„Informace, které jsou orgány krizového řízení využívány pro přípravu na
krizové situace a jejich řešení, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit
připravenost na krizové situace nebo účinnost krizových opatření… se
neposkytují.“ Tak zní nové ustanovení paragrafu 38a, který chce ministerstvo
vnitra do zákona vložit. Úřadům by se tak rozšířila možnost na některé otázky
veřejnosti neodpovídat.
Poskytnutí způsobilé ohrozit
Úředníci přitom mají už dnes několik možností, jak informace o krizovém řízení neposkytovat. Mohou informaci převést do tajného režimu nebo ji podle krizového zákona označit jako „zvláštní skutečnost“ či ji podle zákona o svobodném přístupu k informacím vymezit jako informaci „přímo ohrožující účinnost bezpečnostních opatření“. Jenže ke všem těmto krokům je třeba zdůvodnění a hlavně práce navíc. Ministerstvo chce dát novelou úředníkům do ruky zbraň, díky níž by mohli poskytnutí informace odmítnout mnohem častěji.
„V rámci úvah o vyřízení žádosti o poskytnutí informací bude orgán krizového
řízení vždy posuzovat, zda je poskytnutí těchto informací skutečně způsobilé
ohrozit uvedené chráněné zájmy a zda je z důvodu zajištění bezpečnosti státu a
ochrany práv třetích osob nezbytné přistoupit k omezení práva na informace,“ uvádí
ministerstvo vnitra v důvodové zprávě k novele. Podle ministerstva současné
znění informačního zákona „nenaplňuje požadavky na ochranu citlivých informací,
zejména se vztahujících k bezpečnostním opatřením“.
Novela krizového zákona obsahuje i další snadno zneužitelný paragraf. Nově
by vláda mohla libovolně prodloužit některé lhůty, což by mohlo dopadnout právě
i na žádosti o informace, které za normální situace musí úřad zodpovědět do 15
dní.
„Veřejná sféra hluboce nesnáší zvědavost občanů a dělá proti tomu všechno
možné,“ komentuje snahy o omezení práva na informace jeden z autorů
informačního zákona a pražský informační ombudsman Oldřich Kužílek. Podle něj
se ministerstvo vnitra v posledních dvou letech soustavně snaží omezit v Česku
právo na informace.
Obstrukční žádost o informace
Předchozím ministerským pokusem je novela informačního zákona, která už rok
leží v Poslanecké sněmovně. Jejím hlavním cílem je „poskytnout povinným
subjektům přiměřenou možnost obrany proti zjevně obstrukčním žádostem o
informace“.
Ministerstvo v ní navrhuje, že povinný H subjekt bude moci poskytnutí
informace odmítnout zejména, pokud je cílem žádosti způsobit buď „nátlak na
osobu, jíž se týká požadovaná informace, nebo způsobit nepřiměřenou zátěž
povinného subjektu“.
V návrhu se obecné pojmy „nátlaku“ a „nepřiměřeného zatížení“ nekonkretizují a ani není zřejmé, proč ministerstvo dopsalo do návrhu slovo „zejména“, které prakticky umožní úředníkům odmítat žádosti o informace od občanů, aniž by muselo nutně jít o nátlak nebo nepřiměřenou zátěž.
Nově by povinný subjekt rovněž měl moci žádat zaplacení zálohy na úhradu
nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáním informací. Ministerstvo také
navrhuje prodloužení některých lhůt jako například lhůty pro rozhodnutí o
odvolání, která se zdvojnásobuje na 30 dní. Účelem práva na informace je přitom
co nejrychlejší vyřízení žádosti, informace poskytnutá za měsíc už může být
bezcenná.
Kromě této novely předložilo ministerstvo vnitra vládě další novelu
informačního zákona. Transpozici evropské směrnice ale využilo k výrazným
změnám. V prvé řadě nově definuje povinné subjekty vyčerpávajícím výčtem, který
sice vychází z aktuálního stavu judikatury, ale zavádí řadu nových pojmů a kvůli
tomu bude například podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
„nesrozumitelný a bude činit aplikační potíže“.
Na výslovnou žádost kancléře prezidenta republiky Vratislava Mynáře, který
se musel v minulosti vypořádat například s žádostmi o informace o svém platu,
ministerstvo vnitra do novely navíc zakotvilo změnu v odvolacím řízení a v
řízení o stížnosti. V případě Kanceláře prezidenta republiky by o odvolání či
stížnosti při poskytování informací už neměl rozhodovat nezávislý ÚOOÚ, ale
ten, kdo stojí v čele povinného subjektu, tedy v tomto případě Vratislav Mynář.
