Těžko říct, jestli české reklamní agentury politické partaje prostě neumějí dobře prodat, nebo jestli se řídí heslem „zákazník, náš pán“. Nejspíš to druhé. „Klient většinou přichází s tím, že dá na plakát velká hesla o svobodě, pořádku a tak. První, co musíte udělat, je zakázat mu to. Lidé chtějí slyšet konkrétní věci a dívat se na jasně formulované obrazové sdělení,“ řekl pisateli těchto řádek kreativec, který vymyslel volební kampaň německé SPD. Hesla tamních sociálních demokratů, kteří touží svrhnout kancléřku Angelu Merkelovou, podle toho vypadají – více míst ve školkách, nájmy za rozumnou cenu, důstojné stáří, minimální plat.
Stačí přejet hranice a jsme rázem na stranickém sjezdu. Prosadíme dobře fungující stát. Čerpání strukturálních fondů bude priorita. Prosadíme postupné zvyšování energetické efektivnosti elektrospotřebičů. Co věta, to prázdné tlachání, kvůli němuž se lidé ze židle nezvednou. „Program pro člověka“ z dílny ČSSD míří do vzduchoprázdna.
Babišovo ANO oproti tomu „maká“. Jako kdyby počet hodin vykázaných v parlamentu nebo ve vládě byl přímo úměrný dobré správě země. KDU-ČSL nám servíruje slunečnici, snad proto, že se vždy přikloní tam, kde je zrovna výsluní. ODS v předvolební křeči raději voliče posílá někam do virtuálního světa tweetů. Alespoň se zbavila modrého ptáka, což bylo z reklamního pohledu vždy odpudivé logo. Jenže ho nahradila symbolem Twitteru, což lidé nejenže nepochopí, ale navíc si budou myslet, že pravice už žije jen na internetu. Kdo ví, třeba to tak je. Pak ale české partaje nepochopily, že kampaň je tu od toho, aby si lidé nakonec koupili zboží, o které ani nestojí. Nebo je už jednou zklamalo, ale ještě to s ním jednou zkusí. Soudě podle tuposti předvolebních plakátů ale strany nestojí už ani o tu druhou šanci.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky: