Zámek Úsobí sloužil jako sanatorium, squat i jako rampa pro motorkáře. O jeho koupi v dezolátním stavu neměl nikdo zájem, prodat se ho podařilo až na třetí pokus
Ze zámecké zahrady se zvedá hustý černý dým, z nádvoří je slyšet kulometná palba, vojenské auto přijíždí pro raněné. Rekonstrukci bitvy o úsobský zámek z druhé světové války můžete zažít pokaždé, když se do městysu ležícím na Havlíčkobrodsku na pomezí Čech a Moravy vydáte v květnu. Tamní Veterán klub sdružuje zhruba více než stovku nadšenců, kteří se utkávají v dramatické adaptaci, kterou do scénáře zpracoval majitel zámku Jaromír Polák a jeho synové.
Německá rodina se rychle balí a utíká ze zámku. Příslušníci Wehrmachtu se snaží zámek udržet, ale proti přesile vojáků ruské armády je boj německých okupantů ztracen. Originální přehlídka starých motocyklů a automobilů za doprovodu přestřelek, výbuchů a kouřových efektů si dokonce už našla pravidelné diváky z celého okresu. Na přípravě bojových scén, v nichž se používají dýmové granáty, bleskovice a slabý střelný prach, tráví experti více než sedm hodin. „Když Jaromír Polák zámek převzal, byl objekt v takovém stavu, jako kdyby zrovna skončila válka, tak jsme se inspirovali,“ říká jeden z účastníků dobové bitvy a zároveň spoluorganizátor akce Josef Zámečník.
Z bytu do zámku
Úsobí není zámkem, který by jeho majitel chtěl maximálně komerčně využívat. Dokonce ani při jeho pořizování neměl žádný byznys plán. Polákovi totiž bydleli před více než deseti lety v Havlíčkově Brodě v bytě panelového domu a toužili po větším. Proto nakonec rodina Jaromíra Poláka koupila zámek v Úsobí.
Podobně jako spousta dalších nemovitostí tohoto druhu se zdevastovaný objekt v devadesátých letech stal předmětem spekulací. „Taková skupina mladých chlapců zámek koupila, vybrala na to peníze, které nebyly kryté, takže se zámek ocitl v soudní dražbě. Já jsem ho ale koupil až ve třetí dražbě, protože byl v tak špatném stavu, že ho ani za ty malé peníze nikdo nechtěl. Dvě dražby musely být dokonce zrušeny pro neúčast,“ popisuje cestu k vlastnictví sídla Jaromír Polák. Úsobí s hektarovým parkem tehdy nikdo nechtěl koupit ani za necelý milion korun.
Přesto dnes rekonstruovaný zámek Úsobí nabízí veřejnosti standardní služby – od pořádání svateb přes prohlídky až po pronájem zámeckých prostor pro soukromé akce. Rytířský a erbovní sál je k dispozici pro konání slavnostních hostin, svatebčané mohou přenocovat ve čtyřech dobově vybavených apartmánech s moderním sociálním zařízením. „Původně jsem neplánoval, že by tady mělo být ubytování. Velkým problémem byla a vlastně i nadále zůstává skutečnost, že zámek je mimo hlavní cesty. Dálnice D1 je sice vzdálená pouhé čtyři kilometry, nikdo sem ale neodbočí,“ vysvětluje Polák. „Máme tu nádherné luxusní apartmány, přesto dostat sem klienty i za tu směšnou cenu, kterou nabízím – 1000 Kč za celý apartmán bez ohledu na to, kolik tam je lidí – je docela problém,“ dodává majitel Úsobí. Přilákat návštěvníky se kromě nižších cen za ubytování snaží například tím, že se na zámku nevybírá vstupné. Je dobrovolné, a pokud se je rozhodnete zaplatit, přispějete na rekonstrukci památky.
Náklady na opravy úsobského zámku se před třinácti lety odhadovaly na čtyřicet milionů korun, Polákovi zvládli uvést komplex do velmi dobrého stavu přibližně za desetinu, jak uvádějí. Dnes by si nicméně martyrium s pořízením a opravou zámku Jaromír Polák pořádně rozmyslel. „Zámek bych za nic nevyměnil, na druhou stranu jsem si jist, že bych do toho dnes nešel. Ne ovšem proto, že bych neměl odvahu, ale z finančních důvodů – recese není nakloněna podnikům, v nichž nejdříve musíte investovat a pak dlouhé roky čekat na návratnost,“ prozrazuje.
Možná už letos
Úspory nákladů při rekonstrukci má na svědomí skutečnost, že velkou část oprav udělal Jaromír Polák sám se svými třemi syny. Začali od šindelových střech: pokáceli stromy, vyrobili z nich šindele a těmi pokryli střechu. A tak dále. „Synové se tady opravdu nadřeli. V současné době tu žijeme s manželkou sami, protože každý ze synů má svůj život. Nicméně na chodu zámku se nadále podílejí, třeba organizováním svateb. Snažím se je do ničeho nenutit, ale třeba je to chytne a na zámek se jednou vrátí,“ vypráví Jaromír Polák. „V budově bývalé kovárny si jeden z mých synů dokonce udělal dílnu. Je puškař a vyrábí tam repliky nádherných křesadlových zbraní – to jsou opravdu unikátní kousky,“ podotýká.
„Přestěhovali jsme se sem půl roku poté, co jsme to koupili. Žili jsme tu mezi cementem a jiným materiálem – zámek ovlivnil rodinné vztahy. Bylo tady strašně moc práce, roky jsme nebyli na dovolené, stále se jenom pracovalo… A nakonec jsme to otevřeli veřejnosti,“ uvádí Jaromír Polák, který vlastní dílnu na výrobu nábytku. Úsobský zámek si na sebe doposud nevydělal, od letošního roku by však mohl být ekonomicky soběstačný.
Přestože se v zámku procházíte po stylově zařízených místnostech a chodbách, většina předmětů a nábytku byla zakoupena na aukcích či v bazarech. Pro některé kusy byl majitel ochoten vydat se až do Francie. „Většina zámků má vypůjčený itinerář, my máme zapůjčené pouze dvě barokní sochy, které byly na mostě. Ty mám z muzea z Havlíčkova Brodu. Důležité jsou kontakty na kvalitní a zručné řemeslníky, kterých je naštěstí stále dost. V současnosti je to tak, že zámek je úplně vybaven, já se to snažím jen zkvalitnit,“ vysvětluje Polák.
Milou součástí rekonstrukce interiérů byly okamžiky, kdy za panem Polákem přišli místní lidé a vraceli mu některé původní kusy nábytku. Ty přežily jen díky náhodě. „Jedna stará paní přišla a zeptala se, zda nechci starou pohovku - dostala ji jako dárek za služby na zámku. Na obecním úřadě se zase dochoval rozkládací stůl.“ Jaromír Polák si rovněž pochvaluje spolupráci s památkáři. „Prakticky si zcela rozumíme, protože mně šlo od první chvíle především o záchranu zámku. I já chci pro úsobskou památku to nejlepší – z vlastní zkušenosti například vím, že když se má něco rekonstruovat, tak by se měly používat materiály nejen působivé, ale i kvalitní a trvanlivé. Někdy je dobré spojit obojí, použít nový materiál a třeba ho schovat za starý, aby to nebylo vidět. Používám měď, měděné hřebíky a měděnky, které zamezují růstu mechů, čímž prodlužují život střechy. Jsou to takové drobnosti, ale mohou ušetřit statisíce korun,“ popisuje majitel zámku na Havlíčkobrodsku.
Na řadě je kostel
Jaromír Polák si zatím ze své práce na zámku užívá hlavně uspokojení. „Je to neskutečný pocit, já jsem velice šťastný, když něco dlouho vyrábím, pak si sednu a dívám se na to, jak to zapadlo do té neskutečné skládanky rekonstrukce. Na množství práce a starostí se snažím nemyslet. Když to přeženu, mám přesně to, co jsem chtěl,“ popisuje.
V rozhovoru pro Český rozhlas před lety řekl, že se necítí být novodobým zámeckým pánem. „Jsem spíše správce. Zámeckého pána bych si představoval leda tak, kdybych měl několik hektarů lesů, luk a polí.“ Jeho roli správce odpovídá, že se pokouší přilákat do zámku co nejvíc návštěvníků na různé kulturní akce. „Snažíme se do obce dotáhnout kulturu – zámek je totiž bezpochyby místní dominantou a mělo by to být i jeho poslání. Poslední víkend v červnu tu organizujeme například kulturní léto, které většinou trvá tři dny. Dorazí i tisíc lidí,“ uvádí Jaromír Polák. Zámek kromě toho během roku pořádá sérii desítek koncertů vážné hudby. Jediné, co chybí, je zájem místních, a to nejen zhruba sedmi stovek obyvatel městysu, ale i těch z blízkého okolí. „Těch přichází opravdu málo. Pro mne je to zcela nepochopitelné, že se nepřijdou podívat. Vstupné je směšné - jako cena dvou piv. Jenže když dáte třicet korun vstupné a účinkujících je čtyři až pět, tak kolikrát musíte doplácet. Prostě co akce, to ztráta,“ podotýká Polák.
„Na kopci je zbořeniště kostela. Viděl jsem přitom fotografie, jak monumentálně vypadal kdysi. A to je můj sen – kdyby se firmě dařilo, tak bych ten kostel rekonstruoval a znovu postavil,“ plánuje Jaromír Polák. „Zámek chápu jako součást obce – jinak bych za sebou mohl zavřít vrata a vykašlat se na okolí. Jenže já svoji práci chci dělat především pro lidi. Mám radost, když se někdo zastaví a zeptá se, jestli nepotřebuji nějaký kus nábytku,“ dodává. Největší radost má ale majitel Úsobí z toho, že se zámek podařilo zachránit, a přitom za několikanásobně nižší cenu, než byl původní odhad. „Když si vzpomenu na ty propadlé stropy a shnilé trámy… Nemůžu věřit, že se mně a mé rodině podařilo Úsobí zachránit vlastníma rukama.“
Historie Úsobí Díky rodu Fučikovských
Na místě zámku v obci Úsobí stála původně tvrz. Ta byla v první polovině osmnáctého století přebudována na pozdně barokní trojkřídlý jednopatrový zámek. Ve východním traktu se zachovala kaple Panny Marie, svatého Floriána a svatého Donáta, která byla dokončena roku 1758. V roce 1769 byl vybudován před zámkem nový barokní most s kamennými sochami. Tehdejší majitel panství Leopold Fučikovský z Grünhofu navíc v roce 1789 dosáhl toho, že císař Josef II. povýšil obec Úsobí na městys, kterému byl udělen městský znak a prapor.
V zámeckém parku anglicko-francouzského stylu stojí empírový skleník postavený kolem roku 1825. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn. Objekt převzala nemocnice Havlíčkův Brod a zřídila zde léčebnu dlouhodobě nemocných. Přestal se udržovat park i budova, což památka velice rychle pocítila na svém stavu – už v roce 1999 byl úsobský zámek totálně v troskách. V takovém stavu jej koupil současný majitel Jaromír Polák.
