Štvou vás vaši podřízení, chtěli byste se jich zbavit, ale nevíte, kdo bude pracovat místo nich? Nejvyšší čas kontaktovat vlčí smečku lovců hlav.
Nebojte se, ta věta zní sice strašidelně, ale žádné krimi z toho nebude. Vlastně znamená jen to, že vám takzvaní headhunteři na dané místo seženou člověka, který přesně odpovídá popisu vašich přání - vytáhnou ho z původního zaměstnání a přivedou ho, nadšeného z nové příležitosti, do kanceláře vaší společnosti.
Headhunteři jsou v podstatě zakázkoví náboráři. Aktivně sledují trh práce, ví o všech top manažerech ve firmách svého oboru a na přání svých klientů je přetahují z jedné do druhé. V tom spočívá lov hlav. Zástupci vysokých pozic totiž většinou nad změnou práce nepřemýšlí, mají se na svých židlích dobře a nehodlají skákat do neznáma. Dostávají spoustu nabídek, volají a píšou jim cizí lidé z mnoha společností, a tak je většinou zkrátka ignorují. Úkolem headhuntera je kandidáta na nabízenou pozici takzvaně ulovit – zaujmout ho tak, aby byl ochoten vstoupit do výběrového řízení, a připravit ho na projití celým procesem.
Klíčem k úspěchu se při této činnosti stává dostatek kontaktů a široká síť vztahů, které musí headhunteři umět rychle vybudovat. A to je složitá práce. „Proto se specializujeme. Většinou neděláme nic jiného, než že firmám obsazujeme strategické pozice. Důležité je i to, že pracujeme pro více klientů naráz,“ vysvětluje rozdíl mezi headhuntingem a klasickou personalistikou jeden ze spoluzakladatelů náborové kanceláře Wolf Hunt Ivar Mesenský.
Personální agentury se obyčejně věnují i vzdělávání a rozvoji uchazečů o práci nebo pracovnímu právu. Headhunteři ne. Ti jen hledají vhodné kandidáty, ale zase na rozdíl od HR recruiterů pracují s těmi 70 procenty lidí na pracovním trhu, kteří si neprohlíží inzeráty a netouží sami od sebe chodit na pohovory. Mesenský toto jejich vzájemné postavení přirovnává ke vztahu mezi interním právníkem firmy a specializovanou advokátní kanceláří.
Chyťte manažera
V praxi proces probíhá tak, že se nejčastěji majitel nebo ředitel firmy obrátí na Wolf Hunt s přáním najít nového zaměstnance. Chce toho nejlepšího a chce to udělat diskrétně. Proto si headhunteři musí pořádně ujasnit, jaké je zadání. Získávají informace ohledně klientových očekávání a konfrontují je s realitou na pracovním trhu. „Pokud by šéf řekl, že hledá pravou ruku, tak začneme tím, že se ptáme, čeho má pro něj ta pravá ruka v nějakém horizontu dosáhnout,“ popisuje druhý spoluzakladatel společnosti Ondřej Havlíček.
Ilustruje to na příkladu firmy v těžké situaci, která hledá krizového manažera, aby jí pomohl svým nezaujatým pohledem. Může shánět někoho, kdo pomůže společnost rekonstruovat, kdo prosadí změny anebo člověka, který převezme práci ředitele, zatímco půjde na odpočinek či rozjíždět další projekt. A právě po příběhu pracovní role a důvodu jejího vzniku se headhunteři pídí. Dále se zajímají logicky o požadavky na uchazeče u tuto práci, jeho budoucí činnost a lokalitu. Pak si definují přesný profil člověka, jehož hledají. Něco jako identikit pachatele, kde se ale místo popisu nachází údaje z jeho životopisu.
„Úvodní část je analýza a poradenství spojené s přetavením cíle do konkrétní představy,“ přibližuje činnost Havlíček. Analýza oběma lovcům navíc pomáhá s vytvářením argumentů k přesvědčení kandidáta, že tato role bude zajímavým posunem v jeho kariéře. Což je v některých oborech obzvláště složité.
S tím souvisí i výběr klienta – pozice musí být natolik zajímavá, aby měla šanci úspěšné lidi přesvědčit, že jim přilepší. Lovci hlav plní v tomto případě hlavně funkci zkušených vyjednavačů a poradců. Člověk na druhé straně stolu se nesmí cítit tlačen do změny a nesmí si připadat oklamán. Otevřenost se v tomto případě opravdu vyplácí. Proto headhunteři spolupracují s manažery dlouhodobě. Například pokud zaměstnanci neuspějí jako kandidáti ve dvou výběrových řízeních, jsou prý ochotni si od Wolf Huntu vyslechnout i třetí a čtvrtou nabídku a pokusit se o ně ucházet. Samozřejmě ve vší diskrétnosti.
O vás bez vás
Pokud by se totiž rozkřiklo, že například (čistě teoreticky) obchodní ředitel Alzy hledá novou práci, rozvíří to vlny v celém českém byznysovém rybníčku. Přesuny známých jmen se dají považovat za jasné signály, že se bude dít něco velkého. A nebo se taky stane, že je potřeba vyměnit člověka, aniž by o tom věděl.
„Jednou si nás najal ředitel firmy, abychom mu pro danou společnost našli obchodního manažera,“ ilustruje situaci příkladem z praxe Havlíček. Tento úkol pánové splnili na výbornou. „Hned po tom, co jsme dokončili tenhle search a pozice byla obsazená, nás oslovil majitel firmy, že s námi byli spokojeni a teď by chtěli, abychom našli ještě náhradu za toho ředitele,“ pokračuje headhunter s příběhem. „Je to exotická situace, co má různé etické úrovně, které musíme řešit a musíme se rozhodnout, co v daný okamžik dává smysl,“ dodává.
Podobný moment je pikantní i pro protřelé náboráře, a překvapil též Ivara. Nakonec si ale členové kanceláře svou volbu sami před sebou obhájit dokázali. „Nejdřív jsme šli po důvodech a řešili jsme, jestli jsou osobní a nejde o vyřizování účtů, protože vždycky je to o lidech a o vztazích. Nechtěli jsme se stát zbraní v ruce ne úplně schopného manažera, který by nás využil k tomu, aby bez feedbacku někoho nahradil,“ popisuje Mesenský. Na základě podkladů však vyšlo najevo, že majitel společnosti dlouhodobě není s ředitelovým výkonem spokojen a tak tento dobrý muž musel tušit, co ho brzy čeká.
„Když se ředitel dozvěděl, že jsme našli člověka, který ho nahradí, tak mi volal a říkal: „Ivare, asi víte, co se u nás stalo a že jsem teď volný na trhu. Asi jste to věděl dřív než já.“ Usmíval se u toho, bral to sportovně a říkal, že jsem profík a že na mém místě by neudělal nic jiného. Nebral si to osobně a rozešli se v dobrém,“ pokračuje v příběhu Mesenský. Pro headhuntery se jeho reakce stala důkazem, že okolo sebe nenadělali moc velkou paseku.
Pracovní smlouva za půl milionu
Ročně uzavřou nižší desítky pozic, k nimž výběrové řízení většinou probíhá mnohem klidněji než toto. Za každé obsazené místo si účtují 300 až 500 tisíc korun, podobně jako jejich konkurenti. Na ceně se neodráží, zda se jim podaří najít správného člověka za týden nebo za dva měsíce, hodinová mzda nehraje roli. Nezáleží na ani na tom, jestli je headhunter sám, nebo vede kancelář o deseti členech. Cena je stejná a ročně se tímto způsobem obrat dostává až na deset milionů korun. Kancelář Wolf Huntu se skládá ze tří stálých spolupracovníků a dalších externistů, freelancerů a kontraktorů. Jejich hlavním oborem zájmu je e-commerce.
I tak jim vloni a letos tržbami zamíchaly lockdowny a uzávěry. Nejdříve se nábor krátkodobě zmrazil, protože nikdo nevěděl, co bude následovat. Poté naopak poptávka vystřelila, ale s kandidáty to bylo složité. Když totiž hledáte výrobního ředitele, nemůžete se divit, že si chce výrobu prohlédnout. A karanténa mu to neumožňovala. Kvalitní personalisté a headhunteři se vždy poznali podle toho, že vše řešili na osobních schůzkách, neexistovalo se dohadovat po telefonu. Zvali kandidáty na večeře, do kanceláří a ukazovali jim prostředí, jehož součástí se měli stát.
Virtuální potřesení rukou
Nyní se ale pomalu stává normou, že v některých oborech, jako je IT, úvodní představení probíhá formou videohovoru. O to intenzivnější je však potom druhé, osobní kolo náboru. Žádný ředitel totiž nepřijme manažera, s nímž si nepotřásl rukou a žádný zaměstnanec nenastoupí do firmy, kde nikdy nebyl.
„Stalo se to jen jednou v zahraniční firmě. Začali jsme dělat výběrové řízení před tvrdým lockdownem a během těch tří týdnů se hodně věcí změnilo. Těsně předtím, než jsme chtěli dát kandidátovi pracovní nabídku, tak přišel tvrdý lockdown,“ vypráví Havlíček. Plánovali cestu do firmy, kde měl manažer podepsat smlouvu. Jenže během té doby se zrušily lety a pozemní cesta by pro něj znamenala absolvování karantény. „Klient navrhl, že by byl ochoten pro něj poslat soukromé letadlo, což do sousední země vyšlo na 60 tisíc. Pokud by to jinak nešlo, tak to mohlo být zajímavé gesto, ale zjistili jsme, že i tak by ten člověk musel podstoupit týdenní karanténu jen kvůli jednomu setkání,“ říkají lovci. Takže se museli rozhodnout před video. Odpověď byla na obou stranách kladná a setkali se krátce potom.
Nyní budou však možná paradoxně headhunteři lovit šikovné hlavy sami pro sebe. Plánují své řady rozšířit, možná dokonce otevřít další pobočku. A tak své sítě tentokrát využijí k tomu, aby do smečky přilákali nová vlčata.
„Na trhu chceme být vnímáni jako brand, který se orientuje na těžké manažerské pozice a stát se stálicí. Myslím, že za pět let fungování už jsme dokázali, že jsme životaschopní,“ hovoří o dalších plánech Ondřej. „Headhunting je u nás mladé odvětví, v zahraničí to dělají často mnohem starší lidé, než jsme my. Reagujeme vy vývoj trhu. Náš hlavní motiv je být na pozadí přestupu manažerů,“ doplňuje ho Ivar.
