Řádění tsunami znamená i velkou ekonomickou tragédii
Z hlediska celosvětové ekonomiky se nic strašného neděje, hlásají analytici. Vánoční řádění tsunami v jihovýchodní Asii nezničilo průmyslovou infrastrukturu. Cestovní kanceláře spoléhají na rychlou obnovu turistického ruchu. Když nebude možné poslat turisty do postižených míst, najdou se jiné oblasti, jež je rády přijmou. A to třeba i v Thajsku či Indonésii, které patří mezi nejvíce zasažené země. Světové pojišťovny nezkolabují, protože obyvatelé postižených míst jsou stejně chudí a ani nebyli pojištěni.
Za těmito informacemi se však skrývá skutečný rozsah tragédie, která má i obrovské ekonomické dopady. Dokonce i Thajsko, jehož národní hospodářství jako celek na tom nemusí být v příštích měsících špatně, předpokládá, že obnova turistické infrastruktury bude trvat rok. Pro chudou Srí Lanku znamenal cestovní ruch naději, že se konečně začne vzpamatovávat z následků dlouhé války. Nyní přichází zoufalství.
Lepší by bylo umřít.
Vlny tsunami likvidovaly místní zemědělství. O obživu přišli rybáři. Práci ztrácejí obchodníci, kteří nabízeli své zboží a služby turistům. Ve světových sdělovacích prostředcích bylo možné zaznamenat děsivou větu z úst obyvatel různých zemí regionu: „Bylo by lepší, kdybychom zemřeli i my.“
Zemětřesení usmrtilo desetitisíce lidí. Miliony zůstaly bez přístřeší, jídla, vody. Mnozí z relativně méně postižených lidí ztratili zdroj obživy. Hospodářské vazby se rozpadly. Tuto skutečnost nemohou strohá čísla ze světových statistik zachytit.
Světové korporace, ať už působí v cestovním ruchu, pojišťovnictví či letecké dopravě, musejí tvrdit, že je tragédie nezasáhla. Jinak by začaly klesat akcie těchto firem na burzách. Že přiznat slabost se v dnešní světové ekonomice nevyplácí, vědí i asijské země. Thajsko se prezentuje tím, že dočasné oslabení cestovního ruchu vykompenzuje stavební boom. Akcie firem, které se budou podílet na obnově, půjdou nahoru. To se týká například i ocelářů či lodní dopravy. Následuje argument, že tato odvětví poženou nahoru celou ekonomiku. To ovšem spíše ukazuje na zvrácenost existujících hospodářských ukazatelů, jakým je třeba růst hrubého domácího produktu. Je ekonomickým přínosem to, když se něco musí znovu stavět od základů? Z hlediska státních rozpočtů je nutné počítat spíše s náklady: na zajišťování přístřeší a obživy pro postižené, ale posléze třeba i na budování varovného systému před tsunami, který v oblasti Indického oceánu zatím neexistuje.
V thajské ekonomice se peníze na budování najdou. Na Srí Lance to bude problém.
Záleží na ochotě turistů.
Ne všichni souhlasí s tvrzením, že se cestovní ruch rychle vzpamatuje. To záleží na ochotě turistů vydat se tam, kde vlny tsunami řádily. Převládá přesvědčení, že cestovatele odradí spíše teroristické útoky než přírodní katastrofy. Zaznívá však i zcela opačný názor. „Turisté mají obrovský strach z přírodních katastrof,“ říká šéf rakouské turistické asociace Joseph Reitinger-Laska (citace agentury Reuters). Dokonce větší než z teroristických útoků, dodává.
Skutečností je, že úder tsunami přišel ve velmi nevhodnou dobu. Leckde se očekával další nápor turistů na přelomu roku. A tsunami je další tragédií, jichž se v posledních letech nevyskytuje málo: po 11. září 2001 následovaly nemoci SARS, ptačí chřipka, atentáty na ostrově Bali a v některých místech také ozbrojené nepokoje. Co přijde příště?
Loňský rok byl přitom v Asii rokem turistiky. Asijsko-pacifický region do Vánoc navštívilo více než 300 milionů turistů. Cestovní ruch se významně podílí na hrubém domácím produktu jednotlivých zemí - šesti procenty v Thajsku, sedmi v Malajsii a dvaceti na Maledivách. Na Srí Lance je to pět procent, jenže turistika tam táhla i vzestup dalších odvětví. Proto mohou být dopady pro tuto ostrovní zemi nejhorší.
Odvětví cestovního ruchu každopádně čekají změny. Dosud byly největším hitem ubytovací kapacity přímo na břehu moře. Takový luxus si mohli dovolit opravdoví boháči. „Příště lidé řeknou: ne, děkujeme. Chci hotel alespoň kilometr od oceánu, a pokud možno na kopci,“ tvrdí Reitinger-Laska.
2004: Rekordní škody.
Přední světová zajišťovna (pojišťovna pojišťoven) Munich Re odhaduje celkové ekonomické škody způsobené oceánskými vlnami na více než deset miliard eur. Pojišťovny z toho budou hradit jen menší část. Munich Re ovšem upozorňuje, že uvedená částka je pouhou desetinou všech škod, které loni způsobily přírodní katastrofy, byť řádění tsunami si vyžádalo daleko nejvíce lidských obětí.
Z hlediska pojišťoven napáchaly největší škody hurikány v karibské oblasti a ve Spojených státech. Ještě nikdy v historii nebyly náklady pojišťoven kvůli přírodním katastrofám tak vysoké jako v roce 2004. Není divu, že právě Munich Re opětovně vyzývá k boji proti klimatickým změnám, i když tsunami přímo s globálním oteplováním nesouvisí.
