Zákon měl platit ke dni vstupu do unie, zatím ani neprošel vládou
Je to nervozita jako před porodem. Vzhledem k délce gravidity se zdá, že se rodí slůně. Celý sektor telekomunikací, internetu a elektronických médií dychtivě čeká na nové české regulační noty vycházející z platných směrnic Evropské unie. Připravovaný zákon o elektronických komunikacích, jenž má plně nahradit starý zákon o telekomunikacích, ale zatím neprošel ani legislativní radou vlády, přestože transpozice modernizovaného evropského regulačního rámce měla být uskutečněna ke dni vstupu. Schválení parlamentem je v tuto chvíli v nedohlednu. Některé názory tvrdí, že Česku dokonce hrozí žaloba ze strany Evropské komise u Evropského soudního dvora. Útěchou pro naší politickou reprezentaci je fakt, že resty mají i další státy.
Rychlý hnilobný proces.
Dosud platný zákon o telekomunikacích byl přijat v roce 2000. Posloužil jako iniciační nástroj v první fázi liberalizace. Vzorovou osnovou při jeho tvorbě byl regulační rámec Evropské unie z roku 1998. Ovšem k dokonalosti měl od počátku hodně daleko, což se mimo jiné projevilo i v pravidelných hodnotících zprávách Evropské komise a v kritice ze strany podnikatelských subjektů i regulačního Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Nedostatky zůstaly i po novelizaci v roce 2003. Mezitím ovšem právo Evropských společenství doznalo podstatných změn. V návaznosti na lisabonský summit z roku 2000, který zlepšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky v globální soutěži spojil i s moderními komunikačními technologiemi, byl v roce 2002 schválen Evropským parlamentem a Radou úplně nový regulační rámec. Obsahuje pět základních směrnic místo dosavadních několika desítek předpisů. Cíl by se dal přeložit jako snaha o zefektivnění hospodářské soutěže. Trh by měl být regulován jen v těch segmentech, kde konkurence funguje špatně. Nový rámec také odráží postupující konvergenci telekomunikačních, mediálních a informačních technologií. V Česku (stejně jako v dalších zemích) se nakonec ukázalo jako snazší připravit na základě směrnic úplně nový zákon než přepisovat většinu paragrafů starého telekomunikačního zákona.
Už čtyři měsíce na vládě.
Usnesením z října roku 2002 Špidlova vláda uložila ministru informatiky Vladimíru Mlynářovi zpracovat návrh zákona o elektronických komunikacích a do konce září 2003 jej předložit kabinetu ke schválení. Kvůli složitosti problematiky byl konečný termín nakonec o pět měsíců posunut, na 29. února letošního roku. Ten už se podařilo dodržet a ku chvále předkladatele tomu předcházela široká odborná diskuse. Ministerstvo 2. března oznámilo, že příprava byla dokončena a návrh zaslán vládě k projednání. Ještě předtím (25. února) ministerský kabinet, vědom si pokročilého času, přijal usnesení, v němž ministru Mlynářovi dal za úkol „vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby přijetí návrhu zákona o elektronických komunikacích v co nejmenší míře přesáhlo datum vstupu ČR do Evropské unie“. Ani po čtyřech měsících od předložení však zákon vládní mašinérií neprošel a ještě komplikovanější parlamentní projednávání nelze očekávat dříve než na podzim. Týdeník EURO má informace, že předlohu již dvakrát posuzovala legislativní rada vlády a dvakrát ji zaslala ministerstvu zpět k zapracování připomínek. Ve čtvrtek, 15. července, by ji dle plánu měla posuzovat potřetí. Mlynářovo ministerstvo je optimistické a soudí, že projednávání v radě by v tomto termínu mělo být dokončeno. „Nic nečekaného se neděje. Evropskou komisí je návrh hodnocen jako plně kompatibilní,“ uklidňuje mluvčí úřadu Klára Volná. Zároveň odmítá příklad Slovenska, které termín přijetí ke dni vstupu do Evropské unie stihlo. „Bylo to ovšem za cenu několika desítek stránek výhrad Evropské komise a teď budou muset Slováci zákon novelizovat,“ vysvětluje, proč se vyplatilo nespěchat. „Navíc, jak jistě víte, nový regulační rámec zatím neimplementovalo ani Německo, Francie, Nizozemsko nebo Finsko,“ poznamenává k problémům ve starých členských zemích.
Otevřená cesta ke svévoli.
České pomalejší tempo se však ve výsledné kvalitě asi příliš neodrazilo. Profesor Vladimír Smejkal, odborník na právo v oblasti informačních technologií a člen legislativní rady vlády, týdeníku EURO vysvětlil, proč předloha radou opakovaně neprošla. „Hlavní výhrady lze spojit jedním jmenovatelem: z návrhu zjevně ční snaha orgánů státní správy - ministerstva informatiky a Českého telekomunikačního úřadu - mít co nejvíce moci v rukou, aby účastníci hospodářské soutěže měli minimální možnosti protestovat či zvrátit rozhodnutí regulátora. To je nejen z mého pohledu, ale i z pohledu většiny členů legislativní rady, nepřijatelné,“ uvádí profesor Smejkal.
Upozorňuje například, že návrh hovoří o takzvaných opatřeních obecné povahy. „Tento institut náš právní řád vůbec nezná. Objevilo se to sice i v novém správním řádu, ale pouze v souvislosti s územním řízením, což je něco úplně jiného. Obecně platí, že lze vydat buď vyhlášku pro neurčený okruh adresátů, nebo rozhodnout individuálním správním aktem. Přitom vyhláška prochází legislativním procesem, kde se velice dbá na to, aby nešlo o zvůli úředníků, a správní rozhodnutí lze zase zažalovat. Ovšem zmiňovaná opatření obecné povahy zažalovat nelze a legislativním procesem také neprocházejí. Jinými slovy, když regulátor vydá nařízení, že každý, kdo chce provozovat univerzální službu, musí postavit sto červených telefonních budek na Václavském náměstí, tak s tím jako podnikatel nebudete moci nic udělat. Je to nástroj potenciální zvůle,“ uvádí Smejkal hlavní výhrady z poslední debaty v legislativní radě.
Dalším kritizovaným bodem byla cenová rozhodnutí regulátora. „Oni se snažili prosadit, aby tato rozhodnutí neprobíhala na základě správního řádu, ale dle zákona o cenách. To sice může mít určitou logiku, ovšem je třeba mít na paměti, že zákon o cenách ten proces, dle kterého cenové rozhodnutí vzniká, prakticky neupravuje. Na rozdíl od správního řádu, který je velice podrobný a přesný, velice dobře se podle něj dá postupovat i bránit. Zase je tím dán široký prostor pro svévoli regulátora,“ soudí Smejkal.
Upozorňuje také, že v návrhu je u řady ustanovení přímo ze zákona vyloučen odkladný účinek podání opravného prostředku. „Pokud vám tedy ČTÚ vyměří pokutu sto milionů korun, jste povinni zaplatit, teprve potom můžete podat odvolání nebo rozklad. Já tvrdím, že pokud má být někde vyloučen odkladný účinek, tak to musí úřad učinit v tom kterém konkrétním rozhodnutí a řádně to zdůvodnit. Nelze to v obecné formě napsat do zákona, aby o tom už dál nikdo nepřemýšlel,“ říká Smejkal v souladu s názorem většiny operátorů. Další výhrady členů legislativní rady a odboru kompatibility směřovaly k nejasnému rozdělení pravomocí ministerstva informatiky a regulátora.
Operátoři si stěžovali.
Pozdní implementace evropského regulačního rámce je trnem v oku mnohým firmám, které se současnou regulací cítí být poškozeny. Společnost Contactel již na konci května pohrozila žalobou na český stát u Evropského soudního dvora. Ministerstvo informatiky ovšem namítlo, že podnikatelské subjekty nemohou podat žalobu přímo, mohou pouze vyzvat Evropskou komisi, aby tak učinila. Operátoři jsou si této možnosti vědomi. „Minulý týden byl v Praze zástupce Evropské komise pan Peter Rodford a setkal se separátně se skupinou alternativních operátorů, stejně tak i s Českým Telecomem. Tlumočili jsme mu naši nespokojenost se současnou situací a doufáme, že to bude mít nějaký efekt,“ říká Miroslav Řezníček, ředitel Contactelu pro zákaznická řešení a regulační záležitosti. Odmítá bagatelizaci problému a poukazování na obdobné prohřešky jiných členských států. „To není argument, to je pouze výmluva, kterou nemůžeme přijmout. Byla nastavena nějaká závazná pravidla, která český stát nedodržel, o tom není pochyb. Když pojedu přes obec sedmdesát, nemohu se přece vymlouvat, že sousedovic Franta jel osmdesát a nikdo ho nechytil. Nelze říkat, až chytnete Frantu, tak já zaplatím,“ poznamenává Řezníček.
Léky jen pro nemocné Zákon o elektronických komunikacích přinese oproti nyní platnému (úžeji vymezenému) zákonu o telekomunikacích řadu novinek. Ve většině případů podnikatelům vstupujícím na trh odpadne povinnost žádat regulátora o udělení licence a platit za to stotisícový poplatek. Pouze oznámením činnosti dle „všeobecného oprávnění“ (v němž budou základní podmínky a povinnosti určeny) bude mít firma právo příslušné služby poskytovat. Koncepce takzvané univerzální služby (soubor základních telekomunikačních služeb, který musí být v určené kvalitě dostupný po celém území státu) zůstane zachována, ovšem pro zajištění této služby bude regulátor vypisovat výběrová řízení. Poskytovatelů tak může být více a mohou se regionálně lišit. Povinnost zavést přenositelnost čísla se nově bude vztahovat i na mobilní sítě. Možná nejdůležitější změnou, kterou zákon na telekomunikační trh přináší, je princip regulace na základě systematické, pravidelně se opakující analýzy trhu. „Regulace již nebude plošná jako doposud, ale čistě adresná. ČTÚ vymezí relevantní trhy a zanalyzuje situaci. Regulace bude uplatňována jen tam, kde je to nutné, kde konkurence nefunguje, přičemž povinnosti budou firmám určovány vždy taxativně, případ od případu. Tyto povinnosti se časem mohou změnit,“ upozorňuje advokát Martin Kramář, specialista z kanceláře Weil, Gotshal & Manges. Po přijetí zákona bude trvat několik měsíců, než ČTÚ situaci na relevantních trzích vyhodnotí a určí soutěžitelům povinnosti. V tomto směru se efekty nové právní normy zřejmě projeví až někdy na konci roku 2005.
