Naposledy postihl daňový spor naši konzervativní ODS, která ve svém čerstvém programovém dokumentu Země, která vítězí nabídla voličům daňové prázdniny pro mladé do 26 let. Nápad Alexandry Udženiji,která ho opsala z programu polské PiS a prosadila, schytal kritiku od ekonomičtěji uvažujících členů vedení strany Martina Kuby a Zbyňka Stanjury jako nepříliš pravicový a dost nezodpovědný přístup.
Ale popravdě tento způsob rozdávání je jen třešničkou na docela velkém dortu, který programátoři strany upekli a inspirovali se přitom i od svých dávných předchůdců, nenechajíce se zmást jejich blamáží. ODS se tak u daně z příjmu vrací ke konstruktu Vlasty Tlustého z roku 2006. Tedy k daňové sazbě 15 procent, která nahradila do té doby progresivně stoupající sazby, nicméně bez danění plateb sociálního a zdravotního pojištění placené jak zaměstnancem, tak zaměstnavatelem.
Tedy pouze z hrubé a nikoli ze superhrubé mzdy. Tlustý to tehdy doplnil ještě jednou sazbou DPH ve výši rovněž 15 procent. Říkalo se tomu hrubá mzda, a když to pak po volbách spočítal jako ministr Miroslav Kalousek, protočily se mu panenky.
O čtrnáct let zpět
Pro ilustraci si to orientačně spočítejme. Letošní příjmy státního rozpočtu z daně z příjmu fyzických osob činí zhruba 160 miliard korun. Efektivní sazba z hrubé mzdy vychází přibližně na 21 procent. Z toho lze snadno odvodit, že její snížení by způsobilo výpadek 40 miliard. Jenže příjmová daň je daní, jejíž výnos sdílí stát s obcemi a kraji. Její celkový výnos je tak necelých čtvrt bilionu a snížení navrhované ODS by způsobilo výpadek nad 60 miliard korun. Právě kvůli těmto dopadům nakonec tehdejší premiér Topolánek racionálně Kalouskovi ustoupil a kývl na zavedení superhrubé mzdy v podobě ikonické patnáctiprocentní sazby, nicméně z mnohem většího základu.
Naprostá většina daňových změn v Česku byla zbytečná, nedotažená nebo vyloženě škodlivá. Čtěte více v eseji:
Daňové reformy jsou permanentně mimo mísu
K tomu ještě připočtěme slibované snížení sociálního pojištění a další rozdávací nápady a jsme zase někde v roce 2005 a u konstruování nerealizovatelných programů. Asi jediné, pod co se podepíše konzervativní volič, je tak návrh valorizovat základní odečitatelnou položku na poplatníka, se kterou vlády nehnuly od roku 2008 a která má na svědomí citelné zvyšování efektivní sazby daně při růstu mezd.
Vypečená nadílka
Nicméně ještě více folkloristiky v daňové tvořivosti přinášejí na tuzemský politický trh naši Piráti, kteří se nás věrni svému jménu snaží oškubat, kde to jde, a na nějaké ekonomické souvislosti při tom pranic nehledí.
Jejich programovou tezí je digitalizace a zjednodušení daní. Fajn. Možná jim uniklo, že v tom zjednodušování zase opisují toho proklatého Kalouska, protože nápad na sloučení daně z příjmu, sociálního a zdravotního pojištění do jedné sazby ve výši 47 procent se zrodil někdy v roce 2007. Vypadá to logicky, nicméně jen do chvíle, kdy si uvědomíme, že existuje něco jako stropy na zdravotní a sociální pojištění. Ty sice máme nejvyšší v Evropě, tedy na čtyřnásobku průměrné mzdy, ale aspoň je máme. Což je důležité, pokud si myslíme, že by u nás měly vznikat pracovní pozice pro vysoce kvalifikované a dobře placené odborníky i při našem mimořádně vysokém odvodovém zatížení práce.
Souhlasíte se zvýšením spotřební daně?
Že je škubání těch pilných a bohatých v Pirátech jak v koze, pak jen znovu dokládá nedávný nápad piráta Ferjenčíka zdanit prodeje firem standardní příjmovou daní i po uplynutí současné tříleté lhůty, po níž se prodej obchodních podílů dále nedaní. Co na tom, že je to zcela spolehlivý způsob, jak přesunout daňové domicily do zahraničí i v případě těch firem, kterým se to dosud moc nevyplatilo. Můžete se tvářit jako kovaný středový liberál, ale ten digitalizovaný socan bude furt někde vystrkovat růžky.
Nutno dodat, že opoziční strany mají ohledně daňové tvořivosti na co navazovat a letošní vládní nadílka je obzvláště vypečená. Zvláště bizarní je zavedení zdanění výher v loteriích, což při očekávaném výnosu lze považovat za zcela zbytečné zdanění lidské radosti a je projevem tichého zoufalství při pohledu na výsledky vlastní práce při nafukování výdajové stránky rozpočtu platy státních zaměstnanců.
Bankovní bumerang
Do podobné kategorie patří i zdanění technických rezerv pojišťoven, kde sice bude jednorázový výnos pěkných pár miliard, ale do budoucna to znamená jen odliv dividend do zahraničí a oslabení úvěrových zdrojů v našem finančním systému o desítky miliard.
Podobně drastické zvýšení spotřební daně z tabákových výrobků o letošním silvestru asi nejvíce oslaví naši drobní podnikatelé z tržnice Sapa a jejich vděční zákazníci. K tomu připočtěme i tu pořád omílanou socialistickou bankovní daň, která je sice u ledu, ale pořád ne úplně pod stolem a různé paní Venezuely nám ji budou vracet jak bumerang.
A přijdou další nápady zleva. Například neúnosné zdražení bytů, které mají na svědomí příliš dlouho a příliš nízko udržované úrokové sazby, navrhuje guvernér Rusnok léčit vyšší daní z nemovitostí na druhý a každý další byt, který někdo vlastní. To se bude určitě hodně líbit. Sice ne těm, kteří tuší, že nízké majetkové daně jsou v Česku odrazem vysokých daní a odvodů z příjmu, ale takových lidí je pramálo.
Je tak prostě vidět, že v Česku chybějí politickým partajím nejen charismatičtí lídři, ale také smysl pro realitu a ekonomický background. Bylo by tak dobré s daňovými inovacemi hodně šetřit, jakkoli by to chtělo zastavit už šest let trvající nárůst daňové kvóty. Abychom se nedočkali opakování toho, že Topolánkova vláda daně citelně snížila a ta Nečasova je pod tlakem krize zase musela navyšovat.
Čtěte komentář: Národní rozvojový fond, co je to za zvíře?
Čtěte také:
Banky přislíbily sedm miliard do rozvojového fondu. Investiční potenciál je pětinásobný
ČSSD navrhuje bankovní daň jako odvod z aktiv. Očekává výnos 14 miliard ročně
Maláčová navrhne hnutí ANO bankovní daň. Na klienty ji nepřenesou, tvrdí
