Napadání majoritářů je v Česku pododvětvím finančního podnikání
V legendárním čase zlatokopů, kdy v tuzemském rybníku tehdy ještě nezkušeného kapitálovém trhu s úspěchem řádili nenasytní žraloci, aby posléze zmizeli v teplých mořských vlnách kdesi v Karibiku, dýchavičný zákonodárce narychlo spíchl několik novel Obchodního zákoníku. Opožděné novely, nezřídka sepisované horkým perem, se snažily na poslední chvíli bránit vysávání a likvidacím dosud prosperujících společností, tedy tunelování v mezích zákona. To se ve většině případů nepodařilo, ale v Obchodním zákoníku zůstala ustanovení, která vychylovala kyvadlo ramene spravedlnosti pro změnu zase na opačnou stranu. Ostatně jedna z reklam té doby přesně vystihovala pocit zmarnění a začínala slovy „Drobní akcionáři, plačte!“
Velcí akcionáři, plačte!
Kdyby dnes někdo natáčel podobnou reklamu o kapitálovém trhu, mohl by s klidem výše uvedenou variaci na známý slogan použít. Ochrana malých akcionářů v Obchodním zákoníku a umělé navyšování jejich vlivu ve společnostech vytvořily úrodnou půdu pro takzvaný greenmailing. Ve své podstatě jde zpočátku o legitimní nákup minimálního množství akcií minoritním akcionářem. To umožňuje významně ovlivňovat (brzdit a komplikovat) rozhodování představenstva tak, aby společnost v zájmu zachování klidu nakonec vykoupila uvedený balík za podstatně vyšší než tržní cenu. Na tom profituje řada minoritních akcionářů jako třeba frýdeckomístecká společnost Compas Capital Consult, s. r. o. Ta vzhledem ke svým četným aktivitám v řadě vodárenských společností není nepodobná vodníkovi, který své nic netušící oběti s úspěchem stahuje ke dnu.
Žaloba jako zbraň.
Greenmaileři ve Spojených státech nebo ve Velké Británii to mají oproti svým českým souputníkům o něco složitější. V rámci požadované dostupnosti zákona je v Česku velmi snadné a navíc i relativně levné podávat žaloby. Tudíž jediná žaloba, která snadno dokáže ochromit chod společnosti, je ideální nástroj k vydírání. Ohrožená společnost pak většinou ráda zaplatí, aby mohla pokračovat ve svých strategických záměrech. Vše by samozřejmě bylo jinak, kdyby bylo možné žalobu s konečnou platností vyřídit během týdnů. Jenže české soudy jsou stále pomalé a každý náznak žaloby, která by mohla zablokovat realizaci strategického rozhodování, je černou můrou všech aktivních statutárních orgánů. Právě proto se greenmaileři tak často domáhají rozhodnutí o neplatnosti valné hromady. Pokud je už žaloba podána, lze vzít jed na to, že takový krok (bez ohledu, jak celá kauza dopadne) bude minoritním akcionářem náležitě zmedializován.
Frýdeckomístecký ombudsman.
Greenmaileři se snaží přesvědčit veřejné mínění, že jde o spravedlivý spor chudáků malých akcionářů se zlým majoritním vlastníkem. Ale ve své podstatě je to jen velká hra samozvaných ochránců práv malých a slabých, kteří i přes svá silácká prohlášení pro média neberou ohled na zájmy ostatních drobných akcionářů. Takovým úspěšným akcionářem, konkrétně hned dvaceti vodárenských společností v České republice, jsou pánové z již zmíněného eseróčka Compas Capital Consult z Frýdku-Místku. Jakým jiným podnikatelským záměrem než právě greenmailingem si lze vysvětlit jejich minoritní angažmá v tolika vodárenských společnostech? Na první pohled bylo jasné, že z rozhodnutí většiny na kvalitě vody přímo zainteresovaných akcionářů, se případné dividendy budou v první řadě dlouhou dobu investovat jen do obnovy a rozvoje vodovodních sítí. Z toho místně nepříslušný akcionář nic nemá. Ale přesto se Compas Capital Consult (CCC) stal akcionářem tu v Kutné Hoře díky 330 kusům akcí, tu v Kladně, kde vlastní jen 60 kusů akcí, nebo třeba ve Zlíně, kde svoje aktivity pánové legitimizovali 742 akciemi. Není snad třeba dodávat, že počet akcií takové vodárenské akciovky se řádově pohybuje kolem milionu kusů. Pokud by se nestalo napadání majoritářů v Česku víceméně institucionalizovanou činností, respektive téměř pododvětvím finančního podnikání, těžko by člověk dokázal pochopit smysl takových zanedbatelných minortních vstupů do akciových společností.
Vodníci vylézají z vody.
Vodárenské akciové společnosti jsou podobně jako třeba potravinářská výroba velmi dobrou investicí. Bez jídla se neobejdeme a pro vodu to platí dvojnásob. Jenže síť vodovodních rozvodů musí dříve či později hledat silného investora, nejlépe zahraničního. To předpokládá změny vlastnických vztahů. A právě v tento okamžik může být i zanedbatelné promile akcií malým zlatým dolem. Abychom nezůstali jen v oblasti spekulací, přesně dle mezinárodní virtuální příručky staň se mladým a úspěšným greenmailerem, společnost Compas Capital Consult v roce 2002 obeslala varovnými dopisy akcionáře Vodovodů a kanalizací Zlín. Sepisala několikastránkový seznam dotazů, aby zdržovala průběhy valných hromad, požadovala zpracování finančně náročných a tudíž pro představenstvo nepřijatelných analýz a ve finále podala žalobu na akciovou společnost s žádostí o určení neplatnosti valné hromady. Stejná společnost CCC o rok později obeslala varovnými dopisy pro změnu akcionáře Vodovodů a kanalizací Mělník-Kladno. Sepsala několikastránkový seznam dotazů, aby zdržovala průběhy valných hromad, požadovala zpracování finančně náročných a tudíž pro představenstvo nepřijatelných analýz a ve finále opět podala žalobu na akciovou společnost s žádostí o určení neplatnosti valné hromady. Osvědčený scénář nyní rozjíždí v královéhradeckých Vodovodech a kanalizacích, které začaly hledat strategického partnera. Není důležité, jak žaloby dopadnou. Již bylo naznačeno, že jde o zanedbatelnou investici. Mnohem důležitější je, že podobné aktivity znejistí akcionáře, zda statutární orgány skutečně jednají v zájmu společnosti. A tak na místo dlouhých průtahů opět leží na stole jednání o výpalném. Vodníci i podvodníci mají stejný slovní základ. Možná právě proto našla společnost CCC své úspěšné greenmailerské působení právě v českém vodárenství.
