Vláda měla v pondělí kývnout na státní dotaci 26 miliard korun pro obnovitelné zdroje v příštím roce. Místo toho materiál odložila a uložila ministru financí Ivanu Pilnému, aby prověřil možnost zvýšení solární daně na elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010. Kde se vzala tahle náhlá péče o státní kasu?
Jistě, nasypat 26 miliard pochybným solárním baronům, ke kterým je navíc ještě třeba připočíst zhruba 20 miliard z kapes odběratelů elektřiny, není jen tak. Zvlášť když řada z nich získala nárok na podporu za velmi podivných okolností na Silvestra 2010 a tyto okolnosti dodnes zaměstnávají policii i soudy. To by ovšem kabinet Bohuslava Sobotky nesměl miliardovou dotaci solárníkům přiklepnout automaticky v minulém roce, stejně jako veškeré roky předtím a stejně jako vlády předchozí.
Ministři dobře věděli, proč v minulosti dotaci bez zbytečných cavyků odklepávali. Příspěvek je potřeba schválit do konce září a bez něj hrozí na energetickém trhu chaos. Vlastníci zelených elektráren se budou potýkat s výpadkem očekávaných příjmů, někteří zkrachují, zaúvěrované projekty nebude z čeho splácet a problém se přenese na banky. S výhrůžkami mezinárodní arbitráží, ať už reálně zamýšlenými nebo jen nátlakovými, lze stoprocentně počítat. Na rozdíl od solární daně přitom zdaleka nejde jen o nenáviděné solární barony, ale také třeba zemědělce, teplárny nebo i majitelé starších fotovoltaik, kteří získali nárok na podporu před rokem 2009, kdy energie ze slunce zdaleka nebyla tak rentabilní.
Čtěte o konci Aleny Vitáskové v čele ERÚ:
Kde jsou pravidla regulace? Předání moci na ERÚ doprovázejí konflikty
Odcházení Aleny Vitáskové. Kontroverzní šéfka ERÚ za sebou nechává spoušť
Ministr průmyslu Jiří Havlíček pravděpodobně zapomněl na starosti svého předchůdce Jan Mládka, které mu připravila bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková a které mohl coby tehdejší náměstek sledovat. Jinak by je svým kolegům z vlády jistě připomněl. Vitásková svým lpěním na notifikaci českého systému podpory obnovitelných zdrojů z Bruselu (kterou po Česku v Bruselu nikdo nevyžadoval) v několika letech za sebou málem výše popsanou situaci vyvolala. A byť Mládek zcela jistě není fanouškem zelené energetiky, hrozbu si uvědomoval a jeho úřad po mnoha peripetiích notifikaci získal.
Zadržovat státní dotaci tedy není cesta, jak solárníky skřípnout. To musí udělat policie, soudy a jistě je možné také uvažovat o zvýšení solární daně. Je však těžké pochopit, jakou má souvislost s miliardovou dotací. Zvýšení daně je dlouhodobou záležitostí. Návrh by musel projít klasickým legislativním kolečkem, přes vnitřní i vnější připomínková řízení, vládu, sněmovnu, Senát a prezidenta. Obvyklá doba trvání procesu je minimálně několik měsíců. I když nechci podceňovat efektivitu Sobotkova kabinetu, šance, že by se to stihlo do voleb, je nulová.
Ministr Havlíček ani jeho kolegové tak na problémy s Vitáskovu pravděpodobně nezapomněli, naopak, spíš si je dobře pamatují. Bývalá předsedkyně ERÚ si díky nesmyslné zatvrzelosti získala u veřejnosti pověst bojovnice se solárními barony, která se jí náramně hodí, zvlášť když byla nepravomocně odsouzená za to, že solárním baronům napomáhala. A po pověsti solarobijců evidentně pár týdnů před volbami zatoužily i vládní strany. Populistický plán na zvýšení solární daně tak má být prostředkem, jak k ní dospět.
Čtěte další komentář autora:
Finské máslo jako nový polský tarif? Jen dočasně
