Projekt obřích jezer má již konkrétní podobu
Marnost nad marnost, řekne skeptik. Místo historického města, obětovaného třicetileté uhelné epizodě, spatří samou vodu. Optimisté nebo vyznavači aktivních dovolených ovšem spíše budou hovořit o zemi zaslíbené. Ráno vyskočí z hotelové postele, zaplavou si půldruhého kilometru na protější břeh jezera, před obědem zajdou na golf nebo na tenis, projedou se rovinatými parky po cyklostezkách. Odpoledne si vyrazí zariskovat do nesčetných kasín a heren v okolí, fandit na hipodrom a autodrom, večer vyvezou svou dámu na romantický hrad Hněvín. Jsme v severočeském Mostě a píše se rok 2010.
Zahlazení Ležáků.
Kolem jámy bývalého lomu Ležáky, nad níž do první poloviny sedmdesátých let stál starý Most, je živo už dnes. Zatímco břehy a dno budoucího jezera se stabilizují a zpevňují, což zajišťuje z povinně vyčleněných prostředků na rekultivaci privátní Mostecká uhelná společnost, do pohybu se naopak dalo vlastnictví pozemků kolem dolu. Mostecká radnice se je snaží vykoupit, aby na nich mohla vybudovat infrastrukturu a posléze je rozprodala podnikatelům. „Na spekulace to dosud není a dlouho nebude, zatím je tam zčásti výsypka dolu,“ říká náměstkyně mosteckého primátora Hana Jeníčková (ODS). „Na druhou stranu tím, že měníme charakter této oblasti, budou ty pozemky za čas jistě finančně lukrativní,“ připustila.
Plochy, o které má město Most zájem, většinou patří státu, respektive zbytkovým státním podnikům Doly a úpravny Komořany (DUK) nebo Důl Kohinoor. Část náleží městu Litvínov. „Malých vlastníků je naštěstí málo,“ konstatuje mostecký starosta Vladimír Bártl. „Nyní ale kupujeme pozemky od židovské obce a od firmy Hartman Rico. Zatím je to všechno za běžnou cenu, na žádné velké spekulace jsem ještě nenarazil,“ uvádí. Cena pozemků je na Mostecku jedna z nejnižších v republice.
Chléb a hry.
Bártl soudí, že samotnou úpravu jezera by měl financovat stát, a to z vyčleněných patnácti miliard korun na rekultivaci Podkrušnohoří, prostřednictvím zbytkových státních podniků. Město ovšem určí, jak budou jezero a jeho břehy využity. „Určitě nejsme a nebudeme rekreační klidovou oblastí typu Křivoklátska. Ekologie ano, ale nechceme zahodit výrobu. U nás jsme nastaveni i na zábavní průmysl: autodrom, hipodrom, máme tu Děkanský kostel, to je druhý směr možného rozvoje Mostecka,“ líčí Bártl plány radnice.
Břeh jezera se od severu přiblíží na pouhých čtyři sta metrů přestěhovanému gotickému kostelu, stojícímu dnes na samém okraji Mostu. Město by chtělo, aby právě v těchto místech byly hlavní pláže. Prostor tu má dostat i výstavba rodinných domků, vzdělávací park, ovšem zalidnit by se mělo celé okolí jezera. Cyklostezky, jachtový přístav, golfové hřiště, francouzský a anglický park, asfaltové chodníčky pro jezdce na kolečkových bruslích, hotely – o tom všem radnice v těchto dnech uvažuje. Ze státní patnáctimiliardové dotace ale smí zaplatit jen stavbu komunikací a inženýrských sítí. Vlastní objekty už budou muset vybudovat soukromníci. „Zatím s žádným komerčním zájemcem nejednáme. Hledat investory začneme, až bude mít město ve vlastnictví pozemky, pak chceme naši lokalitu prezentovat na různých veletrzích,“ říká mostecký primátor. Zhruba za pět let by nádrž měla být napuštěna.
Experiment.
Jezero Ležáky nebude žádný drobeček. S plochou 323 hektarů, objemem 72 milionů kubíků vody a největší hloubkou 59 metrů představuje dokonce tak významný krajinotvorný prvek, že všechny důsledky včetně změn ekosystémů si netroufají přesně odhadovat ani odborníci. Se zatápěním tak velikého lomu v Česku zatím nejsou zkušenosti: jezero Chabařovice u Ústí nad Labem, které je již z velké části napuštěno, je ve srovnání s budoucími Ležáky sotva poloviční. „Největším problémem bylo vymyslet, kde vzít pro Ležáky dost kvalitní vody,“ vypráví Jana Benešová, ředitelka divize krajinného inženýrství, rekultivace a ekologie firmy Hydroprojekt, v níž bylo nové jezero loni v únoru vyprojektováno. S úkolem přišlo ministerstvo životního prostředí, ale na rekultivaci se významně podílejí i ministerstvo zemědělství nebo Výzkumný ústav hnědého uhlí.
Benešová upozorňuje, že Ležáky je nutné naplnit rychle, nejpozději do dvou let, aby voda v bezodtokové nádrži nezahnívala. Na první pohled se nabízela možnost využít řeky Bíliny, která protéká blízko jámy. Její voda páté jakostní třídy by však byla příliš riskantní, shodli se experti. Na hřebenech Krušných hor jsou sice veliká vodní díla Fláje a Přísečnice, ta však pitnou vodou zásobují četná města v podkrušnohorské pánvi, a naplnění jezera by neutáhla.
Ohře živitelka.
Voda do Ležáků nakonec přiteče z Ohře. Už delší dobu existuje vodní přivaděč ze zhruba 30 kilometrů vzdálené nádrže Nechranice u Kadaně do Třebušic u Mostu. Na tento průmyslový vodovod naváže čtyři kilometry dlouhá nová roura o průměru 80 centimetrů s průtokem 1,2 kubíku vody za vteřinu, jež samospádem vyústí do jezera. „Aby hladina nenarušila základy mosteckého kostela, bude muset být pečlivě udržována na kótě 199 metrů nad mořem,“ připomíná Benešová další možné riziko pro osudem těžce zkoušenou památku. Voda už do jámy asi rok přitéká, jde o takzvané kvarterní podzemní vody z hloubky těsně nad třicetimetrovými zpevněnými stěnami lomu. Benešová ovšem upozorňuje, že současným přirozeným tempem by se jezero napouštělo deset let, což je nepřijatelné.
Náklady na vodní dílo vyšplhají asi na 2,5 miliardy korun, z čehož 360 milionů činí cena za dopravenou vodu. Vypařování jezera bude ovšem tak mohutné, že přísun vody bude muset být trvalý. Investor – čili státní firmy – však mají naději, že vzhledem k chystané změně vodního zákona by nemusely za vodu na zatopení lomu platit. A tak se lobuje.
Nechoď dcero na jezero.
Kdo bude nové jezero vlastnit nebo spravovat, se zatím také neví. Pravděpodobně to bude podnik Povodí Ohře. Město Most zájem nemá. „Stačí nám vodní plocha Matylda, kterou v dohledné době v rámci privatizace získáme,“ říká náměstkyně Jeníčková. „Nikdo neumí říci, kolik vody se bude v Ležákách odpařovat, a kolik jí tudíž bude nutné obstarávat, obrovskou sumu bychom nebyli schopni zajistit,“ dodává.
V samotném Mostě jezerní projekt nevzbuzuje velký ohlas. Radnice se na svých internetových stránkách dotázala občanů, co by u jezera chtěli mít, ale primátor Bártl říká, že reakcí se objevilo minimum. Dnes už jsou klidní i ekologičtí aktivisté, kteří vedli hlasité polemiky před pěti lety, kdy se rozhodovalo, budou-li vytěžené lomy rekultivovány takzvanou mokrou cestou, nebo zda je lepší je zasypat. Nakonec se zasypávání ukázalo jako příliš drahé.
Čas investovat.
Ceny pozemků i realit v Mostě zůstávají neuvěřitelně nízké. Například družstevní panelový byt 4+1 nedaleko budoucího vodního ráje je místní realitní kanceláří nabízen za 250 000 korun. Bártl předpokládá, že provoz rekreačních zařízení kolem jezera umožní práci desítkám až stovkám lidí. Mnohem významněji - a přitom na dlouhou dobu - by však současné enormní, až dvacetiprocentní nezaměstnanosti ve městě pomohla samotná výstavba jezera. „Je to taková hladová zeď pro tisíce dělníků, a stát by nám tím splatil svůj dluh,“ říká primátor. Jezero by mohlo pomoci udržet v Mostě lidi, dát jim perspektivu a zpříjemnit jim život. Až 95 procent obyvatel sedmdesátitisícového města totiž dosud žije v panelových domech. Bártl věří, že zábava nebo bydlení kolem atraktivního jezera pomůže z Mostu vytvořit centrum vysokých škol a vysokoškoláků.
Osm moří.
Ležáky budou po menších Chabařovicích první, ale nikoli poslední rozlehlou vodní plochou v Podkrušnohoří. Do roku 2050 by mělo být vodou zatopeno šest dalších velkolomů, přičemž vodní plocha vzroste na celkových 5,7 kilometrů čtverečních. Nejvýznamnější jezera vzniknou opět poblíž Mostu: Bílina (2037) má být hluboké až 170 metrů, ČSA (2020) bude mít největší plochu hladiny - 1259 hektarů. Další dvě jezera Šverma a Libouš vzniknou do třiceti let na Chomutovsku, za osm let se má začít napouštět nádrž Medard u Sokolova, k níž později přibude jezero Jiří. „Předpokládáme, že brzy budou zásadně modernizovány dnes nevyhovujících čistírny odpadních vod v Chemopetrolu Záluží, v Litvínově, Jirkově, Mostě a Teplicích, takže voda řeky Bíliny bude již použitelná,“ doufá Benešová. Právě do lomu Bílina by měla natéct voda přes hotové Ležáky.
Raketou do chemičky.
Primátor Bártl i jeho náměstkyně Jeníčková neslyší rádi, když se v souvislosti s budováním jezer mluví o završení komunistické zpupnosti ve stylu „po nás potopa“. „Musíte to vzít úplně jinak,“ namítá Jeníčková. „V dávné prehistorii tady bývalo veliké Komořanské jezero, a tak tu bude zase oblast jezer. Navíc máme dobrou desetiletou zkušenost s provozem menšího zatopeného lomu Matylda a vidíme, že zatápění vytěžených ploch nám vyhovuje,“ konstatuje.
Bártl považuje současný i minulý způsob rekultivace a revitalizace částí Mostecka nyní i za světovou špičku v oboru. Už za minulého režimu se prý do Mostu jezdili dívat lidé ze zahraničí, jak se náprava ekologických škod má řešit.
Jednou z věcí, která ovšem není v souvislosti se stavbou jezera rovněž jasná, je symbióza gigantické chemičky v Záluží s rekreačním areálem v těsném sousedství. Probíhají prý zabezpečovací práce, aby jezero bylo chráněno před eventuálními ekologickými haváriemi. Jak se však bude rekreantům bydlícím třeba v penzionu na poloostrůvku pod Vinným vrchem líbit pohled přes vodu na čadící monstrum?
„Uvažovali jsme i o tom, že by třeba zaměstnanci chemičky dojíždějící z Mostu mohli používat místo tramvají lodní dopravu,“ podotkla napůl s úsměvem Hana Jeníčková.
tabulka:
Nová podkrušnohorská jezera
Název Plocha (ha) Objem (mil. m3) Datum Prům.hloubka Max. hloubka
Chabařovice 225 35 2001 16 23
Ležáky 323 72 2006 22 59
Medard 501 138 2010 28 51
ČSA (a) 701 236 2020 34 130
(b) 1259 760 2020 60 150
Bílina 1045 645 2037 56 170
Jiří 1322 515 2038 41 93
Šverma (a) 342 37 2030 10 37
(b) 390 74 2050 19 40
Libouš 640 110 2038 17 52
Pramen: studie Hydroprojektu
