Přehotelovaná metropole nabízející levné ubytování je problém pro celé Česko. Nastavuje laťku tak nízko, že jí regiony nemohou konkurovat
Česko bylo po pádu železné opony klasicky „podhotelovanou“ zemí. Jenže mělo dvě podstatné výhody – nejhezčí velké evropské město na západ od Paříže a na sever od Alp a památkami požehnaně obdařené území, které nebylo poničeno druhou světovou válkou. Navíc vklíněné do Německa, tedy nejsilnější evropské ekonomiky.
Přinejmenším o Praze se dá říci, že následná reakce nabídkové strany, měřená růstem počtu hotelových pokojů i turistického devizového inkasa, byla v celosvětovém měřítku mimořádná. Česká metropole má dnes podle statistik více hotelových pokojů než Vídeň při polovičním počtu obyvatel. Těžko dnes najdete „přehotelovanější“ město v Evropě. Důsledek? Nikde jinde průměrné tržby za pokoj nejsou tak nízké jako v Praze.
Mikroekonomicky, avšak docela logicky vzato to musí mít silné a značně nepříjemné dopady na zbytek republiky. Praha totiž nastavuje velmi nízký „benchmark“ při nikterak nízkém servisním standardu.
Podstatnou část České republiky zvládnete „obstarat“ jednodenními výlety z Prahy.
Vzhledem k jejím přebytkům levného ubytování tak těžko najdete lokalitu, kde by chtěl turista platit taxy obvyklé všude jinde v Evropě. Venkovský, byť mimořádně kvalitní hotel či penzion musí připadat cizinci ve srovnání s hlavním městem nepřiměřeně drahý. Investiční a provozní náklady totiž turisty zcela pochopitelně nezajímají.
Dokud nebude mít Česko dostatek vnitřní poptávky po kvalitní turistické kapacitě na venkově, bude Praha představovat pro zbytek země problém. Můžeme dokonce hovořit o „sdílené mizerii“. Samotný fakt, že Praha nabízí mezi turisticky významnými evropskými destinacemi jedny z nejnižších cen za nocleh, snižuje investiční přitažlivost podobných projektů všude v republice, pokud jejich financování nezajišťují dotace.
Hlavní město s přebytkem kapacit a zoufale nízkými hotelovými sazbami – ve srovnání se zbytkem Evropy – nezajistí návratnost kapitálu investorům, kteří přišli „jako poslední“.
A nedaří se to ani v mnoha jiných českých a moravských lokalitách. V Krokonoších třeba o cedule „Na prodej“ zakopáváte na každém kroku.
Kdo investoval do hotelového pokoje ve vnitřní Praze někdy kolem let 2006 až 2007 a chtěl mít čtyřhvězdičkový standard, zaplatil včetně akvizičních a rekonstrukčních nákladů něco kolem tří až pěti milionů korun za pokoj. Přeměna na garsoniéru s kuchyňským koutem něco stojí, tak kolem čtvrt milionu.
Tržní cena garsoniéry však dnes není ani poloviční, takže ztráta kapitálu pražského hotelového boomu bude pravděpodobně pro „pozdě“ příchozí 100 procent. A zřejmě i bankéři se budou muset na téhle mizérii finačně podílet.
V žádném případě to neznamená, že byste se měli na přehřátou nabídku ničící ceny ubytování v Praze zlobit. „Kreativní destrukce“ v hotelových kapacitách hlavního města bude znamenat nejtvrdší důsledky pro samotné investory. Jelikož hledání rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou potrvá léta a spolu s ním i nízké ceny, dá se jich využít pro vytvoření vlastního byznysu.
Z hlediska podnikatele v oboru navíc Praha svou sebedestrukcí přece jen nějakou poptávku vytvořila. A bylo možné spoléhat se na „nepřehřáté“ trhy ve Vídni, Krakově, Katovicích, Linci, Pasově, Mnichově, Drážďanech, Bratislavě a jinde v okolí. Odepíšete-li Prahu, odkud by přišel ten byznys?
Ostatně ve kterém velkém evropském městě můžete strávit tak hezký víkend za tak málo peněz jako v Praze? Neblamujte se, žádné takové neexistuje. (Více čtěte na straně 18.) l
Pokojů jako v moskvě
Praha byla v roce 2012 nejlevnějším městem podle žebříčku PWC 2013 s průměrnou sazbou za pokoj 73,62 EUR
470 Praha
33 000
Paříž
1550
80 000
Řím
470
40 000
Petrohrad
135
16 800
Moskva
147
37 000
stabilizovaný přítok Zahraniční cestovní ruch (inkaso v mld. Kč)
Zdroj: ČNB
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK • zamecnik@mf.cz
