se plodů. Jeho skupina se před deseti lety učila nově obchodovat s Čínou, takže je přesvědčen, že se změnám ve vztahu s mnohem bližším a osvědčeným britským trhem výrobci přizpůsobí daleko lépe. Nicméně dodává, že „problémem momentálně je, že nevíme, jaké změny nás vlastně čekají“.
ČLÁNKY DO MAILU