V naší gastronomické ročence nenajdete restauraci, kde by vám před servírováním jídla nepřinesli na stůl karafu s vodou. Nikoho to nepřekvapí. Co je obyčejnějšího než ta čirá, bezbarvá tekutina, která je všude kolem nás. Tedy spíše doposud bývala.
Posledních pár suchých let stačilo na to, abychom si vody začali všímat mnohem více než dříve. A také si jí cenit. V letošním deštivém květnu jsem snad nepotkal jediného človíčka, který by žehral na počasí a věčně zamračenou oblohu, z níž se snášely tu drobné krůpěje a jindy provazy vody. My, co se zabýváme byznysem a politikou, víme dobře, jak jsou podobné nálady vrtkavé a po prvních větších povodních se nám to mračení na mraky zase vrátí.
Ale úcta k vodě, tomu zdroji všeho života, je člověku vlastní od nepaměti.
První vodovody
A my v Česku, na střeše Evropy, jsme s ní vždy uměli hospodařit.
První písmeně doložený rybník postavili mniši z kladrubského kláštera v roce 1115 a neuvěřitelné inženýrské dílo, kterým je rybníkářská soustava na Třeboňsku, vznikalo od dob Jana Lucemburského. I dnes se všemi počítačovými modely a moderní geodezií a hydrologickým průzkumem by nebylo jednoduché něco takového naprojektovat a postavit. Nehledě na to, že by takovou stavbu nejspíše Greenpeace a Hnutí Duha zatrhly, třeba i s pomocí sebevražedných atentátníků.
S vodovody sice na staré Římany nemáme, ale strahovští premonstráti si přivedli petřínskou vodu do kláštera vodovodem ve dvanáctém století a ve stejné době vznikl vodovod na Vyšehradě. Ve čtrnáctém století rostly první veřejné vodovody. A když na začátku dvacátého století vznikl vodovod z Káraného do Prahy, šlo o dílo v Evropě unikátní a obdivované, které přispělo k tomu, že Praha byla v době první světové války ušetřena častých bakteriálních epidemií.
Ukradli vodu z krajiny
Ale pokrok, jak známo, mívá i své slepé uličky a někdy jsou to pořádně široké bulváry, jako byl ten meliorační. S vizí potravinové soběstačnosti odvodnil komunistický režim velmi účinně kolektivizované lány, a ukradl tak krajině vodu, což bolestně zjišťujeme nyní – v letech, kdy tolik nenaprší.
Žel na těch lánech dodnes s těmi melioracemi hospodaří „farmáři v kravatách“, jimž ještě nedošlo, v čem udělali jejich soudruzi chybu. Ale přesto buďme optimističtí, protože na mnoha místech se přičiněním často privátních osob i firem vracejí do krajiny mokřady i ty pověstné remízky, byť by to mohlo být rychlejší. I tak ale můžeme věřit, že i dalších pár stovek let tady na té střeše Evropy poteče z kohoutků voda, kterou se nemusí stydět postavit na stůl ani v michelinské restauraci.