R e s t r u k t u r a l i z a c e
Zahraniční experti poradili akciové společnosti Vojenské stavby, jak se dostat ze šlamastiky: „stačí“ založit čistou dceru a její výrobu racionalizovat.
Josef Mayer je generálním ředitelem zcela nového stavebního podniku: stojí v čele akciové společnost Vojenské stavby CZ. Od staré firmy Vojenské stavby se nový subjekt liší nejen dvěma písmeny navíc, ale také například téměř nulovým úvěrovým břemenem. Na nepohodou zmítaném trhu stavebních prací se mu tak bezpochyby kráčí lehčeji.
Palec vzhůru
Letos v létě visela budoucnost Vojenských staveb na vlásku: Investiční a Poštovní banka jako hlavní věřitel, který do firmy podle vlastního vyjádření napumpoval „poměrně značné částky , se rozhodoval o tom, zda firmu utopit v konkursu, anebo jí dát šanci a pomoci jí k oživení. Stav byl povážlivý: i když firma dluhy splácela ve stanoveném režimu, počet zakázek klesal, vedení podniku začalo vytloukat klín klínem. Za rok 1997 skončilo hospodaření téměř miliardovou ztrátou a za letošní první půlrok se ve výkazech objevuje opět červené manko kolem dvou set milionů korun. Věřitel si pozval k rozhodování zahraniční poradce, kteří se přiklonili k myšlence oživení, ale naordinovali přísnou ozdravnou kúru. Začala od hlavy – kompletní výměnou vedení, znamenající odluku akcionářů od vlastního řízení firmy. Zástupci akcionářů se přesunuli do dozorčí rady. Externí poradci, doplnění silou věřitele, tak dali jasně najevo, co si myslí o počínání akcionáře jako manažera společnosti.
Zhruba čtyřicet procent akcií Vojenských staveb má v rukou společnost J. Ring. Cizokrajně znějící název je jen zkratkou jména jejího akcionáře – Jaroslava Roušala – a zkratkou jejího zaměření – engineering. Akcionáři firmy J. Ring si k nabytí značného podílu v jedné z největších stavebních společností v této zemi samozřejmě museli půjčit. Přitom předseda představenstva společnosti J. Ring – Jaroslav Roušal – byl zároveň generálním ředitelem samotných Vojenských staveb. Po pravdě řečeno, toto uspořádání není v České republice až tak vzácné. Vzácné není ani to, co následovalo.
Firma J. Ring se dostala do tak hlubokých finačních problémů, že nemohla dostát svým závazkům. Přinejmenším čtyři její hlavní věřitelé (jsou mezi nimi samy Vojenské stavby) dali přednost vrabci v hrsti než holubovi na střeše a přistoupili na mimosoudní vyrovnání. Protože však J. Ring už neměl sám v hrsti nic jiného než akcie Vojenských staveb, na smazání dluhu mělo posloužit právě oněch čtyřicet procent z Vojenských staveb: čtyři největší věřitelé pana Roušala měli místo peněz dostat po deseti procentech akcií Vojenských staveb. Že mělo jít o umoření dluhu potvrzuje i Jaroslav Roušal.
Jenže nominálně byl jeho dluh u Vojenských staveb podstatně vyšší než burzovní cena desetiprocentního balíku akcií, který mohl z majetku společnosti J. Ring Vojenským stavbám připadnout. Sami akcionáři Vojenských staveb se s tím smířili a na valné hromadě výměnu akcií za dluh přijali.
Při účetním vyrovnání této transakce se však výpis Střediska cenných papírů podobal poplašné zprávě: Vojenské stavby za nákup svých vlastních akcií zaplatily čtyřicetkrát víc, než činila jejich cena na burze. Novináři okamžitě spustili bandurskou: našli jsme tunel. Přestože o žádný tunel nešlo, zúčastněné strany nepochopitelně mlčely s výjimkou frází typu „Obchod byl pro všechny výhodný . Přesto se neuskutečnil.
Desetiprocentní balík akcií Vojenských staveb, který podle údajů Střediska cenných papírů přešel v září letošního roku od firmy J. Ring přímo na Vojenské stavby, se asi před dvěma týdny opět vrátil původnímu majiteli. Účastníci tohoto nikdy nezobchodovaného obchodu dnes prohlašují, že se nelíbil právníkům, aniž by byli ochotni se k němu vyjadřovat podrobněji. Zvenku se zdá, že se právníci lekli, aby se nazavdala příčina k nespokojenosti eventuálním neupřednostněným věřitelům společnosti J. Ring.
Za všechno může viník
Kdokoliv dnes z bankovní sféry nebo přímo z hlubin společnosti mluví o bývalém generálním řediteli, činí tak se značnou zdrženlivostí, s jakou se hovořívá o neúspěšných podnikatelích. Je sice docela možné, že zakázky, které jménem Vojenských staveb zadával Jaroslav Roušal vlastní firmě J. Ring, nebyly úplně košer (ostatně Roušal dokonce popírá jejich existenci), je možné, že na nich Vojenské stavby tratily, ale přesto se zdá, že nikdo nepochybuje o jednom: Jaroslav Roušal měl s Vojenskými stavbami dobré úmysly, ale jeho podnikatelský záměr evidentně nevyšel.
Možná přecenil síly firmy, bezpochyby neodhadl vývoj trhu stavebních prací a zcela jistě se nedostatečně zajímal o finanční toky. Pod jeho velením Vojenské stavby expandovaly a polykaly další podniky, jako třeba Ingstav či Hutní montáže. Nové majetkové účasti sháněly jen obtížně zakázky, a když musely Vojenské stavby sáhnout na provozní kapitál, začala se jim kolem krku utahovat smyčka. Tím víc, že trh stavebních prací jako celek se dostal do velkých problémů. Přestože IPB jako hlavní věřitel si údajně Vojenské stavby „hlídala , až letos na jaře se definitivně rozhodla jednat. Brutálně, ale k věci.
V srpnu založila akciová společnost Vojenské stavby stoprocentní dceru – Vojenské stavby CZ. Na ni převedla kompletně to, v čem vidí věřitel a další velký akcionář – Bankovní holding – budoucnost firmy: všechny stavební aktivity včetně zhruba čtyř tisícovek zaměstnanců a odpovídajícího majetku typu stavebních strojů. Pár stovek zbývajících zaměstnanců, většinou už ve výpovědní lhůtě, zbývající majetkové účasti, zbývající majetek a zbývající dluhy zůstaly na mateřské společnosti – Vojenských stavbách, a. s. Její úkoly jsou navýsost prosté: postupně se všeho zbavovat a postupně upokojovat nároky věřitelů. Taky z peněz, které by měly plynout ze stavebních činností Vojenských staveb CZ.
Neposkvrněná dcera
Jejich generální ředitel je střízlivým optimistou a na příští rok počítá s výkony kolem sedmi miliard korun, přičemž tvrdí, že zhruba dvě třetiny zakázek má už zajištěny. Zůstává střízlivým optimistou, i když odhaduje, že na českém stavebním trhu je o třetinu vyšší nabídka stavebních kapacit, než by odpovídalo možné poptávce. Za největší konkurenty považuje například IPS, Metrostav či Vodní stavby.
Nová stavební firma Vojenské stavby CZ má jediného vlastníka, v jejím čele stojí najatý manažer. Má skoro o dva tisíce méně zaměstnanců, než měla její problémová mateřská firma. Na českém stavebním trhu, jehož celkový obrat by se měl v příštím roce pohybovat kolem dvou set miliard korun, chce urvat alespoň tři až čtyři procenta.
Společnost chce prezentovat průhledné hospodaření s jasnými finančními toky. Restrukturalizační program, směřující k efektivnější výrobě, už snížil o pět počet odštěpných závodů, takže dnes jich společnost má jedenáct.
Opticky zdravá firma bez břemene dluhů si činí naděje, že už letos dosáhne jistého zisku. Tím spíše, že se bude pohybovat pod lupou dozorčí rady, kde jsou zástupci jak akcionáře, tak jeho věřitele. Přitom akcionáři mateřského podniku – akciové společnosti Vojenské stavby i IPB jako věřitel mateřské firmy se netají dlouhodobějším záměrem: o čistou a standardně fungující firmu by měl mít zájem strategický partner.
Ten by mohl Vojenské stavby CZ koupit, či by se s nimi mohl dohodnout na nějaké formě fúze. Kdyby takové uvažované transakce vynesly navíc nějaké drobné, tím lépe pro zadluženou matku a její věřitele.
Navíc všichni hráči tvrdí, že firma dnes přímo ideálně splňuje všechny možné parametry, které by asi měly splňovat ty velké zadlužené společnosti, které se budou ucházet o účast ve „státním revitalizačním programu. Na něm se však zatím na ministerstvu průmyslu a obchodu jen pracuje.
