Vlnky před bouří

Případů obtěžování žen bude zřejmě brzy více u soudů po celé Evropě

Jiholondýnský Croydon je jako každé jiné bezvýrazné rostoucí předměstí. Ale 31. srpna se stal svědkem největšího a potenciálně nejdůležitějšího soudního sporu ve věci sexuální diskriminace, jaký kdy Evropa zažila. Toho dne dvaačtyřicetiletá Londýňanka Stephanie Villalbaová, která dříve ve společnosti Merrill Lynch & Co. řídila oddělení privátní evropské klientely, svědčila před pracovněprávním soudem. Villalbaová žaluje Merrill Lynch za sexuální diskriminaci, neodpovídající plat a nespravedlivý vyhazov. Absolventka Harvardu, ovládající několik jazyků, byla loni v červenci propuštěna pro „nedostatečný pracovní výkon“. Villalbaová tvrdí, že byla „zastrašována, znevažována, podceňována a nedostatečně placena“. Žádá rekordní odškodné ve výši 13,5 milionu dolarů.
Merrill uvádí, že tvrzení Villalbaové „je v naprostém rozporu se svědectvími ostatních kolegyň“. Firma zdůrazňuje, že nešlo o sexuální diskriminaci – Villalbaovou totiž nahradila jiná žena, podle slov makléřské firmy „velmi úspěšně“.
Villalbaová však není jedinou britskou zaměstnankyní Merrill Lynch, která si nahlas stěžuje na sexuální diskriminaci. V červenci vyplatila banka skoro 900 tisíc dolarů v mimosoudním vyrovnání své bývalé právničce Elizabeth Westonové poté, co prý manažer firmy na vánočním večírku v Londýně obscénním způsobem komentoval její prsa a sexuální život. Společnost jakékoliv provinění v případu Westonové odmítá.
Evropané i Američané, kteří si myslí, že případy postavené na sexuální diskriminaci a obtěžování jsou čistě americkou záležitostí, by se měli pořádně zamyslet. Případ Villalba je jen posledním z řady podobných žalob proti britským zaměstnavatelům. V průběhu roku končícího 30. dubna bylo u soudů Employment Tribunals Service, jež se zabývají řešením pracovněprávních sporů, podáno 14 284 žalob kvůli sexuální diskriminaci. Ve Spojených státech bylo minulý rok Komisi pro rovné příležitosti podáno 24 362 žalob.
Jelikož je většina britských případů stažena nebo mimosoudně vyrovnána dříve, než se dostanou k soudu, mnoho právníků si myslí, že skutečný počet stížností je mnohem vyšší. „Za každým případem, jemuž věnuje pozornost tisk, jsou stovky dalších, kterým se to nepovede,“ domnívá se Joanna Wadeová, partnerka v londýnské právnické kanceláři Palmer Wade, specializující se na případy diskriminace v zaměstnání. Společností v ostatních evropských zemích se to zatím příliš nedotklo. Období klidu by však mohlo brzy skončit. Nová pravidla Evropské unie, jež vstoupí v platnost v říjnu příštího roku, poprvé definují sexuální obtěžování jako formu diskriminace. Evropské země musí vytvořit právní či administrativní orgány k prosazování rovného zacházení na pracovišti a zrušit omezení na výši pokut v těchto případech. Zaměstnavatelé jsou vyzýváni k přijetí opatření, která diskriminaci zabrání. Změny jsou postaveny na pravidlech z roku 1997, podle nichž musely evropské země do roku 2001 přesunout důkazní břemeno v případech sexuální diskriminace ze zaměstnanců – jako je tomu v USA – na zaměstnavatele. „To bude mít obrovský dopad na praktiky zaměstnavatelů,“ prohlašuje James A. Passamano, bývalý vysoký úředník americké Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání (EEOC) a hostující profesor evropského práva na houstonské právnické škole South Texas College of Law.
Evropanům stačí pohled přes kanál La Manche, aby viděli, co je čeká. Velká Británie jako první v unii zrušila strop odškodného v případech diskriminace již v roce 1993. Poté v roce 2001 přesunula důkazní břemeno ze zaměstnance na zaměstnavatele. „Tyto spory se ve Velké Británii rychle šíří – evropské firmy jsou naivní, pokud si myslí, že se jich zvyšující se vlna nedotkne,“ prohlašuje Gina M. Higginsová, ředitelka newyorské společnosti Marsh, specializující se na globální rizika a pojišťovací služby. „V průběhu příštích pár let se v Evropě s těmito případy roztrhne pytel.“

„Staré báby jako vy.“

Prozatím se mediálně známé případy týkají velkých investičních bank a právnických firem z londýnské finanční čtvrti City. Většina žen, jež podaly žaloby, pracovala na vysokých místech, takže šesticiferná odškodnění odpovídají jejich vysokým platům. V dubnu pracovněprávní soud rozhodl, že skleněný strop v londýnské právnické firmě Sinclair Roche & Temperley zpomalil kariéru vysoce postavených právniček Sian Heardové a Sian Fellowsové, a přiznal jim odškodné 1,7 milionu dolarů. Ve svém svědectví ženy popsaly mužské prostředí ve firmě, která se proti rozhodnutí odvolala. Podle nich jeden z ředitelů řekl dalším zaměstnankyním, že by měly být propuštěny, aby „bylo možné nabrat nějaké hezčí zájemkyně, místo takových starých bab, jako jste vy.“ Tento případ byl odeslán k pracovněprávnímu odvolacímu soudu k dalšímu projednání.
Londýnské finanční firmy čelí největšímu počtu případů. Jedním z důvodů může být fakt, že bankéřky, pojišťovací expertky, obchodnice a analytičky podle údajů britské Komise pro rovné příležitosti (Equal Opportunities Commission) vydělávají v průměru o 43 procent méně než jejich mužští kolegové. Eurostat míní, že britské ženy pracující na plný úvazek vydělávají v průměru o 21 procent méně než muži, zatímco v ostatních zemích Evropské unie je rozdíl šestnáctiprocentní.
Šestačtyřicetiletá Liz Pullenová například pracovala jako regionální manažerka ve francouzské společnosti pro odpadové hospodářství Onyx Environmental Group. Po restrukturalizaci firmy Pullenová zjistila, že její dva kolegové dostali více než dvojnásobné odstupné ve srovnání s jejím. Zažalovala tedy Onyx u britského pracovněprávního soudu. Tam zjistila, že kolegové vydělávali sto sedm tisíc dolarů ročně, zatímco ona jenom osmdesát. „Nemohla jsem tomu uvěřit,“ rozčiluje se Liz Pullenová, „Vždy jsem si myslela, že když děláme stejnou práci, tak můj plat odpovídá tomu jejich.“ Soud rozhodl v její prospěch a ona očekává vysoké odškodné. Mluvčí firmy Onyx uvedl, že společnosti prosazuje politiku rovných příležitostí pro všechny a že „se rozhodnutím soudu zabývá.“ Dalším velkým tématem pro britské ženy je nedostatek předpisů podporujících děti a mateřství. V červenci podalo dvanáct letušek žalobu na British Airways. Letecká společnost je prý postihovala za to, že po návratu z mateřské dovolené pracovaly jen na částečný úvazek. Aerolinky obvinění ze sexuální diskriminace odmítají. Rozsudek je očekáván na podzim.
Někteří britští kritici tvrdí, že po odstranění stropu odškodného se stále více žen soudí při jakémkoliv náznaku problému. „Počet případů roste a částky jsou, upřímně řečeno, opravdu pošetilé,“ myslí si jeden londýnský právník specializovaný na otázky zaměstnání. Jeho názor však jiní zpochybňují. „Pokud žena podá žalobu, aniž by měla dostatečné důkazy, podstupuje riziko, že zaplatí až dvacet tisíc dolarů penále,“ říká Caroline Slococková, vedoucí britské Komise pro rovné příležitosti.

"Útoky a bití."

V kontinentální Evropě je pro ženy složité soudní proces vůbec zahájit. „Aby mohl někdo ve Francii podat žalobu kvůli sexuálnímu obtěžování, musí prokázat, že ho to nějakým způsobem pracovně či emocionálně poškodilo,“ prohlašuje Marie-Hélène Fournier-Gobertová, odbornice na pracovní právo u pařížské právnické firmy Barthélémy et Associés. „Ojedinělý pokus někoho políbit či sexistická poznámka se za sexuální obtěžování nepovažují,“ dodává Fournier-Gobertová. Američané považují takové rozlišování za znepokojující. „Francouzskou definici sexuálního obtěžování by Američané nazvali pojmem útoky a bití,“ tvrdí Michael Rubenstein, jeden ze šéfredaktorů londýnské publikace o rovných příležitostech Equal Opportunities Review, který sepsal kodex Evropské komise o opatřeních, jež mají zabránit sexuálnímu obtěžování na pracovišti.
Jedno z nejvyšších francouzských odškodnění dostal muž. Poté, co prý na služební cestě obtěžoval dvě kolegyně, přišel tento zaměstnanec internetové firmy o práci. Zažaloval zaměstnavatele za neoprávněné propuštění a loni vysoudil odškodné 616 tisíc dolarů. Příklad Florence Buscailové, jež se ve stejném roce soudila s IBM France kvůli sexuální diskriminaci, vypadal jinak. Technička tvrdila, že ji firma vynechávala při povyšování a že měla o třicet procent nižší plat než její mužští kolegové, a vysoudila třicet sedm tisíc dolarů. IBM France se k tomu odmítla vyjádřit.
Podobná situace panuje také v Německu, i když legislativa zakazující sexuální obtěžování na papíře existuje už od roku 1994. „O zákonu však mnoho lidí neví,“ uvádí Kathrin Zippelová, profesorka na bostonské Northeastern University, která píše knihu o sexuálním obtěžování v EU. „Asi osmdesát procent žalob z několika set případů sexuálního obtěžování u německých pracovněprávních soudů podali muži.“ Jsou to právě ti muži, kteří byli obviněni ze sexuálního obtěžování a potrestáni zaměstnavatelem. V žalobě většinou žádají zpět svůj plat nebo původní místo. Zippelová míní, že většina německých žen jde k soudu až po ztrátě zaměstnání. „Ženy nevěří, že by jejich zaměstnavatelé, odbory řízené muži či soudy mohly být na jejich straně,“ dodává Zippelová.
Důvod je zřejmý. Jen málo z již tak nízkého počtu žalob podaných v Německu ženami skončilo úspěchem. Navíc i v takovém případě odškodné jen málokdy stálo za námahu spojenou s podáním žaloby. Podle Zippelové dostala v roce 1995 žena, které její nadřízený sahal na prsa v přítomnosti svědka, odškodné ve výši 616 dolarů. V roce 2000 dostala žena, které nadřízený sahal mezi nohy a na prsa, odškodné 3700 dolarů.
Některé evropské firmy se už snaží sexuální diskriminaci omezit. Patrick Thiebart, odborník na pracovní právo z pařížské právnické firmy Caubet Chouchana Meyer, uvádí, že společnosti jsou znepokojeny možnými dopady nové evropské legislativy a „stále častěji žádají o přezkoumání svých zaměstnaneckých předpisů a o pomoc při zavádění opatření, která by měla obtěžování zabránit“. Německý strojírenský gigant Siemens používá v posledních čtyř letech program zaměřený na povyšování všech skupin a národností, zejména žen. Dnes je mezi manažery a „kvalifikovanými odborníky“ celkem sedmnáct procent žen, což je oproti minulosti zlepšení. „Děláme to, protože je to pro nás výhodné z obchodního hlediska. Když potřebujete vyřešit nějaký problém a díváte se na něj očima bílých německých mužů, pravděpodobně se vám ho vyřešit povede. Pravděpodobnost úspěchu je ale větší ve skupině, kde každý pochází z jiného prostředí,“ tvrdí Peter Ramm, ředitel pro mezinárodní sociální politiku z oddělení lidských zdrojů Siemensu.
Přesto je těžké změnit dlouho zakořeněné přístupy. Velká většina evropských firem se na nárůst počtu soudních případů kvůli sexuální diskriminaci dívá spíše s udiveným pobavením. Jeden londýnský právník z velké mezinárodní právní společnosti k tomu říká: „Když svým evropským kolegům vykládám o sexuální diskriminaci, lezou jim oči z důlků.“ Pokud se přes ně příští rok přežene vlna žalob, určitě se brzy probudí.

Boj se sexismem v londýnské City Významné ženy začínají zpochybňovat maskulinní kulturu, která panuje v londýnském finančním sektoru

Případ: JULIE BOWEROVÁ VS. SCHRODER SECURITIES (součást Citigroup)
Žaloba: Analytička cenných papírů dostala o hodně menší prémie než její mužští kolegové, bylo jí bráněno v postupu, její šéf o ní v e-mailu napsal: „Měla rakovinu, byla na obtíž a teď je těhotná.“
Stav: Předloni vysoudila 2,5 milionu dolarů, což je dodnes nejvyšší odškodné.

Případ: STEPHANIE VILLALBAOVÁ VS. MERRILL LYNCH
Žaloba: Bývalá šéfka evropského privátního bankovnictví vydělávala méně než její mužští kolegové, byla svým šéfem znevažována, když jí při obchodní cestě přikázal, aby servírovala nápoje a sedla si na místo letušky.
Stav: Případ pokračoval 31. srpna. Žádá rekordní odškodné ve výši 13,5 milionu dolarů.

Případ: ARIANNA McGREGOR-MEZZOTEROVÁ VS. BNP PARIBAS
Žaloba: Po návratu z mateřské dovolené byly této původem italské šéfce radikálně seškrtány prémie a omezeny pravomoci.
Stav: Soud jí dal za pravdu v červnu. Výše odškodného bude stanovena v září. BNP se odvolala.

Případ: ELIZABETH WESTONOVÁ VS. MERRILL LYNCH
Žaloba: Tato právnička prý byla terčem nevyžádané sexuální pozornosti a obscénních poznámek ze strany nadřízeného právníka.
Stav: Vyřešeno mimosoudním vyrovnáním ve výši téměř 900 tisíc dolarů v červenci. Merrill Lynch žádné zavinění nepřipouští.

Případ: SARAH COLLINSOVÁ VS. TARLO LYONS
Žaloba: Jedna z partnerek přední právnické firmy byla vyhozena jen pár hodin poté, co oznámila své těhotenství. Jeden z nadřízených ji nazval komunistkou. Další jí řekl, že „ženy by měly pracovat v poli a ukázat, že na to mají“.
Stav: Urovnáno v březnu, částka nezveřejněna. Firma žádné pochybení nepřiznala.

Pramen: Britské pracovněprávní soudy, BusinessWeek

Platová propast V Evropě vydělávají ženy pracující na plný úvazek méně než muži.
Rozdíl v platech*

• Velká Británie 21 %

• Francie 16 %

• Německo 21 %

• Itálie 6 %

• Norsko 17 %

• Švédsko 18 %

• Průměr EU 16 %

* Hodinová mzda žen ve věku 16-64 při práci na plný úvazek v porovnání s muži
Pramen: Eurostat

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Irena Vičarová, www.LangPal.com