Pokud jde o výstavy výtvarného umění, nestála letošní sezona za moc. O to více potěší, že na konec roku připravily pražské galerie hned tři velké monografické výstavy, které rozhodně stojí za vidění. Byť na první pohled nemají příliš společného, dohromady skládají zajímavý obraz českého umění 20. století.
Vojtěch Preissig (1873-1944) je znám hlavně svým grafickým dílem. Jeho umělecký záběr byl však mnohem širší a nynější výstava v Jízdárně Pražského hradu, připravená Národní galerií, je vůbec prvním pokusem o souborný pohled na jeho tvorbu.
Výstavu Karla Malicha pořádá Galerie hlavního města Prahy u příležitosti umělcových osmdesátin. Malichovy drátěné sochy ze 70. let, které připomínají oblaka energie či křehké prostorové kresby, patří v mezinárodním srovnání k tomu nejoriginálnějšímu z českého poválečného umění.
František Skála je členem skupiny Tvrdohlaví a zpěvákem vokálního tria Tros Sketos, abychom uvedli alespoň některé z jeho mnoha funkcí a titulů. Člověk by asi musel být mimořádný morous, aby jej hravost Skálových soch a objektů vystavených v Rudolfinu jednoduše neokouzlila.
Preissiga, Malicha i Skálu spojuje, jak moc se jejich dílo vymyká z dobových trendů a stylů. Bez ohledu na to, co bylo či je zrovna aktuální, si každý z nich našel svou vlastní osobitou cestu. A ty nakonec většinou bývají mnohem zajímavější a sdělnější než cokoliv jiného.
Vojtěch Preissig: Jízdárna Pražského hradu, do 30. ledna 2005
Karel Malich: Městská knihovna, do 9. ledna 2005
František Skála: Galerie Rudolfinum, do 2. ledna 2005
