Rozorané meze způsobily, že někteří majitelé se ke své půdě ani nedostanou Ač to zní neuvěřitelně, většina vlastníků zemědělských pozemků netuší, kde přesně se jejich půda či lesík v terénu rozkládají. Těch, kteří si nechali své pozemky zaměřit a vytyčit, není mnoho.
Rozorané meze způsobily, že někteří majitelé se ke své půdě ani nedostanou
Ač to zní neuvěřitelně, většina vlastníků zemědělských pozemků netuší, kde přesně se jejich půda či lesík v terénu rozkládají. Těch, kteří si nechali své pozemky zaměřit a vytyčit, není mnoho.
Uživatelé, kteří obhospodařovali zemědělské pozemky před účinností zákona o půdě č. 229/91 Sb. (před 24. 6. 1991), rozorali nejen meze, ale i důmyslnou polní cestní síť a doslova zrušili hraniční kameny a značky vymezující jednotlivé parcely vlastníků. Většina současných nájemců, přestože je vázána nájemní smlouvou, také neví, kde pronajaté pozemky přesně leží, a navíc v rozporu s nájemními smlouvami dále rozorávají nepronajaté cesty, pastviny a louky, selské lesíky, zmeliorované mokřady či nivní loučky. V krajině nezůstala často jediná mez a ani jediný strom.
Postiženo je zejména Znojemsko
Zvláště na Znojemsku podél silnice I. třídy z Brna do Znojma neuvidíte téměř jiný obraz než 100 až 150 hektarové hony bez jediného stínu a na nich monokultury jednoletých plodin nebo půl roku jen zoranou poušť. Protože Znojemsko bylo přídělovým okresem po odsunu německy mluvícího obyvatelstva, přídělci dostali do pozemkové držby již scelené parcely. Zde nebudou pozemkové úpravy nezbytné. U starousedlíků však roztroušenou půdní držbu musí vyřešit komplexní pozemkové úpravy scelením drobných pozemků s výměnou vlastnických práv, a to s ohledem na krajinu, vodní zdroje a přístupnost ke každému pozemku. Zatímní stav však nebrání tomu, aby v souladu s nájemními smlouvami byl nájemci užíván jen předmět nájmu, kterým však nejsou polní cesty. Je zřejmé, že jejich rozorávání je v rozporu s majetkovým právem a velcí nájemci tak brání vlastníkům, kteří chtějí sami užívat své vlastnictví. Zvlášť obtížný přístup ke svému majetku mají drobní majitelé lesů, tzv. selských lesíků na okraji polností nebo uprostřed nich. Většina takových přístupových cest byla svévolně zrušena a tento stav protiprávně udržuje i většina současných nájemců.
Je nutné obnovit polní cesty
K čemu je identifikace vlastnictví nezbytně nutná a potřebná? Pronajímat nebo užívat nemovitost - pozemek lze jen v zaručených hranicích, aby nebylo pochyb, že nebylo dotčeno cizí majetkové právo. Identifikace jednotlivých pozemků zaručuje pronajímatelům jejich kontrolu, ale také znalost předmětu nájmu před pronajmutím a při skončení nájmu. Identifikace pozemku zaručuje zcela bezpečně možnost vykonávat vlastnická práva a povinnosti. Bez ní to není možné. Vzhledem k možným změnám v užívání pozemků je nutno bezodkladně obnovit přístupové komunikace, kterými jsou 5-6 m široké polní cesty, které vymezují čela jednotlivých parcel. I polní cesty mají svá parcelní čísla, avšak tyto byste většinou v nájemních smlouvách nenašli. Takže nejen vlastníci se nemohou dostat na své pozemky, ale ani ostatní občané, kteří prochází krajinou coby poutníci, turisté, myslivci, přírodovědci a další milovníci přírody, nemají jak tou přírodou putovat… Velké až 150 hektarové hony právně neexistují. Přesto jsou v tomto stavu dále udržovány v rozporu se vším souvisejícím právem. O tvorbě a údržbě krajiny nelze ze strany těchto nájemců vůbec hovořit, doslova průmyslovým způsobem je krajina ničena dál, přestože užívací práva povýšená nad vlastnická, jsou přes jedenáct let zrušena.
Stát se musí postarat o hraniční značky
Nutnou nezbytností a povinností státu je postarat se o to, aby stav, který byl zaviněn komunistickou státní politikou, byl napraven. Stát musí zajistit urychlené a neodkladné provedení pozemkových úprav a osadit jednotlivé pozemky vlastníků hraničními značkami, jinak vlastníky vystavuje tomu, že jejich vlastnická práva k pozemkům budou dále zneužívána nezodpovědnými nájemci. Pokud by se skutečně v krátké době podařilo uvést stav v krajině do souladu s stavem v katastru nemovitostí v návaznosti na pozemkové úpravy, bylo by možno prohlásit naši krajinu opět za téměř pohádkovou. A o tom je i životní prostředí, když mimoprodukční funkci zemědělské půdy omezují především jejich současní nájemci.
Cena půdy vzroste
Vstupem do Evropské unie poroste i reálná tržní cena zemědělské půdy, a to až za 10 až 12násobek její současné úřední ceny. Nájemné se u zemědělských pozemků také pohybuje v rozmezí 200 až 600 eur za hektar. Jistě se uvolní i trh s půdou a nebudou se vyskytovat takové nápady sociálněpolitických inženýrů, že pronajímatel, pokud chce svou půdu pronajmout, musí tak učinit nejméně na 15 let. Pokud současní vlastníci uzavřeli, bez předběžných úvah o pozdějším nakládání s vlastním pozemkem, nájemní smlouvy na dobu určitou, měla by se tato doba pronájmu při prodeji pozemku změnit na dobu neurčitou. Omezování prodeje půdy v dnešní době stále ještě devizovým zákonem vstupem do EU skončí. Trh s půdou bude často znamenat i změnu uživatele. Někteří dědicové zemědělské půdy se rozhodnou začít hospodařit, jiní uživatelé ukončí nájem či vlastní podnikaní, takže pozemkové úpravy jsou a budou nezbytností a musí zavést v krajině půdní pořádek. Politické výmluvy na nevůli či nedostatek peněz před vstupem do EU jsou zcela liché a nezdůvodnitelné. Bez adresného určení jednotlivých pozemků je lze nazvat bezejmennými, a s takovými se do EU jít nedá.
