Pokud se nemá zvyšovat riziko vodní eroze a následných povodní, měli by zemědělci bez jakýchkoli omezení hospodařit intenzivnějen zhruba na čtvrtině obhospodařované půdy. Vyplývá to z nejnovějších údajů, které zpracoval Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy.
Autor: Jakub Stadler
Rizika eroze jsou podle dat Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) daleko větší, než se doposud myslelo. Větší jsou i ztráty na majetku vlastníků zemědělských pozemků. Ústav má k dispozici velmi detailní rozbor nejen svažitosti pozemků, ale také délku souvislých zemědělských ploch a především vlivu takzvaného ochranného faktoru vegetace. Pokud se přitom nebudou na rizikových pozemcích dodržovat zásady správné zemědělské a environmentální praxe (GAEC), může z jednoho hektaru zmizet ročně až 10 tun zeminy. Za celou Českou republiku přitom mohou dosáhnout roční ztráty až 21,526 milionu tun zeminy v účetní hodnotě 4,3 miliardy korun. Ve skutečnosti by byl ale úbytek půdy ještě větší. „Uvedené množství jsou možné ztráty nad rámec maximálně přípustných ztrát,“ konstatuje vedoucí oddělení půdní služby VÚMOP Ivan Novotný.
Ministerská pravidla problém nevyřeší
Zásady GAEC musí podle unijní legislativy dodržovat povinně zemědělci od počátku příštího roku. První verzi podmínek hospodaření vypracovalo ministerstvo zemědělství již v roce 2007, inspekce EU ale při kontrole zjistila, že taková pravidla rizika eroze a povodní snížit nemohou. V době, kdy rezort řídil Petr Gandalovič, proto vznikl odbor pro životní prostředí, který vypracoval zásady nové. Ty nedávno prošly vnitřním připomínkovým řízením. Uvedené „nové“ zásady jsou všeobecně považovány za přísnější a proti jejich znění se postavilaAgrární komora ČR.
Zemědělci si přitom vymohli výjimku, podle níž mohou i na pozemcích se svahem vyšším, než je sedm stupňů v omezené míře (maximálně do 10 procent plochy nebo do jednoho hektaru), pěstovat pro erozi rizikové plodiny, například kukuřici nebo brambory. Definitivní znění zásad bude na podzim schvalovat vláda. Zmiňovanou výjimku již několikrát kritizoval například poradce ministra životního prostředí Michal Pospíšil, podle nějž omezí zásady GAEC zemědělce jen na zhruba 200 tisících hektarů pozemků. Podle náměstka ministra zemědělství pro životní prostředí Jiřího Urbana jde ale jen o náběhovou křivku. „V další fázi, od roku 2011, bude povinnost uplatňovat zásady GAEC i na erozí mírně ohrožených pozemcích, celkem na zhruba 43 procentech zemědělské půdy,“ konstatuje Urban. Podle zjištění VÚMOP ale nestačí ani to.
Průměry zamlžují skutečnost
Data VÚMOP přitom poskytují zřejmě dosud jediný skutečně komplexní popis erozní situace včetně návrhů, jak rizikům čelit. Podklady by tak bylo ideální využít pro vytváření nové podoby GAEC. To se však nestalo. Pro standardy hospodaření byly naopak zvoleny zprůměrované hodnoty svažitosti pozemků, vedle toho se nepočítá s kombinací svažitosti a odtokové délky pozemků. To zásadně mění pohled na riziko erozí.
Zatímco podíl zprůměrovaných pozemků se svahem větším než sedm stupňů je v Česku jen necelých devět procent, podíl pozemků, jejichž svažitost přesahuje v některé jeho části sedm stupňů, činí 36 procent ze zemědělské půdy. „Nejde ale jen o sklon, ale také o délku svahu. Riziková je přitom již délka 100 metrů, nad 300 metrů je již riziko eroze velmi vysoké,“ konstatuje Novotný. V Česku je podle dat VÚMOP jen velmi malé procento zemědělských ploch s krátkou odtokovou délkou. To opět výrazně zvyšuje rizika erozí a povodní, protože voda se nemá v krajině kde zastavit. Souvislých pozemků do 100 metrů je ale pouze 1,8 procenta ze všech ploch, dalších 2,4 procenta tvoří pozemky s délkou 100 až 150 metrů, 12,1 procenta pozemků má délku do 300 metrů. To znamená, že podíl erozí silně ohrožených pozemků, bráno podle jejich délky, činí 84 procent zemědělské půdy. Z celkové plochy 3,5 milionu hektarů to je 2,9 milionu hektarů.
Navrhovaná omezení zemědělského podnikání v rámci GAEC sice respektují takzvaný ochranný faktor vegetace, otázka ale je, jak jej budou respektovat samotní zemědělci. Z celkem devíti kategorií orné půdy je totiž jen u tří z nich v praxi bez problémů možné pěstovat na půdě jakékoli plodiny. Podíl těchto kategorií na celkové ploše orné půdy činí ale jen 22,2 procenta. Ohrožení státního, obecního i soukromého majetku nesprávným způsobem hospodaření v krajině je bohužel v ČR výrazně vyšší oproti prakticky všem zemím EU i z úplně jiného důvodu. Vedle Francie má totiž naše země největší hustotu malých venkovských sídel (obcí) na kilometr čtvereční v celé Evropě.
Eroze zničí i podnikání
Přestože především zemědělci sdružení v Agrární komoře se proti uplatňování zpřísněných zásad GAEC brání, snižuje riziko eroze podstatným způsobem jejich konkurenceschopnost. Prokázaly to mimo jiné pokusy v Číně v letech 2004 až 2006.
Na pokusných polích bylo postupně odstraněno 5, 10, 20 a 30 centimetrů zeminy a výzkum následně sledoval vliv na hektarové výnosy kukuřice a sóji. Při odstranění pěti centimetrů se snížil výnos sóji o pět a kukuřice o devět procent, při odstranění 10 centimetrů vzrostla ztráta na 10 procent u sóji a 13 procent u kukuřice. Při odstranění 20 centimetrů se ztráty zvýšily na 37 procent u sóji a 53 procent u kukuřice a ztráta 30 centimetrů zeminy se projevila poklesem hektarového výnosu u sóji o 46 a kukuřice o 73 procent. Při pokračující erozi v ČR kvůli současné podob
ě „zpřísněných“ GAEC lze postupně očekávat obdobný vývoj všude tam, kde nebudou uvedené zásady uplatňovány.
I proto by bylo žádoucí, kdyby byla data VÚMOP o jednotlivých pozemcích a metodika jejich obhospodařování reálným základem pro poradenství, které by pro zemědělce mělo do konce roku vzniknout na ministerstvu zemědělství. Poradenství nemusí být přitom nutně určeno jen pro zemědělce. O tom, jak se na jejich majetku hospodaří, by měli mít podle předsedy Svazu vlastníků půdy ČR Františka Jandy zájem především jeho vlastníci. Ti ale často nevědí, kde jejich pozemky vůbec leží, značná část z nich se navíc spokojí s inkasováním nájmu v částkách mezi 1000 až 1500 korunami za hektar ročně. Ztráty hodnoty pozemků jsou ale kvůli postupující erozi větší než uvedený nájem.
