Vlastenecká korupce

Bez nového zákona o veřejných zakázkách neuspějeme

Politika je nejvyšší formou byznysu. Tak to alespoň dosud platilo v Česku – přinejmenším pro část politického spektra. Proces privatizace a přežívání státních podniků sváděly k tomu, aby politické strany bojovaly o svůj vliv i v podnikové sféře. Různí lobbisté si našli v politice své favority, jimž mohli předkládat požadavky.
Zastánce politicko-ekonomického propojení nespojuje stranická legitimace té či oné strany. Vzbouřený poslanec Josef Hojdar (ČSSD) údajně vyčítal premiéru a šéfovi strany Vladimíru Špidlovi vyklízení pozic v ekonomice. Špidlu oceňovali ti, kteří v hrázi mezi byznysem a politikou vidí základ pro vytváření transparentního prostředí, v němž není místo pro korupci. Faktem je, že hlavní názorový střet se neodehrává mezi stranami, ale přímo v nich. Zastánci férových postupů jsou bohužel stále označováni za snílky.
Není divu, že Evropská komise žádá, aby Česko přijalo nový zákon o veřejných zakázkách, který bude vycházet ze zásad transparentních výběrových řízení a odmítání jakékoliv diskriminace. Je jasné, že pokud zákon nebude, Evropská unie Čechům neumožní čerpat peníze z jejích fondů (strukturálních i kohezního). Když bruselský vyjednavač Rutger Wissels před časem vysvětloval tento postoj českým poslancům, připustil, že politici – nejen v Česku - nemají výběrová řízení příliš rádi. Mají totiž pocit, že jen zdržují realizaci různých projektů – třeba výstavby dopravních tepen. Jenže netransparentní zakázka, jak ukázal případ výstavby dálnice do Ostravy, může udělat více škody než užitku a nakonec vše zpomalit. Wissels je ovšem diplomat, a tak nepoužil další argument, který je však pro Evropskou unii klíčový: netransparentní zadávání zakázek napomáhá vytváření korupčního prostředí.
Česko má možnost začít čerpat finance z evropských fondů už od začátku příštího roku. Podmínkou je, že v něm bude platit nový zákon o veřejných zakázkách. Přitom na české schopnosti využít zmíněných financí závisí nejen realizace konkrétních projektů, ale i to, jaký bude poměr mezi našimi příspěvky a příjmy z unie. Jde o makroekonomiku i o podnikatelské prostředí – investoři a podnikatelé, ať už přicházejí z kterékoliv země, žádají transparentní výběrová řízení stejně jako Brusel.
Náměstek ministra pro místní rozvoj Petr Forman vidí v rychlém přijetí zákona vlasteneckou povinnost. Šéf regionálního výboru Poslanecké sněmovny Radko Martínek však upozorňuje, že do konce roku se to už stihnout nedá. I kdyby zákon rychle schválili poslanci i senátoři a prezident nic nenamítal, proces neskončí dříve než v prosinci. A u zákona je třeba počítat se čtyřměsíčním odkladem účinnosti, protože je nutné přijmout ještě navazující podzákonné normy. V Česku rozšířený zvyk dělat vše na poslední chvíli se může vymstít.
Ministerstvo pro místní rozvoj se ještě snaží průšvih odvrátit návrhem, aby se veřejné zakázky nějakou dobu zadávaly přímo dle manuálu Evropské unie, tak jak se to ostatně dělalo už u předvstupních fondů. Ani toto řešení však není ideální – znamenalo by neustálé změny pravidel v situaci, kdy se Česko potýká s nedostatkem odborníků, kteří budou mít financování ze strukturálních fondů unie na starosti.
Jak je vůbec možné, že Česko nezareagovalo dříve, ačkoliv pokusy tu byly? Evropsko-české fórum (investoři z pěti zemí unie) ve své letošní agendě uvedlo, že Brusel už v květnu 2002 Čechy upozornil na potřebu přijetí zákona do konce roku s tím, že na uvedení právních předpisů do praxe bude zapotřebí minimálně celý rok 2003! Jak vidět, varování nepomohlo. Že by čeští lobbisté, usilující o přízeň zdejších politiků, měli takový vliv? To bohužel nelze vyloučit, byť dalšími důvody mohou být nepořádek, nedostatek odborníků a možná i vlastenecká snaha dělat vše dle vlastního uvážení, nikoliv na základě nějakých příkazů z Bruselu.
Nedávné jednání Světové obchodní organizace v Cancúnu ztroskotalo mimo jiné proto, že rozvojové země odmítly požadavky Evropské unie, jež se týkaly rovněž zadávání veřejných zakázek. Ani my nemusíme Bruselu naslouchat. V tom případě bychom však neměli vstupovat do Evropské unie, ale do společenství oněch rozvojových zemí. A přiznat, že na moderní zákon nejsme zralí, neboť naše tržní ekonomika je ještě v plenkách.