Hubený chlapík vychází z hotelu Věnec na náměstí starého města Mladé Boleslavi a vítá mě s nůžkami v zahnědlých rukou. Pracuje tady v pasáži jako kadeřník, pán střihů a barev. I mistr světa ale musí nejdřív dokončit práci, aby si mohl povídat. Anebo zaběhat.
Foto: Tomáš Nohejl
Střihoruký šampion Vojtěch Koudelka si právě přivezl dvě zlaté a jedno stříbro ze Světových her transplantovaných v Göteborgu. „Ale ten svěťák jsem nedal, strašně foukalo a už jsem byl dost unavený,“ říká tak trochu zklamaně. Nejlepší světový čas běžce s náhradním orgánem na 800 metrů už sice zaběhl (2:12,22), ale podle pravidel se počítá pouze ten dosažený na světových hrách. A na nich Koudelka získal zatím „jen“ celkem čtyři zlaté a jedno stříbro. K tomu šest zlatých, stříbro a bronz z evropských. „Motivaci pořád hledám, chci běhat se zdravými,“ říká.
Konec a začátek
Před 10 lety běhal na Julisce u trenéra Vedry a snil o profesionální kariéře. Na 1 500 metrů dal 3:53,15. Z této přípravy zvládl desítku za 32 minut. Namísto cest po závodech však najednou začal putovat po špitálech. Tehdejší lékař Dukly si nevšiml, že má po nachlazení zánět ledvin… „Dva roky mi nikdo neřekl, co se mnou je a ládovali mě kortikosteroidy.“ Pak ledviny vypověděly službu. Prostě konec. Nebo spíš vlastně začátek – začátek dialýzy, typ hemo.
Tuhle proceduru absolvuje třikrát týdně čtyři hodiny. „Rok a čtvrt jsem čekal na dárce. Tátu jsem odmítl, vždyť mu bylo teprve pětapadesát. Vzal jsem anonyma z registru databanky, možná je odněkud z Ameriky,“ vypráví. Transplantovaná ledvina vydrží v cizím těle v průměru 10 let. Někomu třicet. Vojtěch Koudelka dostal jednu „náhradnici“ do břišní dutiny, do jámy kyčelní. Dvě staré, nefunkční, mu v těle nechali. „Někdy cítím takový divný pocit. Při větší zátěži, kdy má tělo rychleji odbourávat únavové látky, mi tam vzadu jakoby tuhne, jako že nemá co pracovat. Než to ,naskočí‘ vepředu,“ popisuje své stavy.
Sám sobě pokusným králíkem
Minulý týden ve čtyřech dnech běžel nejprve pětku, v kopcích v jednom göteborském parku s cílem na stadionu za 20:50. Pak po třídenní pauze 400 metrů za 56,53. A hned na druhý den 800 metrů za 2:31. „Předchozí dny jsem se vyšrotil, už jsem toho měl dost a nemusel to rvát, soupeři nebyli,“ omlouvá se za čas. Třikrát jeho zásluhou vlála nad druhým největším švédským městem česká vlajka. A tleskalo mu přes 1 800 účastníků her handicapovaných sportovců.
Zdravotní stav pátý rok po transplantaci ledviny mu dovolí trénovat pětkrát týdně, z toho dvakrát ostřejší dávky. Naběhá při tom až 70 kilometrů. Plán si skládá sám nebo s otcem Vladimírem, bývalým předním maratoncem (2:21!). To mu stačí na druhou atletickou ligu v dresu turnovského béčka. „Mám pomalejší regeneraci, k tomu beru léky na snižování imunity,“ říká. „Možná by to šlo o trochu víc, ale cítím podvědomou vnitřní brzdu. Taky bych se raději věnoval víc vytrvalosti, ale menší handicap mám na kratších tratích.“
Na 400 metrů jako zdravý dokázal 52,70, teď umí 54,53. „To ještě udejchám. Ale dá se říct, že jsem si sám sobě pokusným králíkem.“ Loni uběhl desítku, přesně změřenou na 10,3 kilometru za 40:24, a toho si cení. Letos vyhrál Transplant Run při pražském maratonu. Potkal se tam s Pavlem Nedvědem a sklidil jeho uznání. „Na Dukle jsme bydleli za Internationalem na stejné ubytovně,“ vzpomíná.
Triumf vůle
Kdysi hrával fotbal, teď si netroufne, aby ho nezastavil neočekávaný karambol. Prostě jenom běhá. Pokud by chodil párkrát v týdnu jen tak klusat pro radost, asi by se nemusel nijak zvlášť trápit. „Jenže to by mě nenaplnilo. Pořád chci něco dokázat. Možná jsem blázen, ale vím, že běhat budu i za veterány.“
Bere částečný invalidní důchod, k tomu pracuje jako kadeřník. Hledá sponzory, aby si zaplatil cesty na světové hry. „Kdybych sehnal desítku na měsíc, hned by to vypadalo jinak,“ představuje si. Teď dostane oblečení od Adidas, přispěje mu město, našla se místní firma J+M Partners.
Český tým transplantovaných si platí svoji činnost kompletně sám, podporují ho farmaceutické firmy. Nepatří totiž do paralympijských struktur, a nemá tudíž nárok na žádný státní příspěvek. Na rozdíl od poslanci rozporcovaných „medvědů“ na akcičky typu Kaderkova muzea nebo stomilionových investic do jednorázových světových šampionátů.
Za rok čeká Koudelku evropský festival v Záhřebu, za dva světové mistrovství v jihoafrickém Durbanu. „MOV už teď přispěl nějakou drobnou částkou pořadatelům her. Aspoň něco,“ nevzdává se. Vyzunkne kolu, zaplatí a jde. Běhat.
