Český novinář a nakladatel Václav Matěj Kramerius výrazně přispěl k rozvoji českého jazyka a literatury na přelomu 18. a 19. století. Vydával c. k. vlastenecké noviny a od roku 1790 vedl vlastní nakladatelství Česká expedice.
Dobrozvěst – časopis ke čtení užitečnému a kratochvílnému.
Městská knihovna v Praze
Jedním z úkolů, které si vytkli první národní buditelé koncem 18. století, bylo dát Čechům do rukou česky psané knihy a noviny s jiným než náboženským obsahem. Tohoto úkolu se nejlépe ujal klatovský rodák Václav Matěj Kramerius.
Ve vlastním nakladatelství Česká expedice vydával knihy naučné i humoristické a byl rovněž autorem prvních c. k. vlasteneckých novin. Ty dosahovaly tak vysoké jazykové úrovně, že je i František Martin Pelcl, profesor katedry české řeči na pražské univerzitě, doporučoval jako zdroj správné spisovné češtiny.
Od Neuberga k Schönfeldovi
Václav Matěj Kramerius se narodil roku 1753 v Klatovech v rodině krejčovského mistra Augustina Krameria. Vystudoval místní jezuitské gymnázium a roku 1773 odešel do Prahy, kde absolvoval dvouletou filozofickou nástavbu. Zapsal se i na práva, studia ale nedokončil.
Prostřednictvím přítele Josefa Dobrovského získal místo knihovníka, opisovače a domácího knihtiskaře u vlasteneckého šlechtice Jana Františka Neuberga, v jehož službách zůstal do roku 1784. Záhy se vydal i na spisovatelskou dráhu a vytvořil překlady několika děl z doby josefínského osvícenství. Vydal také sbírku básní s názvem Noví čeští zpěvové pro krásné pohlaví ženské, která se však nedočkala většího ohlasu.
Roku 1785 se stal faktorem v pražské tiskárně Johanna Ferdinanda Schönfelda a od roku 1786 se zde podílel i na přípravě česky psaného týdeníku – Schönfeldských císařsko-královských poštovských novin.
Start České expedice
Roku 1789 se ale Kramerius se Schönfeldem ve zlém rozešel a začal vydávat vlastní c. k. pražské poštovské noviny, o dva roky později přejmenované na c. k. vlastenecké noviny. Oproti jiným periodikům měly pevně dané rubriky a poprvé se v nich objevily také komentáře ke zprávám a náznaky reportáží.
VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS (1753-1808)
Narodil se 12. února 1753 v Klatovech v rodině krejčího. Po studiích na jezuitském gymnáziu s filozofickou nástavbou začal pracovat jako knihovník u Jana Františka Neuberga v Praze a později vedl noviny Johanna Ferdinanda Schönfelda. Roku 1789 se osamostatnil a začal vydávat Krameriusovy c. k. pražské poštovské noviny. Roku 1790 založil v Praze nakladatelství Česká expedice. Zemřel 23. března 1808.
Roku 1790 založil Kramerius v Michalské ulici v Praze nakladatelství Česká expedice, které se na konci 18. století stalo jedním z hlavních středisek české měšťanské inteligence. Sňatkem s Jenoféfou Herciriusovou, dcerou zámožného pražského zlatníka, navíc získal značné jmění, takže podnik postupně rozšířil na velký vydavatelský, nakladatelský a knihkupecký dům, ke kterému roku 1795 připojil i tiskárnu. Sídlo České expedice se téhož roku přestěhovalo do Husovy ulice.
Pro zábavu i poučení
Kramerius vydával literaturu všech žánrů, hlavně zábavnou a naučnou. Za zmínku stojí například kniha se sáhodlouhým názvem „Večerní shromáždění Dobrovické obce aneb Prospěšná naučení, vedle kterýchž jedenkaždý všemu dobrému se poučiti, před mnohou škodou vystříhati i také o rozličných na světě pamětihodnostech známosti nabýti může“. V ní sedlákům srozumitelnou formou vysvětloval jejich základní práva a povinnosti, poučoval je o výchově dětí a upozorňoval na nesmyslnost některých pověr.
Roku 1800 získal Kramerius pražské měšťanské právo. Díky němu mohl konečně koupit dům U Tří stříbrných růží v Husově ulici, kde byla Česká expedice do té doby pouze v nájmu.
Pokračování se nekoná
Po Krameriově smrti roku 1808 se řízení podniku na čas ujala vdova Jenoféfa. Vydávání vlasteneckých novin i vedení České expedice ale brzy převzal syn Václav Radomil. Jeho významným edičním počinem se stala především knižnice Nové české divadlo, věnovaná původním i přeloženým divadelním hrám. Kromě toho vydával také časopisy Dobrozvěst a Čechoslav.
Otcových úspěchů však ani zdaleka nedosáhl a již roku 1824 byl nucen Českou expedici spolu s vydavatelským oprávněním na české noviny a další periodika prodat Jakobu Schönfeldovi. Sám pak pracoval jako korektor a typograf v různých tiskárnách. Zemřel roku 1861 v chudobinci U Milosrdných sester v Praze na Karlově v naprostém zapomnění.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Klatovský deník, Český rozhlas
