Zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny neprošlo. O zrušení ústavního zákona, který změnil délku mandátu poslanců, rozhodl minulý čtvrtek Ústavní soud. Spolu s tím pozbylo platnosti i rozhodnutí prezidenta Václava Klause, jenž vyhlásil předčasné volby na 9. a 10. října. Soudci tak vyhověli stížnosti poslance Miloše Melčáka.
V odůvodnění nálezu se Ústavní soud zabýval zejména devátým článkem ústavy, který stanoví, že „ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony“ a že „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“.
Soudci si zpočátku především vyjasňovali vlastní pravomoci. Podle argumentů politiků, které zastupoval především místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, totiž Ústavní soud nemá právo přezkoumávat platnost ústavních zákonů. Soudci ale tento názor odmítli. Poukázali přitom na to, že mají kompetenci přezkoumávat i akty označené jako ústavní zákony z hlediska jejich souladu s podstatnými náležitostmi demokratického a právního státu. Toto pravidlo, obsažené ve zmíněném devátém článku, tak podle nich zakládá reálné následky a není pouze prázdnou proklamací. „Jinak by totiž byla ochrana ústavnosti iluzorní, neboť ústavním zákonem by bylo možno učinit cokoliv, aniž by proti tomu bylo možné se před Ústavním soudem bránit,“ říká se v odůvodnění nálezu.
Zásadním argumentem soudců proti ústavnímu zákonu o zkrácení volebního období sněmovny bylo především to, že tento předpis platil ad hoc a jednorázově upravoval něco, co již bylo obecně upraveno v ústavě. „Je-li nucen Ústavní soud odpovědět na otázku, zmocňuje-li článek 9 odstavec 1 Ústavy Parlament rovněž k vydávání individuálních právních aktů formou ústavních zákonů, odpověď zní – nikoli,“ říkají jednoznačně soudci. Napadený zákon navíc platil retroaktivně, tedy do minulosti, což je podle strážců ústavnosti opět nepřípustné. „Zpochybnění základních právních jistot z politických důvodů je zpochybněním demokracie a vytváří potenciální nebezpečí nástupu autoritářství a totality,“ uzavírá soud.
