Lednové volební vítězství řecké radikálně levicové strany Syriza spolu s následnými událostmi vyvolalo otázku, zda obyvatelé členských zemí eurozóny mohou demokraticky rozhodovat o věcech, jako je podoba ekonomického modelu v jejich vlastní zemi. Politika eurozóny vychází z toho, že měnová unie a demokracie nejsou slučitelné, takový přístup ale nevyhnutelně povede k nezdaru, protože i největší zastánci eura musí dát přednost demokracii. Napsal to komentátor listu Financial Times Martin Sandbu.
Podle komentátora je ale eurozóna s demokracií slučitelná. Sandbu se domnívá, že cílem projektu měnové unie bylo pouze usnadnit přeshraniční obchod a investice a posílit politické svazky v zájmu zabránění návratu minulých animozit. Cílem eura podle něj nebylo odstranit možnost, aby si lidé v jednotlivých zemích suverénně zvolili jakýkoli ekonomický systém, který chtějí.
Eurozóna si to ale vykládá jinak a z toho plyne tak silný tlak na omezeni řeckého sebeurčení. Sandbu to dokládá snahami o mikroekonomické řízení Řecka věřiteli, „nestoudnými intervencemi“ evropských lídrů do řeckých parlamentních voleb v roce 2012 i 2015 a velkým úsilím vynaloženým na to, aby se Řekům zabránilo uspořádat v roce 2011 i letos referendum o ekonomickém programu.
Strach evropských lídrů
Proč Evropa zastává tak pozoruhodně nedůtklivý postoj ke snaze nechat rozhodnout lidi? Odpověď je stejně tak evidentní jako znepokojivá: evropští vůdci se bojí, že lidé si zvolí špatně, píše ekonomický komentátor britského listu.
Průzkumy veřejného mínění stejně jako výsledek letošního referenda jasně ukazují, že většina Řeků chce udržet euro a zároveň odmítá ekonomické reformy požadované věřitelskými institucemi jako podmínku finanční pomoci, o niž řecká vláda žádá, aby mohla splácet dluhy. Politická elita eurozóny ale chce stůj co stůj zabránit tomu, aby Řecko zůstalo v eurozóně a zároveň uskutečňovalo jinou politiku; to by mělo každého demokrata znepokojovat, píše Sandbu.
Autor přitom pokládá za falešnou interpretaci, že Řekové se pokoušejí „navolit“ si peníze jiných zemí, což by překračovalo hranice demokracie. Lídři eurozóny podle něj nejspíš věří, že k jejich modelu úsporné politiky výměnou za nové úvěry neexistuje alternativa.
Euro s jinou politikou
Alternativa „euro s jinou politikou“ by pro Řecko znamenala přinejhorším bankrot v rámci eurozóny, píše komentátor. A z pohledu obecné možnosti volby ekonomické politiky podle něj platí, že pokud si některá země vybere takovou, která růstu příliš nepřeje, musí se smířit s tím, že bude zaostávat.
Tak by to také podle autora mělo být v unii, která je demokratická. Pokud Evropa nepřistoupí na to, že bude tolerovat různé ekonomické modely, zrazuje tím své vlastní hodnoty a může tím jen posílit podporu pro extrémisty zleva i zprava, uzavírá komentátor.
Čtěte také:
Řecký premiér rezignoval, o slovo se hlásí opozice
Tsipras přišel o 25 poslanců. Zakládají krajně levicovou stranu
Eurozóna bude mít s Řeckem problém desítky let, říká šéf finské diplomacie
