Není snad lepší příklad, na kterém je možné hodnotit, jaký pokrok se za poslední dekádu odehrál v zelených technologiích reagujících na klimatickou změnu. Výstavbu staré a nové budovy ČSOB v Radlicích, které jsou oceněny těmi nejvyššími certifikáty úsporného stavění, od sebe dělí 12 let a obě reprezentují odpovědnou stavbu svojí doby. A jelikož banka bývá investorem, který si své peníze ohlídá, dá se očekávat, že když se rozhodne stavět ekologicky, její centrály budou zároveň i ekonomicky udržitelné. Jaký kus cesty technologie, splňující oba tyto parametry, urazily za deset let, bude věcí názoru a interpretace. Pokud má někdo pocit, že vývoj a jejich uvádění do praxe neletěl právě rychlostí světla nebo alespoň nedržel krok s naléhavostí vnímání klimatické krize, bude mít kus pravdy.
Zlato v Radlicích
Centrála v páté městské části, kam ČSOB v roce 2007 sestěhovala zaměstnance, byla právem oslavována jako výkvět šetrnosti k životnímu prostředí. Ostatně
také získala od americké instituce U. S. Green Building Council certifikát LEED Gold a banka se mohla pochlubit oceněním nejzelenější kancelářské budovy ve střední Evropě. Dům pro více než tři tisíce zaměstnanců za zhruba tři miliardy korun byl v té době skutečně průkopnický. Centrálu banky navrhl významný český architekt Josef Pleskot, který si nepotrpí na okázalost. Citlivě ji rozprostřel do Radlického údolí tak, aby zapadla do okolí. A jak postupem času vyrostly i všechny rostliny na stěnách a na střeše, splynula s ním dokonale.
Překvapí ale i vnitřní uspořádaní budovy, kde třicet procent veškerého prostoru z téměř 40 tisíc metrů čtverečních ploch je veřejně přístupných všem zaměstnancům. Společné prostory ústředí banky s kapacitou menšího městečka působí jako mraveniště, kde zaměstnanci posedí v kavárně, zevlují u vodní plochy v atriu nebo se potkají na „náměstí“. Další přístupné prostory vznikly na střeše. Ta byla jedna z prvních pobytových živých střech u nás a při pohledu z výšky na lehátka pod olivovníky zatoužíte si tu oázu zeleně se středomořským nádechem také užít.
Na střeše budovy ČSOB je vrstva zeminy o síle až 1,5 metru, celkem sem náklaďáky navezly 3,5 tisíce kubických metrů, tedy zhruba 350 plně naložených aut. Po dokončení výsadby keřů a dvoumetrových stromů sem dělníci položili 2,5 tisíce čtverečních metrů trávníku, což představuje plochu poloviny fotbalového hřiště.
Radlická banka prý nadchla mateřskou KBC v Belgii natolik, že tuzemskému vedení už při stavbách dalších budov nechala volnou ruku a některé standardy přijala za své pro celou Evropu.
Kotle netřeba
Postupem času se ČSOB rozhodla sestěhovat do Radlic i další zaměstnance. „Starou“ centrálu spojil „lávkotunel“ s novou budovou na protější straně rušné Radlické ulice. Tu tentokrát navrhoval ateliér bratrů Chalupů, který od bankéřů opět dostal požadavky na šetrnost k životnímu prostředí. Nová centrála se skládá z několika křídel a výsledkem je, že ani ona neruší a nestrhává na sebe pozornost.
Nedávno otevřená centrála je opět zeleným premiantem – dosáhla dokonce na certifikát LEED Platinum –, je proto možné procestovat skrze „lávkotunel“ časem a zamyslet nad tím, jakého jsme dosáhli v těchto dvou etapách pokroku. Vlastně jsou si obě budovy hodně podobné, tím hlavním, co je odlišuje, je především systém vytápění a chlazení. Nová banka nepotřebuje na rozdíl od starší sestry žádnou kotelnu. Některé environmentální
technologie zkrátka ještě před 12 lety neměly ekonomickou návratnost, a proto s nimi tvůrci původní budovy nepracovali. Dnes jsou dostupnější.
Například návratnost v Česku ojedinělého systému geotermálních čerpadel, který ČSOB u nové budovy využila, se pohybuje do deseti let a praxe ukázala, že vyrobené energie je tolik, že je možné ji využívat i pro starou budovu.
Do nitra země
Některými parametry se nová centrála podle Simony Kalvody, ředitelky České rady pro šetrné budovy, zařadila na českou špičku šetrného stavebnictví. Unikátním řešením je betonová konstrukce z tzv. aktivovaných betonů, která v létě chladí a v zimě zahřívá. Trubky zabudované ve stropní konstrukci jsou plněny vodou ze 177 geotermálních vrtů s hloubkou 150 metrů s celkovou délkou 26 kilometrů. V betonové konstrukci se tak v létě ukládá teplo na zimu a naopak. Přenos tepla nebo chladu do kancelářského prostoru zajišťují sálavé systémy vytápění a chlazení. V parných dnech se dům dochlazuje řízeným nočním větráním pomocí automatizovaného systému otevírání oken.
Budova vybočuje i podle Petra Vogela, experta na udržitelnost ze společnosti EkoWatt, která budově zajišťuje certifikaci LEED. „V Rakousku nebo Německu existují budovy využívající aktivované betony, ale v Česku o žádném jiném kancelářském objektu nevím,“ uvedl. „Stropy pracují podobně jako stěny v kostele a s obrovskou tepelnou setrvačností, v létě pomáhají s chlazením a v zimě zase naopak s vytápěním,“ vysvětlil princip šetrného vytápění a chlazení Vogel.
Začneme ze shora
Jestli ale něco ekologického zpříjemní život zaměstnanců nového ústředí, pak je to opět zahrada či park na střeše. Zatím sice vypadá, jako by na ní řádil obří krtek, pohled na protější budovu se vzrostlými stromy a zatravněnými kopečky dává tušit, že už za rok či za dva tu zaměstnanci najdou vítané útočiště. Právě zelené střechy jsou dnes u nás zatím tím nejkonkrétnějším tématem, které v souvislosti s debatou o tom, jak by měla lidská sídla a města reagovat na klimatickou změnu, rezonuje. A po pravdě řečeno jsou asi jedním z nejméně nákladných a nesnadněji realizovatelných opatření. Živé střechy nemusejí být hned podhoubím pro les a nemusejí unést metr zeminy. I tak dokážou ochladit střechu o 40 stupňů Celsia a jeden metr je schopen zadržet až 38 litrů vody.
Poměrně rozšířené jsou už takzvané extenzivní střechy, kdy stačí nechat plochu zazelenit trvalkami a rozchodníky. Ty pak nejsou ani náročné na údržbu. I taková střecha ale splní svoje – dokáže zabránit, aby byla další plochou, která rozpaluje budovu, zároveň umí zadržet dešťovou vodu a to je velmi důležité. Voda se potom odpařuje ze substrátu i rostlin a tím ochlazuje vzduch. Hospodárné nakládání s vodou je totiž vedle nebo spíše spolu s podporou ozeleňování čehokoliv tím hlavním pilířem, jak se bránit nastupujícímu suchu, zvyšujícím se teplotám a vzniku tepelných ostrovů ve městech. Už extenzivní střecha o mocnosti osm centimetrů dokáže zadržet více než polovinu ročního úhrnu srážek. Vodu, která steče, je potom možné zachytit v retenčních nádržích nebo biotopech, aby nekončila v kanalizaci.
Motivace, nebo regulace?
Zelené střechy jsou zároveň tím, s čím začínají pracovat komunální politici, kteří cítí potřebu s vedrem a suchem nějakým způsobem bojovat. V Brně už vypsali na ozelenění střech dotační program, ve kterém by mělo být zhruba dvacet milionů korun. V Praze komunální politici uvažují, že by pro investory povinnost vegetačních střech zakomponovali do Pražských stavebních předpisů. Vzhledem k tomu, že za západními městy máme v tomto smyslu zpoždění, je možné se podívat, jak na to šli tam. Srovnání nabízí Pavel Dostál ze společnosti Greenville. Jedním z nejstarších programů tohoto druhu byl berlínský program ozeleňování vnitrobloků mezi lety 1983 a 1996.
Průměrně byl jeden metr čtvereční podpořen částkou 19,10 eura a programem bylo zafinancováno 54 hektarů zelených střech. V současnosti v Německu finanční formu podpory využívá 32 měst nad deset tisíc obyvatel. Nejběžnější je podpora 30 až 50 procent nákladů.
V Německu pak také existuje 213 měst nad deset tisíc obyvatel, která mají v nějaké formě obsažené zelené střechy v územních plánech. Figurují mezi nimi například Berlín, Hamburk, Mnichov, nebo Drážďany. Tímto způsobem podporuje zelené střechy také třeba Vídeň, Londýn, Kodaň nebo Stockholm.
V neposlední řadě může být způsobem, jak zvýhodnit výstavbu se zelenými střechami, také upřednostňování projektů se zelenými střechami ve fázi získávání stavebního povolení. Tento přístup se velmi osvědčil v Chicagu, kde je u „zelených“ projektů zkráceno stavební řízení až na poloviční dobu v závislosti na tom, kolik zelených opatření obsahují.
Jednou z možností podpory je také sleva na dani z nemovitosti, která může být zájemci nabídnuta například při odstranění určitého procenta zpevněných ploch, respektive vybudování určitého procenta zelených střech. Využívána je také sleva na stočném.
Společná mrkev na střeše
Jedním z trendů posledních let v zahraničí jsou, podle studie Evropa a zelené střechy zpracované společností Greenville, komunitní střešní zahrady. Na společných plochách, jako jsou střechy domů, garáží nebo přístupné terasy, mohou vznikat oázy zeleně k rekreačnímu nebo produkčnímu využití. Taková střešní zahrada má stejné nebo větší ekologické přínosy pro své okolí jako běžná extenzivní zelená střecha, a navíc může sloužit jako přirozené místo k setkávání obyvatel domu. Benefitů ve formě produkce zeleniny, ovoce nebo bylinek pak požívají všichni obyvatelé společně. Komunitní střešní zahrada může vzniknout na standardním bytovém domě, ale také například na nemocnicích, domovech pro seniory nebo léčebnách jako odpočinková zóna pro trvaleji pobývající pacienty. Výjimkou nejsou ani komunitní zahrady na střechách firem, ze kterých mohou čerpat produkci například firemní kantýny.
V zahraničí je běžné, že rozhodne-li se město pro podporu zelených střech, jde nejprve obyvatelům samo příkladem. Zelené střechy tak mohou vznikat na veřejných budovách, jako jsou úřady, knihovny, školy nebo zdravotní střediska. „Pokud iniciativu nejprve vezmou za svou samotní úředníci nebo veřejní činitelé, občané takové opatření snadněji přijímají.
Předtím než v Kodani byla zavedena povinnost realizovat zelenou střechu na všech plochých střechách, byla v platnosti několik let pouze povinnost mít zelenou střechu pro veřejné budovy,“ dodává Pavel Dostál.
Jako louka na stojato
Budovy, které dnes ve městech fungují jako radiátory, lze chladit ale nejen prostřednictvím střech. O slovo se hlásí i fasády. Rozšíření zatím brání investiční a provozní náročnost, ale i v Česku už vznikají projekty, na kterých investoři spolupracují s výzkumníky z univerzit a snaží se nalézt řešení, která by byla komerčně udržitelná a co možná nejvíce „samoobslužná“. Na jednom takovém spolupracuje architekt Zdeněk Fránek. Ve Slavkově navrhl pro firmu Liko-S „živou“ kancelářskou a průmyslovou budovu, která využívá k zavlažování zelených střech a fasád zadrženou dešťovou i pročištěnou odpadní vodu. Střechy i fasády těchto budov jsou totiž zároveň i kořenovými čistírnami, které zvládnou zužitkovat i vodu využitou zaměstnanci kanceláří
a provozů. „Chlad, který z takové fasády vyzařuje, je úžasný. Naopak u skla bývá 50 a více stupňů. A ten feeling, jak se z ní vypařuje voňavá voda, která kupodivu teče přes kořenovou čistírnu ze sociálek a z kuchyně dokonale vyčištěna. Jako louka na stojato,“ dodává Fránek.
Živé střechy nemusejí být hned podhoubím pro les a nemusejí unést metr zeminy. I tak dokážou ochladit střechu o 40 stupňů Celsia a jeden metr dokáže zadržet až 38 litrů vody.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
